You love me? (Minlix)

25.

Když přešel víkend a dostavilo se pondělí, Felix konečně došel do školy. Bylo to, jako kdyby tu nebyl celou věčnost, přesto to byl jeden hloupý týden.
Brunet tu byl celkem brzo a zatím nepotkal nikoho známého. Stál u své skříňky a cpal tam učebnice, které akutně nepotřebuje.
Jako každý jiný den, i tento je naprosto stejný.
Nic se neděje. Po chodbě se jen ozývají hlasy ostatních a kroky.

Jeho pozornost měla plechová krabice, která sloužila jako úschovna pro jeho věci. No prostě skříňka.
Ještě se od ní neodlepil a bylo mu značně trapně.
Jasně, že ostatní ho neřešili, ovšem to samé se nedá říct o jeho přátelích.

„víš o tom, že Chan hyung má přítelkyni? A já se mu snažil dohodit Felixe," Jisung si povzdechl, když to vykládal Seungminovi, který z toho zachvilku bude mít hlavu, jako balón.

„vím o tom, už jsi mi to řekl minimálně dvakrát a to opravdu minimálně," mladší z nich pokroutil hlavou. Opravdu to už párkrát slyšel. Jisung totiž nemluvil téměř o ničem jiném. Byl jako kafe mlýnek.
Seungmin chápal, že Jisung byl překvapený, ale nemusel to dávat tak najevo.

„není to Felix?" Jisung ukázal před ně a tak ukázal, že mladšího naprosto odignoroval. Za což byl Seungmin rád, aspoň se změnilo téma.

„vypadá to tak."

„Felixi!!" Jisung zakřičel a rozběhl se k němu, aby ho uvěznil v pevném objetí, ze kterého se jen tak nedostane. Jako kdyby se vůbec snažil, že?
Felix omotal své ruce okolo Jisungova pasu a zabořil svůj obličej staršímu do ohybu mezi krkem a ramenem.
Jediné co bylo slyšet, bylo lehké posmrkávání, které šlo od pihatého.
Ještě stále se cítil dost blbě, že byl na Jisunga zlý.

„odpusť," Felix zamumlal. Snažil se držet slzy, které chtěly jít ven. Nemohl teď brečet, už toho měl plné zuby. Měl pocit, jako kdyby už vyplakal úplně všechno, jako kdyby tam už nic nebylo.

„ale já už ti dávno odpustil. Každý máme občas své dny. Kdybych si měl brát každou urážku k srdci, tak se nebavím ani se Seungminem," Jisung se uchechtl a pomalu se odtahl od Felixe, aby mu viděl do tváře.
„jsem rád, že jsi zpátky a nic ti není. Měl jsem strach."

„jo, jsem v pohodě," Felix se lehce usmál na svého kamaráda. On možná v pohodě byl, ale co Minho? Neviděl ho zbytek víkendu a ani nenapsal. Měl o něj strach, to dá rozum.
Jeho otec se totiž k celé věci nestavěl úplně pozitivně.
Takže musely přijít další lži a to všechno.
Jeden se do toho pak zamotá.

„to rád slyším," Seungmin, který šel pomalu a za Felixem se nehrunul tak jak Jisung, právě došel a sledoval je s lehkým úsměvem.
Čekal, kdy se Felix vrátí k tomu sladkému, velkému a zářivému úsměvu.
Vlastně, ne jen on, ale všichni. Byl to nezvyk, když Felix chodil s velkým černým mrakem nad hlavou a stínil ho.

„neviděli jste Minha?" dívka přiběhl k trojici, která na něj čekala dalo by se říct, že celkem trpělivě.
Felix zvedl svůj pohled, aby se na ni podíval.
Nevěděl, jak se cítit. Vždycky to byla nějaká holka, která ho naháněla.
Ovšem, byla to Chaerin. Felix nechápal, proč ho vyhledává.
„řekl mi, že kvůli tobě přijde brzy a ještě tady není. Ah, není jednoduchý být s ním kamarád," dívka si povzdechla a prohrábla si rukou vlasy.
„potřebuju od něj nějaké zápisky," ještě dodala, aby nedošlo k nedorozumění.

„na to, že jsi se s ním rozešla, tak se divím, že jste zůstali kamarádi," Seungmin si pomlaskl. Minho nikdy nezůstal se svojí ex kamarád. A když říkám nikdy, tak nikdy.
Teď to byla asi výjimka, kdy se ho snažila popostrčit k Felixovi.
Jak sladké.