(Art)lover

⁕ 52 ⁕

Jednoho dne přišla Elliotovi váza.

Už od pohledu byla dražší, než Remiho měsíční nájem, a jak se později od Elliota dozvěděl, byla dělaná na míru od nějakého jeho oblíbeného umělce, jehož jméno Remimu nic neříkalo. Prý byla už jeho třetí. Remi ale u něj viděl jen dvě.

"Kde je ta třetí?" zeptal se.

"Rozbil jsem ji," odpověděl Elliot nenuceně.

"Co? Jen tak jsi rozbil vázu za několik tisíc?" Elliot k těmto dvou měl i speciální stojánky, které chránily vázy před nechtěným převrácením.

Elliot se uchechtl. Otočil se k Remimu a nechal tak vázu vázou. Opřel se o zeď za sebou.

"Vzal jsem ji a roztříštil o zeď po tom, co jsem se vrátil z výstavy, kde jsi mi oznámil, že jsi zasnoubený."

A v tu chvíli si Remi uvědomil, že nikdy pořádně nezjistil, jak se Elliot ohledně toho celého cítil. Před Remim samozřejmě vypadal tenkrát vyrovnaně, jako by to i očekával, ale na to ho měl Remi už dostatečně znát. Měl vědět, že to pravda nebude.

Neuvědomil si to. Hleděl tehdy jen na sebe.

Nasucho polkl. Elliot se nad tím jen pousmál a začal mluvit o něčem jiném. Vyptával se Remiho na termíny, kdy by spolu mohli zajet na víkend k pobřeží, protože by potřeboval moře jako inspiraci k jeho nově plánovaným obrazům.

"Nikdy jsem se tě ani nezeptal, jak ses po tom cítil," odpověděl Remi úplně mimo mísu.

"Po čem?" nakrčil obočí Elliot.

"Já a Jenny. Zásnuby. Působil jsi tak vyrovnaně. Jako by tě to ani nepřekvapilo. Hned ses zajímal, jestli jsem v životem šťastný. A já se nikdy nezeptal tebe."

Elliot mávnul rukou. "To už je minulost."

"Jak... Jak jsi na to reagoval?" zeptal se Remi. Přešel k Elliotovi blíž. "Myslím tím, až když jsi byl sám."

Elliot chvíli přemýšlel. "Když jsem se vrátil na hotel, šel jsem si promluvit s tátou," řekl po chvíli. "Takže jsem se dozvěděl i pravdu o tom, co se mezi námi doopravdy stalo. Takže když jsem došel  k sobě na pokoj, dolehlo na mě úplně vše."

"Takže jsi rozbil tu vázu," zamumlal.

"Jo. Zrovna den předtím jsem si ji vyzvedl. Taky jsem rozbil džbán s vodou. Skleničky dvě. Nejprve jsem jen brečel na posteli a pak frustrací házel vsím, co mi přišlo pod ruku. Takže jsem rád, jestli jsem působil vyrovnaně. Protože jsem byl opravdu pravý opak."

Remi na sucho polkl. Proč ho to tehdy nenapadlo? Proč tak věřil tomu, jak Elliot vystupoval, když ho znal nejlépe ze všech?

Elliot pokrčil rameny, přičemž se stále vyhýbal Remiho pohledu. "Když jsem se sem vracel, doufal jsem, že třeba nebudeš nikoho mít, i když mi to přišlo nepravděpodobný. Myslel jsem si, že to bude třeba nějaký tajný přítel, nevím. Pak jsi mi ale řekl, že jsi zasnoubený s Jenny a lusknutím prstů se tak vypařily veškeré šance, které jsem si myslel, že třeba i mám. Fakt jsem si v tu chvíli myslel, že jsem tě nadobro ztratil." Uchechtl se. "Mohl jsi mi lhát, to zasnoubení si ušetřit. To jsem naprosto nečekal."

Remi k němu došel a opřel se vedle něj. Vyhledal jeho ruku a propletl si s ním prsty. "Promiň."

"Nemáš se za co omlouvat-"

"Ale mám. Všechno mohlo být jinak."

"Nemohlo. Nemohl jsi ani vědět, jestli se vůbec kdy vrátím do Anglie."

"O tom nemluvím. Mohl jsem tě ušetřit těch zásnub."

Elliot se zasmál. Remi zvedl jejich propletené ruce ke svým ústům a políbil místo, kam by nasadil Elliotovi prsten, kdyby mohl. "Jednou se třeba poštěstí i nám," zašeptal. Podíval se na Elliotovy prsty. Jenny mu zásnubní prsten samozřejmě vrátila a zdálo se mu, že by ho klidně mohl dát Elliotovi, protože měl úzké a elegantní prsty, zatímco Jenny krátké a baculatější. Ve výsledku je tak mohli mít nastejno. Hned tu myšlenku ale zavrhl. Elliotovi by koupil nový, výjimečný, akorát pro něj. Při výběru prstenu pro Jenny se ani nesnažil, protože byl do zásnub hnán jejich rodinami.

Elliot ho objal. Remi se uchechtl. "Co tak hrrr?"

"Nevím. Jen mám nutkání tě cítit nejlépe každou buňkou těla," zamumlal a přitiskl se k němu ještě víc. Remi ho se smíchem stiskl v objetí tak moc, až vyjekl. V tu chvíli si přišel, jako by jim bylo znovu dvacet, žádná Amerika se nestala, žádná Jenny, žádné roky od sebe.

Elliot se se smíchem z objetí vyprostil, ale Remiho ruku nepouštěl. Začal ho táhnout směrem ke koupelně.

"Co děláš?"

"Táhnu tě do koupelny," odpověděl očividné.

"A proč?"

Došli před vanu. Elliot zapnul kohoutek, kápl do vody pěnu do koupele, otočil se zpátky k Remimu a začal mu odepínat košili. "Chci se cítit jako dřív. Jako když jsi mi domaloval na zádech a pomohl mi to umýt. Jak jsme se pak spolu koupali. Chci si to připomenout."

Remi mu nedokázal říct ne, ani kdyby opravdu chtěl. Což nechtěl. Elliot byl sice starší, v jeho očích mu ale v tu chvíli bylo zase opravdu dvacet. Měl nutkání ze sebe vyklopit vše, co k němu cítil, ale věděl, že na to by nenacházel ta správná slova.

Cítil v břiše motýlky. Srdce mu bilo rychleji jak normálně. Tam, kde se ho dotkly Elliotovy prsty, cítil jeho dotek ještě několik dalších sekund.

Natáhl ruce a začal svlékat Elliota. Když byli oba nazí, ale vana ještě napuštěná nebyla, Remi si přitáhl Elliota do objetí, aby mu nebyla zima. "Já tě tak moc miluju," zašeptal v tu chvíli. "Od prvního dne, každou minutu. A omlouvám se, jestli jsi o tom musel někdy pochybovat."

Elliot se od něj trochu odtáhl, aby mu viděl do očí. "O tom jsem nepochyboval nikdy. Jen jsem se bál, že ty tvoje zásady, že musíš udělat rodiče šťastnými, že si musíš vzít ženu, budou silnější. A že to bylo na hraně."

"A možná by byly, kdyby ses tady neobjevil z masa a kostí."

"Jsem rád, že jsme dopadli takhle."

"Jo," vydechl Remi s úlevou.

"Taky tě miluju," řekl ještě dodatečně Elliot a spojil jejich rty v pomalý, ale procítěný polibek.

Remi před Elliotem nevěděl, co je to láska. Ale u něj to taky všechno zůstalo. Byl jeho první a byl jsi jistý, že taky poslední, protože si na vlastní kůži vyzkoušel, že zamilovat se do někoho jiného zkrátka nedokáže. Možná to nebylo zdravé, možná by neměl být tolik upnutý na jednom člověku, ale u Elliota si mohl být jistý tím, že to cítí stejně. Měl neuvěřitelné štěstí, že se našli. Že Elliot tenkrát přišel před třídu plnou zmatených prváků, svlékl se a zapózoval způsobem, ze kterého Remi usoudil, že bude potřebovat s figurální kresbou pomoct.

Elliot vypnul kohoutek vody a pomalu vlezl do horké vody s hromadou pěny. Remi ho pak následoval. Jeho vana byla alespoň dostatečně velká, ne jako tehdy ta v Remiho bytě nebo v domě Elliotova otce. I když ale měli plno prostoru na to, aby se roztahovali, zůstali u sebe namačkaní objetí. Přesně jako tehdy.

⁕ ⁕ ⁕

víte co? příští kapitolou to asi ukončím. zase ať to zbytečně nenatahuju. dáme si nějakou happy kapitolku i s ninou, van a scottem 🥰