Night Changes // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-SIX

„Vím, že věci byly v poslední době šílený a nechci být ošemetný." Seděl jsem na lavičce v Central parku a Len schovávala své medově hnědé oči v klíně.

Bylo toho tolik, o čem jsme si museli promluvit, a musel jsem věci mezi námi napravit. Eleanor a já, aniž bychom to řekli nahlas, jsme si dali pauzu po celé té věci s roztleskávačkou. Bylo to mezi námi zaklínované a věděl jsem, že jsem měl co vysvětlovat.

Vzduch byl syrový a malovaný celým podzimem se žlutými a oranžovými listy, které se shromažďovaly na trávnících a chodníku. Stromy shazovaly listy a připravovaly se na zimu, která se kradla do New Yorku.

Len byla zabalená v kabátě, aby jí bylo teplo. Vlasy měla stažené do vysokého culíku, bylo pro mě tak snadnější vidět její výraz. Jemný vánek se o nás otíral, takže její tváře a špička nosu byly růžové.

„Nechci se zranit. Bojím se, že dám do toho všechno a nic nedostanu," řekla Eleanor a dál shlížela do svého klína. Vyhýbala se očnímu kontaktu od doby, co její hlas začal být trochu nestálý,

„Nikdy bych ti neublížil, Len, to, co jsi viděla, nebylo tak, jak si myslíš." Začal jsem a shlédl jsem na její ruce, které byly zakryté rukavicemi bez prstů. Hlavu měla svěšenou.

„Vrhla se na mě. Odstrčil jsem ji, ona je mi ukradená. Všechny jsou mi ukradené, a když ti to říkám nahlas... nikdy jsem to nikomu jinému dřív neřekl," vyznal jsem své city nahlas, zvedla pohled a její hnědé oči se dívaly do mých.

„Chci, aby to fungovalo, mezi námi, protože k tobě něco cítím od prváku na střední. Vždycky jsi byl ten člověk, se kterým jsem mohla mluvit a opřít se o něj, jen chci vědět, že jsme v tom společně," vysvětluje Eleanor, přičemž mi hledí do očí, její tmavé řasy zvýrazňují barvu jejích očí.

Nevěděl jsem, že Len ke mně něco cítila tak dlouho. Když jsem se na to díval zpětně, mohl jsem to předpokládat, ale v tu dobu jsem ji bral jako nejlepší kamarádku a nic víc. Byli jsme přátelé od plenek a znamenala pro mě celý svět, stačilo udělat málo, abych zachytil její city, které byly silnější než naše přátelství.

Teď, když jsem to věděl, nedokázal jsem si představit, jak se musela na střední cítit. Chodil jsem za ní s problémy s holkama a ona mě poslouchala, jak jsem blábolil o holce, se kterou jsem zrovna byl. Musela sledovat, jak jsem byl s jinýma holkama.

„Jsem ochotný dát ti cokoliv. Záleží mi na tobě víc, než na kýmkoliv jiném, Len." Přisunul jsem se blíže, zvedl jsem její bradu, dokud se naše rty nesetkaly. Pomalu jsem ji líbal, pamatoval jsem si chuť jejích rtů. Vzpomínka, jak jsme se naposledy líbali, se mi vrátila, načež jsem zavřel oči a předal jsem naším rtům kontrolu. Byly jemné jako květinové lístky, jak je tiskla proti mým.

„O co jsem přišla?" zeptala se Eleanor, když jsme šli zpátky k nám do bytu. Ruku v ruce s propletenými prsty.

„Můj život je poslední dobou jako cirkus." Povzdechl jsem si, díval jsem se dopředu na malou holčičku a jejího tátu, jak jeli před námi na kole. Malá holčička se hihňala, zatímco její táta na kole blbnul.

„Co se děje?" zatlačila na mě Eleanor, načež jsem přemýšlel, jak bych jí tohle řekl. Měl bych rovnou přijít s Keirou nebo to pomalu vybalit?

„Jen s těmi skauty z lakrosu a Asher je nemocný a pak je tady Keira..."

„Keira?" zeptala se Eleanor, jakmile jsem to jméno vyslovil.

„Jo... um..." Trvalo minutu, než jsem v sobě nasbíral kuráž. Přemýšlel jsem nad všemi způsoby, jak bych jí těch pár posledních dní mohl vysvětlit.

Momentálně Keira byla u nás v bytě a trávila čas s Asherem, zatímco já jsem trávil čas o samotě s Eleanor. Keira se zeptala, jestli mohla s Asherem strávit nějaký čas o samotě a myslel jsem si, že tohle byla perfektní příležitost, jak Len věci vysvětlit. Náš vztah byl odstrčen, když mě viděla, jak jsem se líbal s roztleskávačkou a neměl jsem šanci to vysvětlit.

„Bylo to nečekané, ale je zpátky," řekl jsem Len a ona se zastavila a podívala se na mě. Stála naproti mně a sledoval jsem její zmatené rysy.

„Vrátila se? Co říkala? Proč?"

„Bála se o miminko kvůli nějakým problémům s jeho péčí." Poškrábal jsem se na krku a sklopil jsem pohled.

„Nevezme ti ho, ne?" Eleanor rychle přešla do defenzívy. Tohle jsem na ní miloval, vždycky ochraňovala a bránila lidi, které milovala.

„Ne... Ale její rodiče by mohli." Myšlenka, že můj život by byl bez mého chlapečka, mě v nitru rozřízla. Nedovolil bych, aby se mu něco stalo.

„Nemají právo! Asher není jejich dítě!" Eleanor zvedla hlas ze vzteku, který měla v očích.

„Já vím, ale mají na Keiru nějakou špínu... znovu by ji to mohlo dostat." Keira by ve vězení přežila jeden den. Bála se světa a lidí, utíkala a schovávala se. Tolik času strávila utíkáním, že neznala nic jiného.

„Harry, tvoje jméno je na rodném listě taky. Nemůžou ti ho vzít z péče." Eleanor pokroutila hlavou, viděl jsem, jak její růžové tváře začaly vypadat jako přirozené červenání. Vzduch byl chladnější, čím déle jsme tam stáli, listy padaly kolem nás.

„Eleanor, víš, jaký jsem byl. Jednoduše by mohli na mě vypálit, že ho nemůžu vychovávat. Uděláme, co můžeme, klidně si s nimi promluvíme," řekl jsem a chytil jsem ji za ruku, abych ji cítil ve své. Byl jsem teď pod drobnohledem se vším tím stresem. Byl jsem vyděšený z mluvení s Keiřinými rodiči, cítil, jak se mi zvedal žaludek.

„Ukaž jim, kým ses stal. Tolik jsi za poslední měsíce dospěl, Harry. Snažil ses a tvrdě jsi pracoval, aby se z tebe stal důvěryhodný člověk, změnil ses k lepšímu a pokud to neuvidí, jejich smůla, protože jim uniklo něco úžasného," řekla Eleanor jemným tónem, načež mě objala. Omotala mi ruce okolo krku, zatímco jsem ji chytil za boky a stáhl jsem kolem ní paže.

Poté, co jsme se drželi v pevném objetí, odtáhli jsme se od sebe. Keira mi napsala, že Asher byl protivnější. Nejen, že byl pořád nemocný, ale taky to byl tatínkův chlapeček, což znamenalo, že mu nedělalo dobře, když jsem byl dlouho pryč.

Šli jsme domů po ulicích New Yorku a sledoval jsem, jak jsme se s Eleanor od sebe více a více vzdalovali. Přál jsem si, aby mohla jít se mnou domů, ale trochu jsem jí neřekl, že jsem s Keirou potřeboval věci vyřešit. Keira a já jsme si museli promluvit a Asherovi a celé téhle situaci a Len chtěla, abych to vyřešil.

Studený vzduch se mi otíral o tváře a líbal mě na nose, přičemž jsem procházel kolem davu lidí. Město bylo vždycky zaneprázdněné a velmi málo jsem šel sám. Někdy, i když jsem byl obklopený tisíci lidmi, jsem se cítil sám.

____________

Nemůžou mu ho vzít