Ja ti rikal ze budel lip.

155 4 0
                                    

"Kurva Natalie už mě to sere. Koukni se na sebe. Nejíš už vůbec a stále chudneš už mě to neba proste do ty nemocnice musíme! Je ti každým dnem víc a víc špatně bojím se o tebe!" kričal na mňa Kubo. "Já sa bojím." Zašepkala som. "Lásko nemáš čeho víš ze i kdyby si tě tam nechají byl bych tam každý den od rána do večera a ty to moc dobře víš. Miluju tě a chci ti je dobře. Udělám ti čaj?" Kľakol si ku mne.

Pohľad Jakuba

Jenom kývla. Postavila se a šla se mnou do kuchyně. Dala vařit vodu a já mezi tým vybral hrnek. Otočil jsem se k ni ale nikdy nebyla. Teda byl. Ale ležela na zemi. Rychle jsem se k ni šel. Zvednul jsem ji a snažil se ji vzbudit. Neslo to. Všimnul jsem si její telefon vedle ni kde byl otevřený nějaký chat. Vzal jsem Nataly na gauč a šel po ten telefon. Někdo ji tam psal jak je tlustá a hnusný ze je nechutná ze mě podvede? To si děláš fakt už píču? Telefon jsem vypnul a položil ho na linku. Vybral jsem svůj kde jsem hned otevřel Instagram a najel na storicko. Dal jsem tam fotku s Natkou kde se libame když jsme seděli při vodě. Ještě jsem napsal tomovi nech přijede a vezme nás do špitálu. A pak začal psát:

Lidi prosím všichni nechte natku na pokoji. Natalie ma hodné zdravotných problému a vy si z ni děláte píču. Ta holka není zdravá. Ta holka pravé skončila v nemocnici VAŠI VYNOU. Lidi k sakru přestaňte být takový svině. Miluju ji strašně moc s ničí mě vidět ji tak na dne kvůli mým fanouškům. Prosim vás všechny nechte ji. Neříkám ze ji mate mít rádi já vás k tomuhle nenutím ale aspoň ji nepište a nezhadzujte. Natalie má skurvenou anorexii a víte jak mě sere ze vy moji fanoušci ji takhle ještě víc ničíte. Nechte ji už kurva být. Jo a velký big up našim klukům od milionu a taky Natčinych kamarádů, central gangu a proste všem lidem které Natku poznají a pomáhají.

Postnul jsem to na Instagram. Hned to prezdilel Dominik, milionplus účet, hasan. Taky si to tam dal Vercetti.

-

Jsou to čtyři měsíce co je Natka v nemocnici. Jsem s ni každý den a když ne já tak tady přijde Nikol. Teď už koncerty tak často nemáme ale cez prázdniny jsme jich měli hodně. Natce se daří. Hodně moc. Přibírá pěkné a taky papá. Je to šikovně holka. Doktorka říkala ze ještě dva týdny když to bude takhle pokračovat a tak pěkné si to půjde muže domu. Velmi dobře Nat věděla ze ji domu nepustí když nebude jist. Proto začala jist. Řekla mi to. Řekla mi ze chce být se mnou. S Tomášem. S klukama. A dohodli jsme se ze když ji pustí půjdeme na chatu. Lyžovat. Je takměř listopad takže nám to krásné vychází. Těším se s Natkou jak překrásné ji to jde. Teď to mám namířeny do nemocnice za ni. Každý pátek má nějakou kontrolu kde ji váží, mírají ji pas, ruce, stehna a tak podobně. Proste kontrola či přibírá nebo ne. Mám tam být dnes s ni. Doktorka to dovolila takže je to skvělý. Nesu ji v krabičce nakrájenou zeleninu. Mluvil sem s doktorkou a řekla ze zeleninu a ovoce ji nosit mužů tak ji teď vždy, hlavně v dny kdy má kontrolu ji nosím nakrájenou okurku, papriku, mrkev a tak podobně. Papriku úplně miluje. Chodím do nemocnice někdy na peso. Přijde mi to lepší jak pro my zdraví tak pro zdravý ostatních lidi. Autem by jsem tady byl za par minut a taky mě to baví. Chodit za ni pěkné peso. Pak se můžeme trochu projít venku. Jako jo to můžeme i když jsem tady autem ale proste mě to už baví. Ta holka mě změnila. "Dobrý den." Přišel jsem k recepční. "Jdete za Natalii?" Zeptala se mile ta recepční. "Ano." Usmál jsem se. "Víte který pokoj. Za chvíli půjde na kontrolu." Usmála se a ještě mi poprala hezky den. Já ji taky a rozešel se do jejího pokoje v třetím patře. "Ahoj krásko." Vešel jsem ji do pokoje. "Kubi!" Skočila mi okolo krku. "No co jak se mas?" Zeptal jsem se. "Skvele ešte keď si tu ty. Doniesol si mi niečo." Sladko se usmála. "Ano tady mas." Podal jsem ji krabičku se zeleninou. Jenom se ještě krásněji usmála a položila si to na stoleček. "Príde aj tom alebo Dominik?" Zeptala se. "Ano, přijdou ale až když tvá kontrola dopadne dobře." Frnknul jsem ji do nosu. "Auuu." Zamračila se a chytnula si nos. "Laskooo." Obejmul jsem ji aby nebyla uražena. Jen se zasmála a přilepila se mi na rty. "Dobrý den pane Vlčku, natali." Vesla do pokoje Natkina doktorka která se o ni stále stará. "Dobrý den paní doktorko." Usmál jsem se s chytnul si moji přítelkyni za pas. "Tak můžeme na to?" Zeptala se. Nat jen přikývla a společně jsme všichni tři vyšli z jejího pokoje. Šly jsme do její kanceláře nebo co to bylo. Nat si dala dolu mikinu i tepláky. Zůstala jenom v tilku a spodním prádle. Postavila se na váhu a potichu vydýchla. Bála se. Hodně se bála ze nepřibere tolik kolik ma. Následně slezla. Doktorka ji měřila pas, ruce a stehna. Vypadala celkem šťastné. "Natalie daří se ti. Moc dobře se ti daří. Přibíráš krásné a jíš taky moc dobře. Tak to se už asi za dva týdny neuvidíme no." Posadila se doktorka k jejímu stolu a natali se začala oblékat. "Jakube jste její velká opora. Moc vám za to děkujeme my ale hlavně natalie a její zdravý. Nebýt vás nebyla by tam kde je." Řekla doktorka a usmála se. "Vidíš lasko. Já ti říkal ze bude líp." Dal jsem ji ruku okolo ramen. "Ja som to vedela. Vedela som že mi pomôžeš."zašeptala a dala mi jemnou pusu na krk. "Tak na dnes je to všechno. Když to tak pěkné půjde jedné dva týdny Natko budeš moci domu." Řekla posledně doktorka. My se rozloučili a odešli do natkynho pokoje kde už sedel dominik i Tomáš. Když si je Nat všimla skočila nejprve okolo krku Tomasovi a pak Dominikovi. "Zlato psala ti Nikol večer přijde." Usmál se na ni tom. "Čítaš mi správy?" Zeptala se ho a dala ruce v bok. "Já? Určitě ne." Tvářil se ze nic. "No jak to dopadlo?" Zeptal se Dom. "Skvěle. Za dva týdny muže domu. Když bude všechno v pořádku a daří je si. Sem na sebe pyšný jsem její největší opora." Tvářil jsem se jak búh ty vole. "Zas hej skludni svoje ego prosím." Řekla Nat a přišla ke mě. Přilepila se mi na rty a ruce obtočila okolo mého krku. Ježíš já ji fakt miluju. "To abych začali hledat chatu ne?" Řekl dominik s velkým úsměvem. "Jo asi ano." Řekla Natka a lehla si k Tomasovi na postel ja šel k Dominikovi ku stolu.

Jakube..proč mi tohle děláš?Kde žijí příběhy. Začni objevovat