The E.N.D

Šok

Ciara

Za Danielem po chvíli přišla nějaká holka, jestli by si nešel zatančit a já už začínala kapitulovat, ale pak. Bylo to fakt divný. On ji normálně odpálkoval a to přitom byla hezčí než já. Jakmile odešla, mrkl na mě a já trochu zčervenala. To je pro mě typický.

Sakra tohle fakt nemám ráda. Nemyslela jsem si, že to udělá.

 Věnovala jsem se znova konverzaci a nějak nevnímala, že se v mém zorném poli znovu objevila Alice. Pak se to stalo. Byla to rychlost blesku, takže jsem se ani nestihla vzpamatovat.

 Najednou se Alici podvrtla noha na těch jejích jehlách a vyletěla jí z rukou jedna okrasná dóza plná šampaňského. Vsadila bych se s vámi, o co chcete, že to bylo schválně. No a samozřejmě veškerý obsah skončil na mě.

 Právě jsem dostala sprchu asi pěti litry šampaňského a byla naprosto promočená. Bohužel jsem asi ještě tři sekundy na to nechala zavřené oči.

 Nechtěla jsem vidět výrazy lidí okolo. Do háje! Takový trapas. Co mám sakra dělat. Avšak nejhorší zjištění přišlo až potom, co jsem otevřela oči a koukla se dolů. Moje šaty. Byly skrz naskrz, ale to by nebylo nejhorší, jenže ony byly bílé a teď? Jsou úplně průhledné!

 Skoro stejně tak i moje spodní prádlo. Omg!

 Co může být dneska ještě horšího? Rychle jsem si zakryla to, co by potencionálně mohlo jít vidět. Slzy se mi draly do očí, ale to jsem té mrše Alici nemohla udělat, abych se tu před všemi těmi lidmi rozbrečela.

 Někde v dáli jsem uviděla vytřeštěný ale také velmi soucitný pohled od Elsie a vlastně jediné co mi došlo, bylo to, že musím okamžitě utéct. Už jsem se nadechovala k tomu, že vykročím, ale na ramenou jsem ucítila neznámou tíhu. Co to sakra? Otočila jsem se a za mnou stál Daniel. Na tváři mu hrál trochu přiblblý úsměv, ale jinak se snažil skrývat za masku lítosti. Vděčně jsem si navlékla ruce do rukávů a sako zapnula na jeden knoflík. Evidentně jsem v něm plavala, ale to mi bylo fuk. Otočila jsem se na Alici a jen se usmála a potichu dodala: „Tak ti pěkně děkuju." a pak odcházela. Všichni mi uhýbali z cesty, protože i přesto všechno ze mě stále tekly kapky šampusu.

Došla jsem k věšáku s kabáty a marně lovila ten svůj.

 Sakra........ beztak mi ho někdo ukradl. Už jsem začínala být bezradná, když v tom se za mnou ozval nějaký hlas.

„ Můžu ti pomoct?" otočila jsem se a za mnou Daniel.

„ Jasně, to budu moc ráda." Pronesla jsem s takovou lehkostí, jakou jsem jen zvládla.

Šáhnul na věšák jen jednou a už držel můj kabát. No toto? On je snad kouzelník!

  Velmi jsem mu poděkovala, rozloučila se s ním a mířila před budovu. Daniel mě donutil, že domů pojedu jeho limuzínou, jinak mě donutí tu zůstat. To jsem razantně odmítla a tak jsem musela počkat na svou limuzínu. V tom kabátku byla neskutečná zima.

 Ani nechápu, jak jsem sem v něm mohla přijít. S Els jsem ani neměla čas se rozloučit a tak jsem jí rychle naťukala esemesku. Stála jsem před budovou a limuzína pořád nikde.

Sakra to je dneska vážně den.

Pak jsem na sobě ucítila něčí pohled. Musela jsem se dvakrát otočit, než jsem zjistila, kdo to na mě zírá.

 Byl to ten kluk, kterého jsem viděla už při příjezdu sem. Na rozdíl od předešlého setkání tentokrát byl sám. Díval se na mě tak divně až jsem se otřásla a odvrátila oči. Pak jsem na bocích ucítila dotek.