Jakube..proč mi tohle děláš?

Šťukys

Na weckach nikto nebol. Našťastie. Umyla som si tvar a chvíľu pozorovala svoj odraz v zrkadle až kym má niekto nepritlačil o stenu. Starší muž. Bránila som sa a tým som schytala prvú ranu do tvare, konkrétne do oka. Následne som dostala kopanec do brucha. Keď si všimol že stále dokazem vnímať vybral z vrecka ihlu ktorú mi pichol do ľavého predlaktia. Po chvíli som prestala vnímať úplne a cítila len že mi začal vysúvať šaty nad brucho. Ďalej mám tmu.

-

"Zobudila se." Počula som cudzí hlas. "Dobrý ráno." Usmiala sa na mna doktorka. Otocila som sa na druhu stranu kde sedel Jakub. Ten bol pri mne a držal má za ruku. Vedla neho stal Tomáš ktorý sa mu opieral o rameno. "Môžem sa opýtať čo sa stalo?" Opýtala som sa s pohľadom na doktorke. "Mate zlomené žebro, mírně naráženy nos a hodně modřín na těle. Když se mužů zeptat Ja co se vám stalo včera?" Opýtala sa aj ona. "Cely deň som bola doma a večer sme išli pit. Mne prišlo zle a dostala som dalsi záchvat tak som išla na wecka kde má zchytil nejaký starší pán. Trafil mi do oka a brucha. Potom mi niečo pichol a ďalej mám len že mi začal vyzliekať šaty." Povedala som jej. "Proč jsi mi to neřekla? Nic se nemuselo stát." Pohladkal má po ruke Kubo. "Robila by som ti len problemi." Zaspekala som. "Ja vás zatím nechám kdyby se něco stane zazvoňte někdo přijde. Mějte se hezky." Usmiala sa doktorka a odisla.

Zazvonil mi telefón po ktorý som sa hneď natiahla. Bez toho aby som sa pozrela kto vola som zdvihla. "Prosím?" Ozvala som sa. "Ahoj Nat,  kde jsi?" Opytala sa má moja šéfka. "Ahoj Leni, tak trochu som v nemocnici no." Mierne som sa zasmiala. V tej chvíli sa na mna pootocil Kubo. "Proboha a jsi v pořádku?" Znela vystrašene. "Skoro.. len mám zlomené rebro inak som zdrava ako rybycka." Keď som to povedala sadol si ku mne Kubko. "Tak Jo, když ti bude lépe přijdi prosím tě do antikvariátů potřebujeme tě tu a Marie se na tebe už ptala. Nebyla jsi tady hodně dlouho." Povedala. "Neboj prídem. Už musím ahoj." Povedala som, ona len odzdravila a zrusila.

"Bal jsem se o tebe."Zasepkal tesne pred mojimi perami. Na nič som necakala a letmo ho pobozkala. "Oddechni si ano broučku?" Usmial sa. Ja som na to zavrela oci a snažila sa spat.

-

Po troch tyzdnoch som doma. Ležím na gauči a som v polospanku. Sledujem nejaký nudný film. Danko je znovu mimo čo mi nevadí je to zlaty chalan a verím mu plus v Košiciach nemohol poriadne chodiť von. Za tie tri týždne som schudla 8 kilo. Som bleda jak stena. "Jakube co s ni mas?" Počula som hlas Toma z jeho izby. "Ja nevím, mám ji rad. Víc než to ale bojím se ze ji ublizim kurva." Buchol do niečoho Jakub. "Klid, Ja ti nebráním. Jen chci aby byla v pohodě měla, co měla má to těžký a nechci aby to bylo ještě těžší." Ozval sa znovu tom. "Tome to si myslíš? Ji bych nikdy neublížil. Jen to ne." Po chvíli prišli obaja ku mne. "Ahoj zlato." Vlepil mi pusu cez gauč Toky. "Ja půjdu do studia nevím jak vy." Zohol sa ku mne a priložil mi ruku na čelo. "Nejsem doktor a myslím ze mas zvýšenou teplotu. Zajdu pro teploměr." Odišiel do kúpeľne kde mame všetky tieto veci. Po chvíľke prišiel aj s teplomerom. "Dej si ho." Podal mi ho.
"38,9 mám tady zůstat? Mužů to všechno dořešit i pak." Kľakol si predomna. "Nemusíš Tomi. Ja sa o seba viem postarať. Chod, opi sa, zhul sa pod obraz bozi. Konečne sa odreaguj áno zlato?" Posadila som sa. "Já s ni zůstanu Tome neboj." Posadil sa ku mne Jakub. "Dekuju bracho ale jak ji bude lépe půjdeme se zhulit všichni spolu Jo?" Pohrozil nám mierne prstom. "Myslis si že toto odmietnem?" Zasmiala som sa. "Tak se měj miláčku. Vrátím se nevím kdy. Čus chlape." Dal mi pusu na čelo a pozdravil Kubu. Hneď na to odišiel. Kubo si má Ztiahol ku sebe. Ležala som s ním na gauči na jeho hrudi. Keď som už pomaly zaspavala niekto zazvonil. Kubo bol tuhý. Tak som sa postavila a s dekou okolo tela kvôli zime som prešla ku dverám ktoré som následne otvorila. Vo dverách stala Lujza, plakala. Hneď som ju pozvala dnu a objala ju. "Čo sa stalo Lujzi?" Opýtala som sa ešte vo dverách. "Adam, pamatuješ můj přítel. Podvedl mě, pak když jsem mu to řekla ze to vím uhodil mě a vyhodil z bytu." Začala plakať ešte viac. "Pod do obývačky, ja len spi tam Jakub a ja mám teda spat tiež mám teplotu a vrátila som sa z nemocnice ale to je jedno pod. Dám ti niečo?" Posadila som sa ku nej. "Nič si nedám dekuju." Posadila sa. Ja som zakryla Kuba deku a vzala si jeho mikinu ktorú mal položenú na gauči. "Chceš tu ostať?" Opýtala som sa po chvíli. "Potřebovala bych někde být, Dominik říkal ze mužů být u něho ale Ja se na to necítím. Fakt len na par dnů." Podala som jej kapesniky aby si utrela slzy. "Budeme to musieť nejak vyriešiť. V hosťovskej izbe je jedna manželská posteľ ktorá sa teda dá roztiahnuť na dve jednotky. A tým že je u nás aj môj brat budete musieť byt tam spolu dúfam že to nevadí?" Usmiala som sa na ňu. "Nevadí a Dekuju ti moc." Objala má. Chvíľku sme pozerali telku keď som si všimla že Lu spi. Prikryla som ju druhou dekou a ďalej sledovala. "Zlato co děláš? Pojď ke mě." Zaknucal Kubo. Natiahol ku mne ruku za ktorú som ho chytila a lahla si ku nemu. Hlavu som zaborila do jeho hrude. Bolo mi na nič. "Děje se něco miláčku? A kdo sakra leží v tom křesle?" Opýtal sa a pritom má Hladkal po vlasoch. "Je mi na nič a lezi tam Lu. Podviedol ju priateľ." Zašepkala som a jemne vzlykala. "Lasko Nebreč." Vlepil mi pusu do vlasov. Lasko. To pomenovanie od neho znie skvele. "Pojď si lehnout normálně do postele." Zdvihol má na ruky. Odniesol má ku mne do izby kde mi pomohol dať dole teplak. Lahol si ku mne. Vtiahol má do objatia a začal mi krk a hruď obsypavat bozkami. "Natko kto nám lezi v obývačke?" Vbehol nám do izby Dan. "Lujza, bude tu pád dni. S tebou v izbe." Usmiala som ss. "Ok. Cus." Odišiel.

Vysla som po pol hodine na balkón. Nedokázala som zaspať. Od teraz už nikdy nebudem sama. Ja nehovorím že mi tu vadia ale proste ja potrebujem svoj priestor. Zapálila som si brko. Keď mi už nič iné nenapádalo kam by som mohla zdrhnut. Zavolal mi Šťukys.

Štukys: "Čus Natko, nemáš v plane přijet?" Opytal sa
Ja: "paneboze Marťo zachránil si mi život." Zasmiala som sa
Štukys: "to jsem rad pojedeš dnes?"
Ja: "jasne idem si brat veci."
Štukys: "tak Jo, zatím kočko."