Začali Jsme Trochu Jinak

Ale my nejsme normální

    Harry by za nic na světě nevyměnil život, který momentálně žil. Neměl si na co ztěžovat, a to i bez ohledu na to, jaké absurdní situace spolu prožili, nebo jaké nenormální možnosti se jim naskytli, ocitli se ve víru více než jednoho překvapení, ale dokázali společně překonat jakoukoliv překážku, která se jim připletla do cesty. 

    Pozoroval jejich nejstaršího syna.

    Barry ho učil mudlovskou matematiku, protože oba se shodli na tom, že i když se jejich nejstarší syn projevil jako mudlorozený kouzelník, neznamenalo to, že zanedbal své mudlovské vzdělání, protože pokud bude chtít žít a pracovat v mudlovském světě, bude tyto znalosti potřebovat, aby neměl později potíže. Jejich syn se s nimi nehádal. Miloval učení stejně jako Harry, což pro něj bylo naprosto úžasné. Konečně měl někoho, s kým mohl sdílet svou lásku k informacím, a nikdo se jim nevysmíval, když leželi celý den v knihách a nevnímali okolní svět, pouze informace obsažené na stránkách.  

    Byli mu tři, když ho s Barrym adoptovali. 

    Čert vem fakt, že byl adoptovaný, Harry v něm viděl své vlastní dítě, a miloval ho úplně stejně jako kdyby si ho sám porodil, věděl, že i Barry je na stejné vlně. Stále si pamatoval jak byl Barry nervózní, když přišel domů z práce a vyprávěl mu o malém dítěti, které potřebovalo domov. 

    Pamatoval si hádku o to, jaké jméno mu dají, aby ho nepronásledovala minulost jeho násilnických rodičů, a že se z jeho biologického otce stal vrah, který mu zabil matku.

    Samozřejmě že věděl, že ho adoptovali, museli mu často říkat, že mu o jeho rodičích řeknou až když bude starší, protože i když je mu jedenáct, a chápe spoustu věcí, nechtěli ho zatěžovat takovou hroznou informací. Jejich syn věděl zatím jen to, že jeho matka je mrtvá a jeho otec ve vězení, a pokud jejich syn dokázal uhodnout důvod matčiny smrti a otcova doživotního trestu ve vězení, nikdy jim to neřekl, nebo jim to nedal ani náznakem najevo, že to ví, nebo že si to domyslel. Nechtěli mu tajit informace, ale tohle bylo příliš děsivé, než aby tím zatěžovali dětskou mysl.

    Na tom, se s Barrym shodli velmi rychle, a i když se to jejich nejstaršímu synovi ze začátku nelíbilo, po čase musel souhlasit i on. 

    S úsměvem sledoval, jak se Barry snaží vysvětlit jejich synovi rovnice. V jeho věku to bylo neobvyklé, ale pro ně ne. Byl chytrý a jeho touha po informacích byla neukojitelná. 

    A když sledoval dvojici otec/syn vzpomněl si, jak je péče o dítě dala dohromady takovým způsobem, který ani jeden z nich nečekal. 

 _________________

    Na tom dni nebylo vůbec nic neobvyklého. Harry se vydal do práce v nemocnici na svou noční směnu, protože splnil svůj slib a vyměnil si směnu s kolegou, který to potřeboval. 

    Nebylo to tak, že na Harryho někdo čekal, a Barry už vůbec ne, to že bydleli ve stejném domě, neznamenalo, že spolu sdíleli každou volnou chvíli. A i když mezi sebou měli dost dobrý vztah, dal by se ostatními označit jen a pouze jako přátelský, a to bylo všechno. Barry k němu žádné romantické city neměl, a Harry to moc dobře věděl. 

    Ať to bylo jak chtělo, tahle noční směna, byla vážně vyčerpávající. Nečekal, že bude mít skoro plné oddělení pacientů, a z toho měl tři vážné případy, a dvě operace, které byli všechno, ale hlavně neodkladné. Dostával v průběhu noci zprávy ze StarLabs, kdyby náhodou někoho vezli do nemocnice, což se ten večer skutečně stalo. Jen to nebyl pacient, který by šel zachránit, a tu ženu vezli rovnou do márnice.