Jakube..proč mi tohle děláš?

Bal jsem se

"Poďte na vodu!" Zakričali sme s Tomášom naraz. Sedeli sme trochu ďalej od brehu na padleboardoch. Chalani sa ku nám rozbehli. Dominik si vzal tretí, Jakub (nobody) si vzal štvrtý padleboard a Jakub môj Jakub išiel ku mne. Sadol si za mňa. Podala som mu pádlo a ľahla si na brucho do predu. "Jakube ty kokotko." Zasyčala som keď ma pleskol po zadku. "Miluju tě." Zasmial sa.

Neviem ako prečo začo ale nabúrali sme sa s chalanmi. Všetci štyria sme sa nabúrali. Ostatný poodskakovali preč len ja som zostala prikliesnena pod padleboardami. "Nat!" Zakričal Jakub. Neozvala som sa. Nedokázala som sa dlhšie udržať na vode. Bola som tak medzi nimi že som nemala kde plávať alebo čo i len pridržať. "Natalie kurva!" Zasyčal už aj Tomas. "Mám ji." Cítila som ruky na mojom pase. Obtocila som nohy na jakubovom pase. "Už je všechno v pořádku. Dychej." Pohladkal ma po chrbte. Oddelili padlebordy a pomohli mi na náš hore. "Vše v pořádku Naty?" Opýtal sa Dominik keď liezol hore na ten svoj. Len som kývla a ľahla si na Jakubove stehná. "Už je vše v pořádku. Chceš jít na břeh?" Pohladkal ma po vlasoch. Len som prikývla. "Kluci jedem na břeh. Nebojte bude v pohodě." Usmial sa a začal pádlovať na breh.
"Už je vše v pořádku." Omotal okolo mňa ruky Kubo keď sme ležali na deke. "Kubo prečo?" Pozrela som naňho. "Co proč?" Opýtal sa. "Prečo vždy všetko poseriem. Mohlo to byt úžasne a ja kokot neviem ani vyplávať preč." Kňukla som. "Lásko. Tohle není tvoje chyba. Nesvaluj to na sebe. Já jsem v tuhle chvíli rad ze žiješ a dýchaš protože jsem se bal. Bal jsem se ze ti nepomůžeme. Víš jak bych si to vyčítal? Ještě jednou řekneš ze si ty něco posrala nedám ti pusu." Usmial sa. "Das. Das mi ju aj tak." Priblížila som sa ku nemu ešte bližšie. "Milujem tá. A ďakujem Kubo." Dala som mu pusu na jeho nahú hruď. "Já tebe sluníčko." Dal mi pusu do vlasov.

Neviem ako. Neviem prečo. Ale asi som zaspala. Ležala som na Kubovej hrudi. Pomaly som sa postavila aby som ho náhodou nezobudila. Rozhliadla som sa a všimla si Tomáša, Dominika a Jakuba Stracha ako sa špliechajú vodou. Zasmiala som sa a pomalým krokom sa rozišla ku ním. "Ahoj zlatí, je ti lépe?" Tom hneď prestal keď si ma všimol. "Áno. Už mi je dobre." Usmiala som sa. "Opravdu?" Len som kývla. On ku mne natiahol ruky a ja som sa schováva do jeho obrovského MOKRÉHO objatia.

-

"Ježíš co zas děláš?" Zasmial sa Dominik ktorý práve vošiel do hotelovej izby. Sedela som na gauči s farbou na hlave. "Nič." Zasmiala som sa a postavila sa že si idem umyt hlavu. Už so zmytou farbou som prišla ku ním. Sedeli na posteliach rozvaleny. Zasmiala som sa a išla si sadnúť naspäť na gauč. Zobrala som do ruky mobil a otvorila Instagram. "Naty je ti fakt lépe?" Opýtal sa tomas a všetci traja sa postavili okolo mňa. "Áno je." Zdvihla som naňho pohľad. "Ale vážně?" Opýtal sa teraz pre zmenu Dominik. "Anoo." Postavila som sa a rozmachla sa rukami. Čo nebol dobrý nápad. Pichlo ma v hrudi a seklo mnou o gauč. "Do píči." Zkrikli naraz a pribehli ku mne. "V klidu nádech výdech." Ukludnoval ma Kubo. "Som-som, nesom ok." Zakňucala som a začala plakať. Strašne ma pichalo v hrudi. "Zlato nadechni se." Hladkal ma po stehne Kubo. "Ne-nejde to." Vydala som zo seba. "Má vybytý dech." Povedal Dominik a snažil sa ma ukľudniť. "Jak kurva?" Zasycal Kubo. "Já nevím teď hlavně klid." Zdvihol ruky do obranného gestá domca. "Dej ruce na horu a snaž se nadechnout." Chytil mi ruky Kubo a začala ich dávať pomalým pohybom hore. Keď som sa ukludnila chalani ma hneď brali do autá. Smer nemocnica.

Pohľad Jakuba

Kurva kurva kurva kurva kurva. Do píči. Proč? Proč se to musí dít ji. Pravé vyšla doktorka z jejího pokoje. "Jak ji je?" Běžel jsem k ni. "Vy ste?" Zeptala se. "Jakub Vlček, její přítel. Nemá příbuzné." Rekl jsem. "Mala vodu v pľúcach ale bude v poriadku. No ale je tu ešte jedna vec." Řekla a já stisknul obout kluků ruce. "Myslím že by bolo lepšie ísť do súkromia. Vy dvaja ste?" Zeptala se a ukázala na Dominika a Tokáče. "No skoro jako rodina." Řekl tom. Došli sms do kanceláře kde jsme si sedli. Doktorka si sedla oproti nám a položila si ruce na stůl. Já samozřejmě chytnul kluky za ruce páč jsem byl ve stresu jak magor. "Zistili sme že Natalie ma anorexiu. Vidno je hrozne moc rebra a to vôbec nieje dobre. Keď sa môžem opýtať mala nejaké problémy posledných pár týždňov?" Zeptala se nás. Všichni jsme se na sebe koukli. "Jo, nikdy nedokázala žádný jídlo udržet dlouho v sobě. I když to bylo něco co milovala. Nevěděla se poradně najíst vždy ji bylo blbě. Poslední dobou byla bílá jak stěna. Vážila pod čtyřicet. Nelíbilo se nám to ale nedovolila nám ji vzít do nemocnice. Bála se ze si ji tady nechají. Tedy bála se ze ji pošlou na psychiatrii. Nemá to lehký." Řekl jsem a opřel se o sedadlo. "Kde bývate?" Zas a znovu se zeptala. "V Pardubicích všichni čtyři." Odpověděl teď Dominik. "Dobre. Skúste začať pomaly. Po malých kúskoch. Nie obrovské porcie jedla. Keby to bolo že veľmi zle a stále chudla zájdite do nemocnice v Pardubiciach. To je všetko. Ráno po ňu môžete prísť." Usmiala sa. "Dobře děkujeme a nemůžeme ještě teď za ni?" Zeptal se tom který začal vstávat. "Môžete ale spí takže po tichu prosím." Usmála se, rozloučili jsme se a odešli do pokoje Natálie. Ležela na posteli s několika hadičkami. Sedl jsem si k ni a položil svou ruku na tu její. "Ahoj zlato." Usmál jsem se. "Víš jak jsem se bal? Tohle mi už nesmis udělat ano? Doma v Pardubicích se o tebe budeme všichni starat. Budeš jist. S námi." Dal jsem ji pusu na čelo. "Chybíš mi." Zašeptal jsem. "Jakube už musíme." Přišel ku mne tom a položil ruce na moje ramena. "Jestli chvíli." Zakňučel jsem. "Ale už fakt jen chvíli. Je neskoro i ona musí spát. I ty." Přešel mi po ramenech. "Tome ale já se o ni bojím. Co když nebude v pořádku? Já ji nechci nechat nemocnici. Chci ji mít doma. Při mě." Kouknul jsem na něho a setřel si slzu. "Bude to v pořádku Jakube. Hlavně musíš věřit." Čupl si předeme dominik a položil ruce na moje stehna. "Musíš věřit ze bude v pořádku jinak se to nezlepší. Ráno pro ni přijdeme a cez víkend odohrame nejlepší koncert. S ni. Užijeme si to všichni společně. Jako rodina. Jako za starých času. Jako ti nejlepší kamarádi. Ano Jakube? Jen ji věř ze se z toho dostane. A teď pojďme. Musíme se všichni vyspat. V pátek musíme makat. Musíme si zítra oddechnout." Objal mě dominik. Já mu dal pusu do vlasů a víc ho Objal. Dlouho jsme takhle nemluvili. Za poslední dobu jsme se tak nějak odsoudili.

Došli jsme na hotel. Všichni tři za sebou jsme si dali sprchu a společně ulehli do posteli. Všichni jsme si lehli do jedny. Sám nevím proč ale nevadilo mi to nijak. Pamatuji jak jsme tak stávali hoooodne často.

Ráno

"Miláčku." Běžel jsem k natalii která seděla na posteli už s věcmi. "Ahoj." Pípla. Moje malá potvůrka. "Chyběla jsi mi. Strašně moc." Objal jsem ji a začal líbat. "Je ti už lépe?" Přišel Dominik a za nim Tomáš. Jenom kývla a schovala se mi do objetí. Zavolala i Nika i Tomáše. Obimali jsme se tam všichni čtyři společně. "Už nám tohle nedělej. A vůbec ne Jakubovi. Nechtěl tě pustit." Zašeptal ji tom do ucha a pak se Kouknul na mě. "Nejeb do mě. Bal jsem se." Tvářil jsem se uražené. "Ježíš Jakube." Chytnul mě za ruku a přitáhnul blíž. "Už jsme spolu. Uzbude všechno jen lepší. Rozumíte? A jeden z vás řekne ze ne ubiju vás k smrti." Řekl Dominik. Společně jsme odešli. Podepsali nějaký papíry a odešli. Sedel jsem v zadu s Natkou. Hladil jsem ji ve vlasech, bozkaval, obimal a všechno možné. Chyběla mi. Zvyknul jsem si zaspávat s ni.