The E.N.D

Setkání

Ciara Pierce

Asi dva týdny jsem byla dost špatná. Z toho rozchodu s Davidem a vším okolo. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že už to není. Že je prostě všechno pryč.

Včera večer mi přišla hromadná esemeska od Alice. Haely s ní pracuje ve firmě.

Je to takzvaná firemní mrcha. S Haely se baví jen málokdy, ale pak ji zase pomlouvá. Ještěže ani jednu z nás nezajímá.

Stálo v ní, že se mám dostavit na jejich firemní večírek. Že čím víc lidí tím líp. Ten večer jsem uznala, že by to nebylo dobré tam jít. Sice to má být jakoby ode dneška za 2 dny ale to mi hlavu netrhá.

***

Že jsem říkala, že si z toho nic nedělám? Pche.... nemám nic na sebe! Absolutně nic! ¨

Mně snad někdo vyraboval skříň. To snad není pravda.

Za ani ne čtvrt hodiny tam mám sraz s Elsie a já pořád nevím, jestli se tam vůbec dostanu. Bylo celkem pozdě, ale mám kamaráda, který je módním návrhářem, takže byl tak hodný a slíbil mi šaty.

Opravdu jsem se těšila, co to bude za výtvor. Jeho práce je vždycky úžasná a já se na to těším. Šla jsem si už dopředu nakulmovat vlasy a nalíčit se. Slíbil mi, že do deseti minut je tu s mým modelem, takže jsem si dala bleskovou sprchu a oblékla si bílé krajkové spodní prádlo.

Na sebe jsem pak hodila župan a nalíčila se. Udělala jsem si lokny, abych vypadala trochu jinak, protože v reálu mám rovné vlasy a skoro nikdy si je nenatáčím.

Zazvonil zvonek a já spěchala otevřít. Ve dveřích stál můj kámoš. Nemá rád, když mu někdo říká jménem, přestože já ho znám, je to prostě Nigel a tečka. Je to jeho přezdívka, protože odíval i známé celebrity. Znáte Avril Lavigne? Jo, tak přesně tuhle zpěvačku oblíkal na jeden galavečer. Musela jsem se smát, jak mi vtipně napochodoval do bytu a opatrně vytahoval šaty z obalu.

Snažil se je schovávat za sebou, abych je neviděla, ale zahlédla jsem, že jsou bílé, anebo možná kapku krémové? Nevím, prostě spíš do bílé. Pak mi je jakože pompézně naservíroval před mé oči, abych si je mohla prohlédnout.

Byly úžasné a já si je hned oblékla. Padly mi přesně, jakoby byly šité jen mně na míru. Se svým odrazem v zrcadle jsem byla nad míru spokojená. Pak už jsem jen rychle nasedala do taxíku a koukala zpátky na Nigela, který mi mával z ulice.

Doufala jsem, že tam budou nějací příjemní lidé a já se konečně trochu odreaguju. Předtím jsem pořád myslela na Davida. Byla jsem domluvená s Elsie, že mě počká před budovou, protože nevím, kam mám jít.

Jdu pozdě, to mi sdělila už v hovoru s ní. Neměla jsem tušení, kde mě bude čekat, tak jsem jen v béžovém kabátku postávala před budovou a nervózně vytáčela její číslo.

Najednou se před budovou objevil nějaký pár. Nějaký naštvaný kluk a holka, která vypadala, že si z toho nic nedělá. Zařval na ni a ona se otočila. Bylo to zvláštní.

Neměla v obličeji ani trochu citu, zato on vypadal, že to co říká, ho uvnitř láme na kousíčky.

Elsie mi to pořád nezvedala a tak jsem stále koukala na ten výjev přede mnou.

Ta holka mu teď právě poslala vzdušnou pusu a se samolibým úsměvem odcházela někam pryč. Znovu jsem se podívala na toho kluka. Byl zajímavý, ale holka jako ona se k němu vůbec nehodila.

Nemohla jsem si pomoct a podívala jsem se mu do očí. Byly pronikavé. Tak moc, až to nedávalo logiku. Sakra. On mi ten pohled opětuje! A do prdele!

Rychle jsem sklopila hlavu a cítila, jak se červenám. Určitě to viděl. Za tohle jsem se proklínala do pekel, ale v tu chvíli mi zazvonil telefon a já hovor v rychlosti přijala.

Byla to Elsie. Prej kde jsem, že už tu dva dny stepuje.

To samé jsem jí říkala i já a tak jsme přes telefon dostaly obě šílený záchvat smíchu. Pak jsem znova zvedla hlavu a ten kluk už tam nebyl.

„Dopekla" nadávala jsem si v hlavě. Až moc mě zajímal na to, že ho znám leda pár minut. Teda pardon. Chtěla jsem říct na to, že ho ani neznám, jen jsem ho viděla pár minut.

Najednou zpoza rohu vyběhla Elsie a už na mě mávala a hulákala. Na svých podpatcích jsem k ní rychle spěchala. Objaly jsme se a šly směrem k výtahu.

Ten nás vyvezl až skoro nahoru a na chodbě jsme se srazily s Haely. Ne doslovně, ale prostě jsme ji tam zastihly s Timem. Kecali o nějakých blbostech a tak jsme se jen pozdravily a slíbily si, že brzo zajdem na kafe.

Elsie mě jako zběsilá táhla do dveří a vůbec nevnímala, že jsem se snažila si sundat kabát. Vtáhla mě dovnitř a já si chvíli musela zvyknout na šero oproti jasnému svitu světla z chodby.

Bylo tam teplo a docela dost lidí. Měla jsem pocit, že tam nikoho neznám. Elsie se okamžitě vmísila do davu, ale než jsem si já stihla odložit kabát, ona už mi zmizela z očí. Sakra. Co tu budu zas jako sama dělat?

Tři roky jsem si připadala jako naprostý podpantoflák a teď mám znovu jít a někoho jen tak sbalit? Ani nevím, jestli to ještě umím. Vyrazila jsem k prázdnému stolu a ignorovala skoro všechny.

Zase jsem byla někde, kde jsem se měla bavit, ale ono to nešlo. Prostě jsem si tam připadala cizí. Sesunula jsem se na židli a nevnímala.

Pak se ke stolu najednou přiřítila Elsie v závěsu s nějakým mužem. Usmívala se od ucha k uchu a prostě vypadala, jakoby právě vyhrála v loterii. Nad tím jsem se musela usmát.

„Hele Ciar" prohodila s laškovným úsměvem: „Tohle je Daniel náš šéf".

„Danieli tohle je Ciara, seznamte se" řekla lehce a pak se otočila na podpatku a odkráčela neznámo kam. To si ze mě dělá srandu? Ona mě tu už po druhé za večer nechala samotnou.

Teda vlastně ne úplně no. Byl tu se mnou Daniel.

Musím uznat, že je pěkný. Mohlo to být horší. Ale propána Elsie!

Jsem zrovna po jednom vztahu a ty už mi chceš dohodit rovnou svého šéfa? To přece nejde!

Ale tak zase za seznámení nic nedám a přece k němu nebudu hnusná, když ho ani neznám. Musím se ukázat v nejlepším světle.

„Dobrý den, jsem Daniel, a v podstatě vedu tuhle firmu." S úsměvem na tváři mi podal ruku. S vděčností jsem ji přijala a ani nevím, jak jsme navázali lehkou a možná i velmi zajímavou konverzaci.