Night Changes // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-SEVEN

„Tak se bojím..." Keiřiny modré oči byly zamlžené, když jsme se dívali na její domov z dětství. Stáli jsme tam a dívali jsme se na přední dveře, otočil jsem se k ní čelem, než jsem zaklepal.

„Mám pocit, že potřebuju zvracet..."

„Zhluboka se pro mě nadechni." Vzal jsem obě její ruce do svých a začal jsem dělat dechové cvičení, abych ji uklidnil. Zavřela oči a napodobovala mé dýchání, přičemž jsem se pokoušel udělat maximum, abych se uklidnil.

„Všechno bude v pořádku, jenom dýchej," ujistil jsem ji a její tmavé rovné vlasy jí padaly okolo ramenou. Její tmavé skoro havraní vlasy byly kontrastem k jejím jasně modrým očím, těm samým, které měl i Asher. Její kůže byla bledá, čím déle přemýšlela o tom, co jsme se chystali udělat, viditelně jsem na ní viděl nevolnost pod vším tím tlakem a strachem.

„Bože, je mi zle...," vybreptla, když znovu otevřela modré oči poté, co se snažila dýchat a převzít nějakou kontrolu nad svou myslí a tělem.

„Jsem přímo tady. Budu tady celou dobu," znovu jsem ji ujistil, přičemž jsem zaklepal na dveře. Keira byla ztuhlá, dívala se na přední dveře.

Bylo slyšet kroky za dveřmi, věřil jsem, že jsem slyšel klepání podpatků. Měl jsem nervy, když jsem viděl, jak se klika otočila, dech se mi na okamžik zadrhl v krku a dveře se otevřely.

Další pár povědomých modrých očí se na mě podíval, byly to stejné oči, které měl Asher a Keira. Žena byla oblečená v tmavě modrý sukni s ladícím blejzrem a bílou barvou pod ním. S vypnutými prsy jsem z ní měl dojem, že to byla žena luxusu a moci, její samotná přítomnost byla dost, aby vás srovnala.

„Keiro?" promluvila, když se podívala na Keiru, jež se zdála být naprosto paralyzována.

„Mámi." Dostala Keira ze sebe po pár vteřinách, co na ni zírala. Mohl jsem vidět, jak se jí ruce třásly strachem.

„Čemu dlužím za tohle potěšení?" založila si ruce na hrudi a vystrčila bok do strany. Všechno na ní bylo zastrašující a mohl jsem vidět, jak Keira byla pod ní rozdrcená.

„Paní Clementová, můžeme jít dovnitř?" zeptal jsem se, snažil jsem se mluvit a pomoct Keiře, která očividně měla problém udržet se pohromadě. Byla ztuhlá na místě a neodpovídala.

„Ty musíš být Harry, hodně jsem o tobě slyšela. Ne od své dcery, jsem si jistá, že to ti došlo." Její oči byly chladné jako led, když si mě prohlédla. Natáhl jsem ruku, potřásli jsme si rukama, než nás uvítala v jejich úhledně ozdobeném domě. Kousky umění, které musely stát více, než moje budoucí mění, byly na stěnách.

„Georgi? Máme společnost!" zakřičela žena, neměl jsem ponětí, jak se jmenovala. Když jsme se usadili na gauč naproti její mámy, cítil jsem, jak se ke mně přisunula.

„Mám pocit, jako bych tady bydlela včera," zašeptala Keira, načež muž, o němž jsem si myslel, že byl Keiřin otec, vešel do místnosti a posadil se vedle své ženy.

Muž byl oblečený v černém obleku, jeho přítomnost prezentovala důležitost. Měl silnou postavu a tmavě hnědé oči, které byly zvyklé dostat to, co chtěl. Měl prošedivělé vlasy pečlivě a profesionálně učesané.

„Zdravím, zlato, už se ti zastesklo po domově, jak vidím," pozdravil s hadíma očima, načež Keiřiny ruce se zase začaly třást, jakmile jsem na ně shlédnul.

„Ne tak přesně..." Její hlas se třásl a byl nestálý, když mluvila se svými autoritativními rodiči.

„Byla jsi pryč dlouho. Docela záludné." Její máma na ni zúžila oči, ta se uvnitř pod svou kůži třásla.