Nejsem zrůda (Poppy Playtime fanfiction)

Kapitola 1. Nový domov

Pohled Clarice

Byla to kodrcavá a taky nepohodlná jízda. Naštěstí jsme brzy zastavili a mohla jsem konečně vylézt z dodávky. Chvilku trvalo, než jsem si přivykla na denní světlo a soudě podle rozlehlé stavby, u které jsme zastavili, tu nejspíš sídlila ta společnost. Podle cedule nad vstupní branou jsem si přečetla, že tady sídlí Playtime Co., pro kterou budu pracovat. Nemohla jsem si vzpomenout, jestli mi říkal jak se ta společnost jmenuje (ten muž mi říkal, že po té proměně budu mít trochu problémy si vzpomenout na něco z doby, kdy jsem byla člověkem), ale tak jako tak, i kdyby mi to neřekli, už jsem si to přečetla a nemusím se tím dál trápit. Když otevřeli bránu, nemohla jsem se dočkat, až budu uvnitř. Zvenku to působí nádherně, ale hlavní je, jestli to vypadá nádherně i uvnitř. A taky že to tak bylo. Působilo to tu dost přátelsky, zkrátka ráj pro děti a hračky. "A jak to tady vůbec funguje?" zeptala jsem se, ale ostatní pracovníci se už rozprchli do všech stran. "Kromě toho, že tu dřeme, tak tu i žijeme." odpověděl někdo. A nezněl moc kamarádsky. Otočila jsem se a tam stál králík. Takový zvláštní králík. Zatímco okolí bylo takové veselé a světlé, on byl spíše tmavších barev. Byl tu jako pěst na oko. "Nepůsobíš moc kamarádsky." řekla jsem mu. "Kdyby tě násilím oddělili od jediné věci, co ti šla a roky bys nedostávala zprávu od svých přátel, tak bys na tom nebyla o nic líp než já." řekl mi. Celkem mě to překvapilo. "A jak se jmenuješ?" zeptala jsem se. "Lucky the Rabbit, ale skoro nikdo mi neříká jinak než Lucky." řekl. "Já jsem Mommy Long Legs. Když jsem byla člověk, jmenovala jsem se Clarice." řekla jsem. "Lhal bych, kdybych ti řekl, že to nevím." řekl Lucky. To mě nemile překvapilo. Nikdy jsem ho neviděla a on o mě ví všechno. "Jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se ho. "Ač se to nezdá, jsme poměrně malá společnost. Člověk řekne, že si dává ananas na pizzu, no a do hodiny o tom ví všichni." řekl Lucky. Takže tu probíhá "babské klepaření". To jsem zrovna vědět nemusela. "Taky musím dodat, že takové ty 'maskotské' hračky, jako jsi ty, tak původně to byly živé bytosti." dodal Lucky. Zarazilo mě však, že neřekl lidé, ale "živé bytosti". Chce tím snad říct... "Takže některé hračky byly původně zvířata?" zeptala jsem se. "Přesně tak. Dobrým příkladem je PJ. Je to hračka, která je kombinací psa a housenky. Ten pes, kterým byl původně, tak byl toulavej a jednoho dne ho skřípli v uličce dva psi, rovněž toulaví. No a jeden chlap šel kolem a tomu psíkovi pomohl. Ten chlap si toho psíka vzal a staral se o něj. Jednoho dne se ale ten pes zaběhl a dlouho se nevracel. Samozřejmě toho chlápka to rozrušilo. Ten pes se nevrátil ani po měsíci. Když se ten chlap chystal spáchat sebevraždu, protože si život bez toho psíka nedokázal představit, tak přišli dva chlapi od Playtime Co. a nabídli mu práci u nich. Ten chlap to bral jako rozptýlení a možnost zapomenout na minulost a přijal tu nabídku. Když tam přijel, tak mu dali takový uvítací dar. A dali mu PJe. Ten chlap poznal podle chování, že to je jeho ztracený psík. Řekli mu, že se k nim chudák připlazil, pomalu umíral. Jediný způsob záchrany bylo přeměnit ho. Proměnu na zvířatech skoro vůbec nedělali a byli rádi, když tomu psíkovi zůstaly vzpomínky na jeho pána." odvyprávěl Lucky. Nechtěla jsem se tam rozbrečet. Bylo to příliš dojemné. "Nebude vadit, když budeš brečet. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem řval jak želva." řekl milý hlas za mnou. Když jsem se ohlédla, viděla jsem Huggyho. Matně si vzpomínám, že děda pracoval pro Playtime Co. a říkal, že mám talent na kreslení, takže mě poprosil, abych mu nakreslila panáčka. Líbil se mu můj obrázek, takže ho doručil do firmy a podle toho udělali hračku jménem Huggy Wuggy. Pak ale řekl něco, co mě šokovalo více než ta rána při bouračce. "Rád tě zase vidím, Clarice."

KONEC PRVNÍ KAPITOLY