Night Changes // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SIXTEEN

„Harry, počkej! Chytila mě Eleanor za zápěstí, zadržela mě, přičemž zavěsila poté, co jsme zastavili obrazovku na ženě, která mi donesla Ashera ke dveřím.

„Eleanor, no tak, musíme jít!" řekl jsem jí, ale ani se nehnula, když jsem ji s sebou táhnul.

„Harry, ovládají tě emoce, potřebuješ trochu času. Proč se nevrátíme do bytu a nepromluvíme si o tom, než půjdeš zaklepat na dveře," řekla Eleanor, ale neposlouchal jsem. Chtěl jsem odpovědi a chtěl jsem je teď.

„Ne." Pokroutil jsem hlavou a vytrhl jsem se z jejího sevření, vyšel jsem ze dveří. Rychle mě následovala, když jsme šli k výtahu.

„Harry... Jsi naštvaný a já to chápu, ale dej tomu pár hodin, než se ukážeš u dveří té holky a vyděsíš ji." Zablokovala mi tlačítko čtvrtého podlaží místo šestého.

„Nevyděsím ji, ale nebyl to tvůj nápad najít tu mrchu? Kvůli Asherovi? Kvůli mně, abych našel odpovědi?" zeptal jsem se jí, měl jsem zvednutý hlas kvůli vzteku. Chtěl jsem jí toho tolik říct a chtěl jsem se se dozvědět o jejích lžích a podvodu.

„Potřebuješ je a zasloužíš si je, Harry, ale ne takhle. Prosím, promluvíme si s Liamem a vymyslíme plán, než jí zaklepeme na dveře. Nebude s tebou mluvit, když se jí takhle objevíš za dveřmi." Pokroutila Eleanor hlavou, když jsme dojeli do čtvrtého patra. „Prosím." Chytila mě za ruku s prosebnýma velkýma hnědýma očima.

„Musím s ní mluvit. Našel jsem ji a nemůžu čekat, musím se hnout," řekl jsem jí, vytáhl jsem od ní ruku, zatímco stála ve výtahu a stiskla šesté patro. Přesně jsem věděl, kam jsem šel a k jakému číslu bytu jsem mířil.

Všechny druhy věcí mi běžely hlavou. Z motivu falešného jména za celou touhle situací jsem začínal být zpocený z frustrace. Potřeboval jsem odpovědi a potřeboval jsem je teď. Šel jsem k chodbě a dveřím, kde ta žena ze záznamu bydlela.

Zaklepal jsem, zatímco jsem zíral na číslo bytu. 621. Slyšel jsem na druhé straně dveří pohyb, čekal jsem, srdce mi splašeně bilo a pot se mi tvořil ve vlasech. Byl jsem nervózní, část mě byla nervózní a ta druhá část byla vzteklá. Klika se otočila a dveře se otevřely, oči mi vystřelily od noh k holce přede mnou.

„Harry?" zeptala se mě, jako by nemohla uvěřit, že jsem před ní stál. Její dlouhé blonďaté vlasy jí padaly přes ramena v dlouhých plážových vlnách, které vypadaly přirozeně.

„Madison," řekl jsem, ruce jsem měl zatnuté v pěstích, abych uvolnil vztek, který mnou pumpoval. Její ledově modré oči byly vždycky tak poutavé, když se na vás podívala.

„Harry, co tady děláš?" zeptala se Madison zmateně, i když to bylo falešné. Přesně věděla, proč jsem byl tady.

„Přestaň s tím, Madison, dobře víš, proč jsem tady, tak přejdeme rovnou k věci." Nakrčila obličej, když jsem tohle řekl, jako by to pořád nechápala.

„Harry, nebavili jsme se spolu od té noci, a ta byla hrozně dávno. Jestli někdo s tím potřebuje přestat, jsi to ty." Drze si založila ruce na hrudi a podívala se na mě těma ledově modrýma očima, které by mohly zabíjet jen pohledem. „Měsíc sis se mnou hrál a šlo ti jen o to, abys mě dostal do postele. Takže mi připadá vtipné, že máš tu drzost vrátit se tady a říkat mi, abych „s tím přestala"."

„O to nejde, Madison, přesně jsi věděla, kdo jsem a jakou jsem hrál hru. Nemůžeš obviňovat nikoho jiného, než sama sebe, protože přesně jsi věděla, do čeho ses dostala," vypíchl jsem, nebyl jsem ochotný vzít na sebe vinu za Madisonino zlomené srdce. Každá holka v kampusu věděla, o co mi šlo, a ochotně se mnou hrála mou hru.