The E.N.D

Srážka

Lukas Pieterse

Byl jsem na večírku. Nějaká pracovní akce, kam šlo více mojich kámošů. Ale jakmile jsme se tam dostali a seznámili mě s tím šéfem. Ani jméno si už nepamatuju. Jack Daniels?

Žeby se jmenoval stejně jako to pití? Vůbec netuším, ale docela by mě to zajímalo.

Neznám tu snad skoro nikoho a to se v takových sférách pohybuju často. Bylo to tu nacpané, teda aspoň podle mě. Jsem zpěvákem v kapele, takže jsem na to zvyklý, ale na takové akci mě to překvapilo.

Jakmile mě seznámili s tím týpkem, všichni se rozprchli někam pryč. Přijel jsem v autě s Timem, který se pro tentokrát obětoval, že nebude pít a tak jsem měl v sobě už druhou sklenku whiskey a popíjel další s tím, že jsem se stále rozhlížel po sálu.

Viděl jsem Haely. Jednou se se mnou vyspala, ale nejspíš to byl jen úlet, takže jsem to tak i bral. Zrovna se taky rozhlížela a pak se její oči zasekly na mně. Nemohl jsem si pomoct, ale byla zvláštní.

Vlastně celé to tu bylo zvláštní. Jen se na mě však usmála a pak se znovu začala věnovat svému pití. Já se raději poohlédl po svých kámoších.

Byl jsem tu se členy naší kapely, takže mě napadlo, že bych si je měl trochu pohlídat. Byl jsem si jistý, že Steve je s Adelaide někde venku a čeká na smsku, kdybychom už vyráželi. Já, Martin a Tim jsme se vydali sem za zábavou a těm dvěma se to zatím dařilo.

Martin byl soustředěně zaneprázdněn nějakou menší brunetkou, která vypadala hodně dobře, a tak jsem chvíli přemýšlel, jestli by mě neseznámil. Pak mi to ale přišlo blbé, když jsem si uvědomil, že on si ji vyhlídnul první a já bych mu do ní šel.

S menším povzdechem jsem se vydal za Timem, který měl momentálně vážný rozhovor, jestli jsou lepší paličky z habrového nebo dubového dřeva.

Abyste byli v obraze, Tim je náš bubeník. Říká se, bubeník srdce kapely a v tomhle případě možná i jo. Je to sice celkem tvrdý a správný chlap a poslouchá metal, ale nikdy jsem ho neviděl, že by se zachoval nějak špatně.

Je to prostě dobrák od kosti a proto má taky tolik přátel. Téhle debaty jsem se však odmítal zúčastnit. Stejně to nevím. Jsem Zpěvák a hraju na kytaru a občas teda na nervy noo, ale jinak tohle mě nezajímá. Hlavně že to ví on a umí si je vybrat.

Proto jsem se radši sesunul na nejbližší židli ke stolu, kde seděly nějaké tři ženské. Dvě byly asi ve stejném věku jako já a ta třetí byla starší, asi nějaká dlouholetá zaměstnankyně.

Ty tři se o něčem bavily, ale jakmile jsem si sedl, všechny se na mě usmály. Ty dvě ale jinak než ta starší. Bylo jasné, že těm dvěma se líbím a popravdě ty dvě se mi taky líbily.

Jedna z nich byla černovláska, s vlasy smotanými do drdolu a ta druhá blondýnka s rozpuštěnými vlasy. Ta bloncka se na mě upřeně dívala a bylo jasné, že jí určitě nejsem lhostejný.

Najednou se zvedla a přitáhla si ke mně židli. Chvíli jsme mluvili, ale na to jak vypadala, nebyla příliš zajímavá.

A tak to šlo dál, ale překvapila mě ta černovláska. Přišla ke mně a ignorovala Alicin vražedný pohled, který na ni házela a vyzvala mě k tanci.

Nemohl jsem odmítnout, ale Alice se v tuhle chvíli dokonale projevila. Sáhla té milé černovlásce jakoby na vlasy, ale chytila nějakou nit nebo co já vím, co to bylo a najednou se všude válely černé perličky a černovláska si na sobě držela své šaty. Měla je na jedno korálkové ramínko, takže jakmile se ramínko protrhlo, šaty z ní málem spadly. Bylo jisté, že z tance nic nebude, ale Alice se škodolibě usmívala.

Do háje s ní. Seznámili jsme se před patnácti minutama a ona je taková hnusná. Bože, jak sem se s ní mohl vůbec bavit.

Je to mrcha a s takovou bych stejně nevydržel. Černovláska se rychle odebrala pryč a s ní i starší žena s ní sedící, takže už jsme u stolu zůstali jen já a blonďatá mrcha Alice.

Nechtěl jsem s ní už mluvit po tom, co předvedla. Vstal jsem a bez jediného pohledu na ni jsem se odebral směrem, kterým odcházely obě ženy.

Ještě jsem je zahlédl u východu, tak jsem doufal, že je doženu a omluvím se za tu trapnost. Přidal jsem proto do kroku abych je ještě zastihl a koukal ke dveřím, když se od někud vynořil taky někdo a naše směry se zkřížily.

Nevšiml jsem si jí, stejně tak jako ona si nevšimla mě. A tak jsme do sebe vrazili.

Oba jsme šli hodně rychle, takže jsme skončili na zemi. Bylo to zvláštní. Najednou už jsem nikam nespěchal a nezajímala mě nějaká černovláska.

Nebyl jsem si tak úplně jistý, jestli stále nesedím na židli a nesním, ale prostě jsem si připadal jinak. Ležel jsem na zemi a na mě ležela drobná hnědovláska.

Měla ne příliš dlouhé kudrnatější vlasy, které byly úhledně natočené do loken. Na sobě měla krásné šaty, a přestože já nejsem příliš vysoký, i tak byla nižší na svých podpatcích. Byla prostě roztomilá.

Dokonce se červenala. Rychle se zase postavila na nohy a v rozpacích něco řekla a chtěla odejít. Nesměl jsem ji nechat. Ani nevím, co říkala.

„ Počkej! Co jsi říkala prosímtě?" rychle jsem se posbíral ze země a vyrazil jako střela za ní.

„ Nic, jen že, se moc omlouvám, promiň" řekla znovu a při tom ještě více zčervenala a sklopila hlavu.

Musel jsem se nad ní pousmát. Jinak to ani nešlo. Byla sladká.

„Nemusíš, to já bych se měl omlouvat, byla to má chyba. A jak se jmenuješ?" zeptal jsem se já a do tváří se mi taky nahrnula červeň.

To snad není možný. Chci na ni udělat dojem a já se místo toho začnu červenat. Jak teď před ní asi vypadám? Jako naprostá nicka. Jestli se dozví, že zpívám, budu pro ni naprostá holka.... Už teď si to určitě myslí. Jsem pako.

Nedovedu se jí zeptat ani na jméno, tak jak ji mám sakra někam pozvat? S některýma je to jednodušší. Tak to mám třeba u úletů. Vůbec mi nevadí oslovit nějakou úplně nevýslovně hezkou holku a pak si ji vzít do postele, ale jakmile jde o vážnější známosti, jsem v háji.

Bojím se, co mi na to řekne, protože vypadá skoro jako někdo, s kým bych mohl vydržet hodně dlouho, kdyby se mi ji jen povedlo zaujmout.