The E.N.D

Kámoš, smích a plán, který musí vyjít

Příjemné čtení :) #L

Haely

Zrovna jeho bych tu vážně nečekala. To se teda podívejme. Lukas se chvíli rozhlížel po sálu, až našel toho, koho hledal a pak k němu zamířil. Byl moc hezký a taky hodně milý. Chvíli jsem přemýšlela, až mi v hlavě docvakl plán. Plán, který se jí nejspíš líbit ani v nejmenším nebude, ale už proto o tom ani nesmí vědět. Doufám, že se jí to bude líbit. Teď to ale nebudu řešit, protože tu není, ale jakmile mi to klapne tak to bude super. Jsem ďábelská. Jooo.

V duchu jsem se musela usmát nad mým plánem a pak znovu prohledala sál.

Všimla jsem si Pattie, která tančila s nějakým hezounem. Vypadal fajn, ale tenhle je pro dnešek její, to si radši najdu někoho jinýho. Všimla jsem si i Marthy.

Věděla jsem, že ona jako jediná se dnes bude nejspíš muset věnovat práci. Daniel jí domluvil schůzku s právníkem, kterému měla něco vysvětlit. Bylo mi jí i trochu líto, když jsem viděla, jak mu něco vysvětluje a on na ni místo toho jen čumí s výrazem, že tohle slyší poprvé.

Přitom prý má mít vážně dobrou praxi. Jestli to tak nebude a Daniel ho přijal zbytečně, asi mu o hlavu omlátím nějaký šanon. No myslím jak toho právníka, tak Daniela.

Jo vím je to šéf, ale to ho neopravňuje najímat blby.

Ten minulý právník byl horor. To si ani neumíte představit. Měl vyřídit jednu pochůzku a trvalo mu to dva týdny! A k tomu ta pochůzka byla na hodinu.

Tomu jsem se tehdy fakt smála. Vyrazil ho naštěstí hned. Ještě chvíli a zkrachovali bychom s takovou. To ale radši neřešit už. Jsem za to prostě ráda. A ten nový vypadá seriózně a sympaticky, takže doufám, že tu nějaký čas vydrží.

Navíc vypadalo, že si i dobře rozumí s Marthou, ale on pak najednou někam zmizel. No doufám, že neodešel, jinak Daniel Marthu asi přizabije a to já nechci. Byla by jí velká škoda. Je nadaná a hodně se jí v poslední době daří, takže by to snad nebylo tak horké.

Možná byste si mysleli, že mám dneska v plánu jít za Lukasem, ale tak to vůbec není. Tenhle plán potřebuje menší přípravu a tu já nesmím podcenit. Z tohohle asi někoho brzo trefí.

Z ničeho nic mi najednou někdo poklepal na rameno. Lekla jsem se tak, až jsem nadskočila. Co tady on sakra dělá? Vždyť tohle je moje práce do háje. On tu vůbec být nemá! Teda né že bych ho neviděla ráda, ale tady mě to fakt překvapilo.

„Ahoj" pozdravil mě s rošťáckým úšklebkem a pobavením v hlase.

„No nazdááárek, to nevíš, že se lidi nelekaj?" zeptala jsem se se smíchem.

Oba jsme pak v záchvatu smíchu málem spadli na zem. Je s ním děsná legrace. A mám po lovu. To vím už teď. Jakmile se tu totiž objeví můj kámoš, je to v háji a všichni jdou stranou.

No znáte to. Zjeví se tu jako by se nechumelilo, usmívá se jako měsíček na hnoji a odmítněte mu pozvání na kávu. To prostě nejde! Zvlášť u Tima.

Je to prostě marný! Ještě jak udělal ty psí oči, tak to už jsem to nevydržela a se smíchem souhlasila.

Myslela jsem si, že to bude káva tady ze stroje ve firmě, ale on ne. On prostě musí být originální a chtít jít do Starbucks. Jakoby tam měli nonstop. Nejspíš je jasnovidec, nebo to vážně ví, ale jakmile jsme došli před kavárnu, opravdu tam bylo napsáno nonstop.

Ale to jsem ještě předběhla. Smála jsem se s Timem a on mě ještě na chvíli opustil. Musel za někým zajít, že prej kvůli něčemu důležitýmu. Neřešila jsem to a dál se bavila se svou sklenkou šampaňského, kterou jsem dopila a vzala si ihned další.

Neměla jsem chuť se tu na to dívat střízlivým pohledem, ale na nic ostřejšího jsem chuť neměla. Pak jsem ucítila něčí dech na svém krku a ruku v pase. Už jsem se chtěla rozkřiknout po někom, co si to vůbec dovoluje, když na mě promluvil.

„Tak my o vlku a vlk na párty. Nebo bych měl spíš říct vlčice? Ne..... na tebe víc sedí dračice viď. Říkal jsem, že se brzy setkáme. A kdo to vůbec je? Ten chlap, se kterým se tak uvolněně bavíš?" Jednu část jeho monologu mi pošeptal do ucha, ale tu druhou už řekl trochu naštvanějším tónem.

Kapánek jsem přimrzla k zemi.

Teď už jsem ani neměla chuť se otáčet. Věděla jsem přesně, kdo to za mnou stojí a čí ruka mi to momentálně křečovitě svírá pas.

Byl to Chris, kdo taky jiný. Nesnášela jsem se za to, že jsem nebyla schopná se otočit a podívat se mu do očí. Říká se oko, do duše okno, tak bych snad měla poznat, co si myslí ne?

No ale zrovna u něj si tím jistá nejsem. Jak bych jen mohla. Zdá se být nečitelný jako namalovaný portrét na obraze. Možná že je to opravdu jen jeho obrazová podoba. Četli jste také knihu Obraz Dorriana Graye? Je to o mladém muži, který byl tak krásný, že malíř, který ho maloval, si přál, aby stárnul místo jeho těla ten obraz. Konec je sice tragický, jelikož i když je Dorrian stále stejně krásný a mladý nevydrží pohled na obraz a proto jej rozřeže. Tím v podstatě zabije i sám sebe a svou duši.

Těžko říct, ale říkalo se, že z Dorrianova obličeje také nešlo nic vyčíst, takže možná i proto bych ho s ním trochu zpodobnila. Nikdy nedává najevo své emoce, nebo se mi to tak alespoň vždycky zdálo.

Je nečitelný, i když.... K Adelaide a Angelice byl velmi pozorný. Nejspíš mi z toho za chvíli hrábne. Nebudu nad tím přemýšlet raději.

Rychle jsem se trochu otřepala, ale v zápětí mi došlo, že mě někam vede. Nechtěla jsem vědět kam, ale zároveň mi to přišlo vzrušující. Když jsem se ale chtěla otočit a ucuknout mu, nedovolil mi to.

Co to jako na mě zkouší za hry? Nikam s ním nepůjdu, aby bylo jasno. Chtěla jsem křičet, ale to bych si udělala trapas jedině já, takže do toho se mi nechtělo.

„Co to děláš?" sykla jsem nepříjemně.

„Nic" řekl se smíchem v hlase.

Nechápala jsem to, ale prostě jsem dál šla chodbou teď už bez lidí. Bylo to zvláštní.

Z jeho sevření mně začala bolet zápěstí, ale on místo toho, aby tlak snížil, snad ještě přidával.

Zrychleně jsem dýchala, jako by se mi nedostával kyslík a v hlavě mi to jen šrotovalo. Co jsi vůbec zač Chritiane Vallisi? To je otázka.