Night Changes // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SIX

Můj nenařízený budík, kterým byl Asher, se spustil, stejně jako slunce vykouklo zpoza mraků. Byt byl pořád matný z nedostatku slunečního světla, dneska byl ten den. Skuhrající jsem věděl, jak brzy bylo, protřel jsem si oči, zatímco jsem shodil nohy z gauče a odhodil jsem ze sebe deku.

Pomalu jsem šel za zvukem brečícího miminka, viděl jsem ho, jak se kroutil na posteli, kde jsem ho včera nechal. Jeho obličejík byl nakrčený, když si stáhl ruce a nohy k tělu, brečící, aby se někdo setkal s jeho potřebami. Zdálo se, že Liam nebyl obtěžován tichým pláčem, když jsem ho zvedl a položil jsem si ho do náruče.

„Jsem tady... Ššš," vybreptl jsem, zavírající dveře, takže by Liam byl nerušen. Houpající s ním v náruči jsem cítil, jak se jeho jemné ručičky pohybovaly proti mé holé hrudi, zatímco jsem směřoval do kuchyně.

„Hádej, co je dneska za den?" zeptal jsem se ho, neočekával jsem odpověď od nemluvněte.

Čím více jsem mluvil, tím méně brečel. Začínal jsem si myslet, že se mu líbil můj tón hlasu, že ho uklidňoval.

„Dneska je naše rozloučení!" pokusil jsem se na něj usmát, ale vyšlo to spíše slabě než šťastně. Vydávající malé mručení, zatímco jsem třepal s lahvičkou, pohupoval jsem s ním a dělal jsem, co bylo v mých silách, abych ho úplně utišil.

„Dostaneš maminku a tatínka, kteří tě budou milovat a budou se o tebe starat." Strčil jsem lahvičku do Asherovy pusinky, viděl jsem, jak očima hledal význam toho, co jsem říkal. Pro něj slova byla jen slova a nic mu nedávalo smysl. Položil jsem si ho do náruče, naklonil jsem lahev, aby papal, houpal jsem ho, zatímco jsem chodil po malém bytě.

Bolelo mě srdce v hrudi, když jsem Ashera držel. Jeho malá váha, kterou jsem nesl, a jeho malá zvědavá očka, zírající na mě to jen ztěžovaly. Dělal jsem přesně to, co s ním udělala jeho máma, dával jsem ho pryč. Ačkoli já jsem to dělal pro něj, chtěl jsem pro mé dítě lepší život, který jsem mu nemohl dát.

„Odříhneš si pro mě?" zeptal jsem se ho, když dopapal. Odtáhl jsem ho, dokud jsem ho neměl na rameni, něžně jsem ho začal klepat po zádech. Krčící prstíky, když jsem ho bouchal po zádech, jsem ucítil, jak si říhnul, když mi tekutina stekla po zádech.

„Sakra!" zanadával jsem, odtahující Ashera od sebe a pokládajícího na deku na zemi. Utíkal jsem do kuchyně uklidit si záda a rameno od bílých blitek.

Slyšel jsem, jak začal kňučet, pospíšil jsem si a zvedl jsem ho. Cítil jsem moč smíchanou s výkalovým materiálem v jeho plince, vypadal nepohodlně.

„Je to v pohodě, kamaráde, umyjeme tě!" ujistil jsem ho, sklánějící se, abych ho položil na zem, kde se všechny mé věci pořád válely na podlaze. Odepnul jsem mu bodyčko, které smrdělo více jako moč, svléknul jsem mu to a přetáhl jsem mu to přes hlavu, tak měl na sobě jen plinku a ponožky.

Byl jsem rychlejší než posledně, navlékl jsem si kuchyňské rukavice a vrhnul jsem se na uklízení nepořádku v jeho plíně, než jsem ji nahradil čistou. Ujistil jsem se, že měl plínu zapnutou kolem pasu, špinavou jsem chytil do kleští a utíkal jsem s ní přes místnost, abych ji vyhodil.

„Připravíme tě na odjezd?" zeptal jsem se ho, zvedající Ashera a pokládající si ho do náruče. Jeho nahé tělo na mé holé hrudi mi přineslo ještě hlubší smutek, když jsem cítil jeho jemnou kůži na mé.

„Už jedeš?" přišel Louis a vyděsil mě, když jsem položil Ashera do sedačky, ve které přišel. Nechal jsem ho nahého jen v plíně a ponožkách, protáhnul jsem mu ruky popruhy, abych ho zapnul.

„Jo, chci to mít za sebou," přiznal jsem, zapínající popruhy a zakryl jsem ho dekou, se kterou přišel.

„Jo... Hodně štěstí, chlape," řekl Louis, jeho oči byly na miminku, které si zvykalo na to, že zase bylo v sedačce. Našel jsem na zemi triko a přetáhl jsem si ho přes hlavu a věnoval jsem Louisovi bratrské objetí, než jsem zvedl sedačku.

„Díky, kámo," poděkoval jsem Louisovi, když jsem měl držák sedačky v ruce.

„Pá, pá, miminko!" zamával Louis nemluvněti, které se na něj trochu usmálo.

„Zatím." Mávnul jsem, vycházející ze dveří za zvuku Asherova vrkání, načež jsme vyšli na chodbu. Mé těžké srdce mi pokleslo, když jsme jeli dolů výtahem, byli jsme blíže k autu, které by nás vzalo na policejní stanici.

+

„Jsme tady," řekl jsem, nadechující se zhluboka, když jsem zaparkoval před budovou. Během cesty tady se mi v krku udělal knedlík, srdce v hrudi mi povadlo. I když jsem si říkal, že jsem si nemohl s Asherem vytvořit pouto, vytvořil jsem ho.

Usnuli jsme spolu na gauči a krmit ho, abych viděl jeho jasné modré oči, jak přejížděly po mém obličeji, to mě k němu přivedlo blíže. Cítit jeho malé tělo na mé hrudi, to nás jen více sblížilo, když jsem ho držel před odjezdem. Hluboce zakořeněné emoce narážely do mého hrudního koše, když jsem zíral na budovu, kde jsem se chystal Ashera vysadit.

Otevřel jsem dveře, abych se dostal k zadnímu sedadlu a začal jsem odepínat sedačku. Když jsem to dělal, Asher se mnou navázal přímý oční kontakt, jeho oceánové oči byly větší, než jsem si je pamatoval.

Rozuměl tomu, co jsem dělal?

Ztuhnul jsem, když jsme se s Asherem dívali jeden na druhého, dotkl jsem se jeho pásu, takže jsem ho mohl odepnout, když mě chytil za prst. Omotal jeho malinkou ruku kolem mého prstu, cítil jsem, jak se knedlík v mém krku zvětšil, díval jsem se mu do očí a viděl jsem, jak držel můj prst v jeho ruce.

„Nedělej mi to..." Povzdechl jsem si, procházející dramatem, když jsem tohle viděl. „Tohle teď nemůžeme dělat." Potřásl jsem hlavou, dívající se na jeho našpulené rtíky a smutné rysy, i když nebrečel. „Snažím se dělat správnou věc," řekl jsem mu, i když jsem věděl, že nemohl rozumět tomu, co jsem říkal. Pořád jsem cítil potřebu se mu ospravedlnit.

Stále se mě držel za prst, začal kopat a zářivě se na mě usmívat. Vrkal a v úsměvu vyplazoval jazyk, vydal jsem se mu. Mé srdce otékalo bolestí v hrudi, když jsem myslel na ten okamžik, kdy bych ho položil před policejní stanici.

„Chci pro tebe jen to nejlepší." Pokusil jsem se vrátit úsměv miminku, které kopalo a věnovalo mi obrovský bezzubý úsměv.

Hluboce jsem si povzdechl a otočil jsem se, nebyl jsem schopný dívat se na šťastné dítě. Dělal tohle o tolik těžší, pak jsem přemýšlel nad tím, jaké to bylo. Jak se na mě díval a usmíval, trhalo mi to srdce. Jak se těžce na mě soustředil, kdykoli jsem byl kolem nebo jak jsem ho uklidňoval hlasem.

Jasně, nebyl jsem připravený být táta. Ani jsem neměl sebemenší ponětí, jak vychovávat dítě, ale musel jsem to zkusit. Byl jsem všechno, co mu na tomhle světě zůstalo. Jeho máma ho opustila a kdo jsem byl, abych ho opustil jako všichni ostatní v jeho životě?

„Pokud jsi ochotný to zkusit, tak i já." Otočil jsemse zpátky k němu, pořád se na mě usmíval tím úsměvem, který mi rozzářilobličej. „Nikdy tě neopustím."

_____________________

Tak si ho nechaaaal. Nemohl by ho dát přece pryč, takového broučka.:3