The E.N.D

Znám ho?

„Dobrý den Danieli, chtěla jsem se zeptat, kam mám odeslat ty podklady?"

„Hmm no nejspíš bys mohla přímo mně na email, budu to totiž s Christianem Vallisem ještě muset probrat."

„Fajn, pošlu vám to."

„Výborně Haely, jsem rád, že mám u sebe tak schopné lidi" a típnul mi to.

 Zamkla jsem telefon a hodila ho do kapsy.

Poslala jsem mu připravené podklady a marně jsem vzpomínala na to, jak ten Christian vůbec vypadá. Určitě u nás v kanceláři musel být. Ale absolutně si nepamatuju, že bych někoho takového ohlašovala. Asi to bylo v době, jak jsem byla chvíli nemocná a měla jsem volno.

 V tu dobu tam za mě měla záskok Pattie z obchodního tak bych jí možná měla brnknout a trochu se poptat, jaký ten chlap je. Mohla bych nebo snad ne?

No jistě že jo, ale Pattie nejspíš nebude příliš ráda, že mě slyší. Vytáhla jsem znovu z kapsy

telefon a vytočila číslo na Pattie. Zvedla mi to hned po druhém zazvonění.

„Ahoj Haely."

„Čauky Patt. Chtěla bych se zeptat, víš, jak si mě tehdy zaskakovala?"

„No jasně, kdo by si nepamatoval tunu práce navíc?" Zasmála se takovým divným smíchem.

„No a náhodou nepamatuješ si nějakého chlapa jménem Christian Vallis?"

„Aaaahaaa." Zaječela trošinku a až moc chápavým hlasem řekla:

„jo jasně že si ho pamatuju. Byl úžasný. Oh můj bože ještě teď si vzpomínám na ty jeho vlasy, rty a ten zadek. Dostat ho do postele je moje nejtajnější přání." Znova se zasmála.

„ A proč to vlastně chceš vědět? Že ty ho chceš dostat co? Ne na to zapomeň Rangleyová! Ten je můj! Já ho viděla první!"

Musela jsem se smát. To vážně nešlo.

„Ne nechci ho, neboj se." Odpověděla jsem jí se značným pobavením v hlase.

„Tak proč sakra otravuješ Rangleyová?" Sykla otráveně.

„No promííň, chtěla jsem se zeptat, jaký byl a jak se choval."

„Na to se mě neptej, já si všimla jen vzhledu, a že mi říkal zlatíčko. To je všechno co ti řeknu" a práskla mi s telefonem.

Sakra jak já tohle z duše nenávidím. Aspoň jsem se dověděla, že je hezký, ale to mě vůbec ale vůbec v tuhle chvíli nezajímalo.

 Jak je to možný, že nemám skoro žádnou kamarádku ale jen samé kámoše? Asi tím, že s chlapem stačí zajít na fotbal a párkrát sedět doma u televize a bude vás zbožňovat, ale holku si furt musíte něčím předcházet.

Například Tim. Třikrát jsem mu uvařila a teď mě skoro miluje. Samozřejmě jen v kamarádském měřítku v tom máme oba absolutně jasno. No co už. V tomhle světě je to ale jenom výhoda co jiného taky.

 Ještě že mám Ciaru. Je to vtipný, ale ona je pro mě hodně důležitá. Pomohla mi kdysi v těžkých chvílích a to jí nikdy nezapomenu je to jako anděl. Určitě znáte nějakého člověka, kterého byste mohli dát jako anděla. Já mám Ciaru.

Jestli se mi ji pokusí někdo ukrást tak mu rozkopu hubu! To mi teda pekelně věřte. Z tohohle byste si ze mě možná mohli vzít i příklad. Praví přátelé za oběti totiž stojí a já jsem ochotná je přiněst.

No každopádně jsem se toho o něm moc nedověděla. Sakra ale proč by mě to mělo zajímat jaký vlastně je? Je to blbost, stejně ho nikdy neuvidím. Ani nevím proč se tím chlapem tak zabývám. Miluju svou svobodu a tak chci, aby to taky zůstalo. Nejsem typ holky, která by se upínala k marným nadějím. Jsem realistka a možná i trochu pesimistka a to znamená, že si nedělám plané obrázky.

 Vyhodnocuju a zpracovávám. Jo přesně tak bych to nazvala. Radši jsem na to už nechtěla myslet. Bylo už celkem pozdě. Na to, že s emaily a prací jsem začla asi kolem 2 a je 11 tak se mi docela zavírají oči. Otevřela jsem na chvíli okno a koukala ven.

Dovnitř vanul proud studeného vzduchu, ale mi to nevadilo i přesto, že jsem cítila tu zimu na své pokožce. Jen jsem tak koukala na měsíc a užívala si tu chvíli. Tady a teď a nic jinýho. Bylo mi fajn, ale únava už působila a tak jsem šla spát. Docela jsem se bála snů, ale žádné nepřicházely a tak to byla jen dlouhá bezesná noc s kvalitním spánkem, který moje tělo potřebovalo.

***

Ráno jsem vstala asi kolem půl čtvrté. Sny mě netrápily, ale prostě jsem nějak neuměla spát. Možná to bylo tím vším kolem anebo jen tak.

 Dala jsem si proto dlouhou sprchu až do pěti a pak už na sebe jen hodila úhledný šedý kostýmek a vyrazila do kanceláře. Bylo mi jedno, že jsem přišla dřív a že Daniel po mě pak nejspíš bude chtít, abych takhle chodila pořád.

Stoupla jsem si za svůj pult a udělala pár věcí pro dnešní schůzky. Bylo toho celkem hodně, ale byla jsem si jistá, že čím dřív to udělám tak tím dřív budu moct jít domů a Daniel nebude mít blbé připomínky.