(Art)lover

⁕ 30 ⁕

Remi tiše sledoval, jak Elliotovy ruce kloužou po jeho boku, jelikož trval na tom, že mu modřinu něčím namaže.

Už dobrých pár minut nepromluvili. Remi mu převyprávěl vše, co se stalo a Elliot celou dobu mlčel. A tak se rozhodl ještě pro jednu otázku. "Takže je pravda, že ti zlomil dvě žebra?" zeptal se opatrně.

Elliot mu rozmazal zbytek masti a ruku mu pak nechal na hrudi. "Jo," odpověděl tiše. "Ale teoreticky nelhal. Teoreticky za to nemohl, já opravdu spadl ze schodů, ale jelikož to bylo následkem toho, jak mě zbil, prakticky si myslím, že na tom podíl měl."

"Definitivně," odpověděl Remi tiše. 

"Nechtěl jsem ti říkat, že to došlo až tak daleko, už jsem toho na tebe vybalil až až. Proto jsem ti řekl, že mi nikdy nic nezlomil," vysvětlil. "Ale ten dopis... vyhodil jsi je oba?" 

Remi zaváhal. Ten první samozřejmě vyhodil, stejně ho roztrhl. S tím druhým pak taky stál nad odpadkovým košem, ale nedokázal ho vyhodit. Nebylo na jeho místě, aby takto definitivně rozhodl, jestli si Elliot dopis přečte nebo ne. A tak ho nakonec sbalil do tašky. "Mám ten jeden. Ale prosím, pořádně si rozmysli, jestli ho chceš opravdu číst. Můžu ho klidně taky roztrhat."

Elliot se pousmál. Naznačil Remimu, ať se na posteli posune a lehl si vedle něj. "Rozmyslím si to," řekl po chvíli. Pak se otočil na bok, položil jednu dlaň Remimu na tvář a spojil jejich rty v pomalý polibek. "Děkuju. Za všechno. A omlouvám se, že jsi to kvůli mně schytal i ty."

Než stihl něco říct, Elliot ho objal a položil mu hlavu na hruď. Modřinu, která ho stále bolela, měl na druhé straně, a tak mu to nijak nevadilo. "Ty se nemáš za co omlouvat," dopověděl nakonec Remi. A jelikož to tak trochu i čekal, ani ho nepřekvapilo, když Elliot popotáhl a setřel si dlaní slzy, které potichu začaly opouštět jeho oči. 

Remi mu dal pusu do vlasů. Hladil ho po paži. Nic neříkal, protože věděl, že Elliot ví, že Remi mu za vinu nic nedává. Jen ze sebe potřeboval dostat emoce.

Pak si ale vzpomněl ještě na jednu věc. "Vše, co to tobě říkal... Není to pravda. Vím, že sis to neužíval a že nejsi... to slovo na D. Ne, že mu uvěříš."

Elliot se uchechtl. "Že ty přesně vždy víš, na co myslím."

"Už to bude za chvíli rok, co jsme se poznali. Skoro půl roku, co jsme spolu. To si piš, že vím."

Nebylo to zase tolik. Jenže Elliot neměl pořádně nikoho kromě Remiho. Remi sice měl alespoň své spolubydlící, ale ti taky měli své lásky, a tak prostě spolu netrávili tolik času. Remi s Elliotem spolu byli téměř každý den. Malovali spolu, učili se, váleli se venku v trávě a povídali si - Remi tak i za krátkou dobu stihl Elliota poznat ve všech možných situacích. A i když k něu neměl prvního půl roku téměř přístup, protože se Elliot hlídal, po tom, co mu řekl o Michaelovi, se otevřel jako kniha, kterou mohl Remi číst, jak se mu zachtělo. A vybral si číst rychle. 

Proto taky tušil, že Elliot si ten dopis nakonec přečte. Odhodlával se k tomu ale tři dny, než ho Remi mohl konečně vytáhnout z tašky. 

Nejprve ho nechal, ať si ho přečte sám. Když ho dočetl, vzal šek a roztrhal ho. Pak podal dopis zpátky k Remimu. "Jen se mnou manipuluje."

Remi si dopis také přečetl. Byl plný omluv a lítosti, jakoby nebylo jasné, že by stačila jediná nepříjemnost a Michael by se vrátil ke svému starému já. To už jim dokázal více než jednou. 

"Asi si myslí, že mě rozměkčí, když mi po roce pošle peníze na nemocnici. Že když zopakuje slova omlouvám se alespoň desetkrát, že mu odpustím."

"O co mu vůbec jde?"

Elliot pokrčil rameny. "Nevím. Možná to chce se mnou napravit a proto se začal znovu objevovat. Možná si myslí, že máme ještě šanci."

Remimu se nad tou myšlenkou chtělo zvracet. Odhodil dopis stranou a odfrkl si. "Pět minut by se pravděpodobně choval jak v tom dopisu, než by vybouchl kvůli nějaké kravině."

"Já vím," odpověděl Elliot. "Jen... chtěl bych se ho nějak zbavit. On fakt umí manipulovat s lidmi. Bojím se, čeho je schopný."

Remi to samozřejmě chápal, ale neměl tušení, jak tuhle situaci vyřešit. Michael byl svobodný člověk, nemohli ho někam zavřít ani se ho jinak zbavit. Znervózňovalo ho to. 

"Třeba..." ozval se po chvíli Elliot, "třeba bych ho mohl vyprovokovat. Na veřejnosti. Aby nás lidé viděli. Ale tentokrát to nenechat jen u facky."

Remi okamžitě začal vrtět hlavou. "Ty ses naprosto zbláznil. Ani náhodou. Nenecháš se znovu zbít a ještě k tomu dobrovolně."

"Ale-"

"Je to blbý nápad, Elliote," přerušil ho Remi. "Protože i kdybychom ignorovali to, jak by ti ublížil na venek, kdo ví, jak by se to podepsalo na tvé psychice."

Elliot sklopil hlavu. "Já vím," zamumlal nakonec.

A tak pokračovali bez toho, aby na něco přišli. Remi další týden ukončil práci v antikvariátu, protože se blížil nový školní rok. Elliotův táta začal být opět mimo dům, protože už začal chodit do školy kvůli přípravám. Nina s Vanessou se týden před prvním školním dnem vrátily, Scott o tři dny později. Vše se vracelo do starých kolejí až na to, že Remi žil v neustále úzkosti, že se objeví někde Michael. Nejvíc se bál toho, že vyhledá Elliota ve chvíli, kdy nebudou spolu. 

Jenže ono se stalo něco docela jiného. 

Byl třetí den nového školního roku. Remi seděl na přednášce a nepřítomně si kreslil do sešitu, protože jeho mysl si ještě až moc užívala léto na to, aby si dělal poznámky. S Elliotem se od včerejška neviděl, protože každý začínali v jiný čas. 

Málo kdy se stávalo, aby někdo přerušil přednášky. Ten den se to ale stalo, někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Byl to Elliotův táta.

Pohledem pečlivě projel celou místnost, až se zastavil na Remim. Ukázal na něj a naznačil mu, ať jde za ním. Pak se otočil k profesorovi a vysvětlil mu, že potřebuje s Remim mluvit, že se na přednášku už asi nevrátí a omlouvá se za vyrušení.

Remi si posbíral věci, naházel je do tašky a seběhl schody k východu za doprovodu zvědavých pohledů všech v posluchárně. Arthur nepromluvil do chvíle, dokud se za nimi nezavřely dveře. Až pak se rozhlédl po chodbě, než se otočil na Remiho. "Michael byl dnes dopoledne zatčen," oznámil mu.

Remi se na něj překvapeně podíval. Rozhodně nečekal něco takového, protože zaprvé, byli ve škole, za druhé, proč by kvůli tomuhle tahal Remiho z přednášky a za třetí, proč mu to říkal právě Arthur? Zmátlo ho to.

Jenže když uviděl Elliotova tátu, věděl, že ještě neskončil.

"Zatkli ho kvůli napadení na veřejnosti."

Remi začal vrtět hlavou.

"Napadl Elliota."

Tak se Remi o Elliotovi naučil další věc - když ho něco napadlo a zdálo se mu to jako dobrý nápad, udělal to, ať už to bylo pitomé jakkoliv. 

⁕ ⁕ ⁕

...mně zas něco napadlo, že je to víc krutý, než ten příběh měl být, ach jo. pardon :D