The E.N.D

Pouhý sen nebo realita?

 Ještě jsem něco uklidila a pak jsem se odhodlala jít domů. Měla jsem v plánu se s někým seznámit a přespat u něj ale nějak mi to nevyšlo vzhledem k tomu, co se stalo.

Dala jsem si doma kratičkou sprchu a skočila do postele. Moje myšlenky se však pořád musely vracet k tomu, co se dneska stalo mezi mnou a Davidem.

Ne, nebudu na to myslet. Je to blbost. Nikdy jsem se tím netrápila tak proč teď ano? Ne, netrápí mě to. Jen na to myslím kvůli Ciaře a to je ono.

Nic jiného v tom není jen ona. Tohle jsem si nalhávala až do chvíle než mě konečně přemohla únava a já upadla do bezstarostného spánku.

Tedy alespoň se ze začátku zdál bezstaarostný.

Nevím, kde se tam vzalo tolik lidí a proč jsem byla sama. Bylo to divný.

Seděla jsem v restauraci. Na sobě jsem měla černé společenské šaty s výstřihem jak už je mým zvykem.

Spousta mužů, kteří si zde přišli dát večeři se svými manželkami, se na mě pořád museli dívat a jejich manželky na mne žárlily. Užívala jsem si ten pocit až do té chvíle, kdy jsem zaslechla až moc dobře co si skupinka manželek mezi sebou povídala.

" Podívejte se na ni dámy. Taková zoufalá zlatokopka. Šaty sice z luxusu, ale sedí sama u stolu. To jasně značí, že nemá přítele a je na lovu nějakého miliardáře."

No jistěže je na lovu. Se podívejte na ten výstřih. A ještě  ke všemu nemá podprsenku to je ale drzost."Řekla ta druhá.

Bylo mi to docela trapné. Rozhlédla jsem se k baru, kde sedělo pár mužů a pokukovalo po mně. Avšak místo abych vstala, jsem se rozhodla si nechat dolít sklenici vínem a dál se nechat obdivovat.

Jako lvice salonu jsem měla stůl přímo uprostřed. Všichni na mě měli skvělý výhled a já měla taktéž skvělý výhled na ně. Všichni byli až moc nezvykle potichu. Bylo to divné. Rozhodla jsem se, že už tam ze sebe nebudu dál dělat blázna a vstala od stolu. Všichni na mne okamžitě přesměrovali své pohledy. Bylo to divné.

Všechny ženy v té restauraci mě z duše nenáviděly, kvůli tomu jak jejich úžasní a bohatí manžílkové nedokázali odtrnout pohled buď od výstřihu, nebo mého pozadí.Málem jsem se tam rozesmála. Ale udržela jsem se na uzdě.

Pomalu svůdnou a ležérní chůzí jsem došla až k muži, který mi podal kabát. Byl celkem pěkný a díval se mi do očí, což jsem se divila. Sice určitě nebude moc bohatý, ale užít bych si s ním mohla, uvažovala jsem nad tím v duchu.

Chtěla jsem se ho tedy ještě na něco zeptat, ale pak se k němu přitočil jeden mladý číšník a něco mu zašeptal do ucha. On se na něj podíval, pak se usmál a jemně se políbili. Pak se číšník zase jako pára nad hrncem vypařil a já už jsem se na nic ptát nepotřebovala.

Byl to gay a byl moc pěkný. Proto se mi celou dobu díval do očí. Smutně jsem si oblékla svůj delší černý kabát a vyrazila z restaurace pryč.

Sakra proč se tohle stane vždy mně. Rozhodla jsem se, že si nezavolám taxík, ale půjdu pěšky.

Šla jsem po ztemnělých uličkách, ale nebála jsem se. Bylo mi příjemně a fajn. Bydlela jsem asi 23 bloků od restaurace, ale i tak jsem se rozhodla se projít.

Ztratila jsem se ve svých myšlenkách. Přemýšlela jsem o tom, proč jsem si vybrala to, jak žiju a pak se to stalo.

Do někoho jsem vrazila. Bylo to jako bych narazila do betonové zdi. Obklopila mě příjemná pánská vůně. Musela jsem však vzhlédnout vzhůru, abych viděla tomu muži do obličeje. Měla jsem na sobě podpatky, ale stále jsem byla menší než on. Dívala jsem se tomu muži do obličeje a jeho blankytně modré oči mě naprosto uhranuly.

Byly jako dvě studny s křišťálově čisté vody, ve kterých by se člověk dokázal utopit. Alespoň já tedy určitě. Odjakživa jsem milovala modré oči. Nevím proč, najednou jsem ztratila všechna slova. Chtěla jsem se mu původně omluvit, ale nějak mi to vůbec nešlo.

Měl blonďaté vlasy schované pod kapucí jeho šedočerného kabátu a celkové byl prostě pěkný. Byla jsem z něj úplně vedle. Stále jsem stála tak blízko něj a ani mi to nepřišlo divný.

Usmál se na mě a i jeho oči se kapánek usmály. Viděla jsem to. Byl to úžasný pocit. A jak má boží úsměv, asi se zhroutím. Promluvil na mě a fakt jsem měla co dělat, abych se mu tam nesložila.

"Příště se dívejte na cestu prosím." Řekl a na rtech mu pohrával lehký úsměv.

Konečně jsem se od něj trochu odtáhla, a abych se vzpamatovala, sklopila jsem zrak.

" Dobře" odpověděla jsem a rychle ho obešla.

Co to sakra mělo znamenat? Dýchala jsem zrychlené a můj mozek toho kluka neuměl vypustit z hlavy.

A pak jsem se probudila. Byla jsem si jistá, že tohle se mi zdálo poprvé.

Většinou sny nemívám a můj spánek je naprosto nedotknutelný.

Vyškrábala jsem se na nohy a šla do kuchyně. Měla jsem žízeň a taky hlad. Nalila jsem si do sklenice vodu a v rychlosti se zakousla do jablka.

Domů jsem včera dorazila hodně pozdě. Teda vlastně jsem domů dorazila dnes kolem čtyř ráno. Teď je přesně půl 4 odpoledne a já se cítím skoro stejně nevyspalá jako bych v posteli vůbec nebyla.

Když jsem dojedla své jablko, šla jsem do sprchy. Zůstala jsem tam asi půl hodinky. Potřebovala jsem ze sebe smýt únavu a všechen stres. Pak jsem dostala smsku od jednoho kámoše.

Ahoj J takže je tu taková kratši kapitolka no a tak  přeju příjemné čtení ;) Byla bych ráda za nějaký komentář, co by jste třeba změnili a jak se vám to líbí, nebo jestli budete chtít tak zanechte vote. Díky #L