Night Changes // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWELVE

„Halo, to je Harry Styles?" hlas na druhé straně zněl povědomě.

„To jsem já," řekl jsem a naklonil jsem hlavu na stranu, takže jsem mohl pokračovat v řešení matematického problému.

„Dobrý, Harry! Tady je Kasey z pediatrické kliniky!"

To byla ona! Ta sestřička, která pro mě měla slabost.

„Ou, zdravím!" odpověděl jsem, věnoval jsem jen polovinu pozornosti problému, takže jsem ho vyřešil špatně. Vrátil jsem se a vygumoval jsem celý postup.

„Voláme vám ohledně vašich testů. Máme výsledky a rádi bychom je s vámi prošli," vysvětlila Kasey, přičemž jsem začal řešit logaritmus. Rychle jsem vzhlédl a podíval jsem se na Ashera, který ležel v postýlce jen kousek ode mě v obýváku, ta konverzace mě začala více zajímat.

„Ou, ano! To by bylo skvělé! Jak to vyšlo?" zajímalo mě, vstal jsem a kousl jsem se do pokrčeného prstu, čekající na výsledky. Ne že bych byl překvapený, kdyby vyšly pozitivně, hodněkrát jsem slyšel, že Asher je moje kopie.

„Vyšly pozitivní, opravdu je váš syn," řekl Kasey, nic z toho mě moc nepřekvapilo. „Taky máme jeho lékařské záznamy, ve kterých je, že se narodil sedmnáctého srpna ve dvě třicet pět ráno, což znamená, že je dva měsíce starý. Rádi bychom se s vámi domluvili na další prohlídce, až bude mít tři měsíce."

„Dobře... Um, neměli byste jeho rodný list?" zeptal jsem se, zajímalo mě, jestli tam bylo jméno jeho mámy. Bylo by pro mě jednodušší ji najít, kdybych měl její jméno. S jedním dopisem jsem toho moc nezvládl.

„Máme." Odmlčela se Kasey.

„Jaká jsou tam jména?"

„Jako otec jste vy a matka je Valerie Clementová," řekla Kasey a zamyslel jsem se. Alespoň jsem mohl pracovat se jménem a byl čas, abych dlouze a tvrdě přemýšlel. Jediný problém byl ten, že jsem žádnou Valerii neznal! Navíc na tom dopise bylo K!

„Dobře, děkuji."

„Vyhovovalo by vám dvacátého pátého října ve čtvrt na jednu na tříměsíční prohlídku?" zeptala se mě Kasey, přičemž jsem byl rozptýlený jménem.

„Jo, je to v pohodě, děkuji!" odpověděl jsem Kasey a podíval jsem se na Ashera s jednou rukou v bok. Zaneprázdněně cumlal dudlík a vrtěl sebou.

„Dobře, uvidíme se!" zavěsila Kasey a udělal jsem to samé.

Posadil jsem se v kuchyni, abych dokončil úkol do matematiky, nemohl jsem si pomoct a procházel jsem všechny Valerie, které jsem znal. Měl jsem hodně holek s příjmením Clementová, bylo to docela běžné příjmení. Ačkoliv jsem neznal Valerii, to mi neznělo ani trochu povědomě.

Asher dělal hluk v postýlce, snažil se přilákat mou pozornost, cítil jsem se špatně, že jsem ignoroval miminko, které chtělo, abych mu věnoval pozornost. Měl jsem další úkoly, nemohl jsem mu dát to, co chtěl, přičemž žvatlal hlasitěji, aby upoutal mou pozornost.

„O čem povídáš, kamaráde?" zeptal jsem se ho, ale pořád jsem počítal příklad, snažil jsem se to urychlit.

Jako odpověď zapištěl, šťastný, že jsem mu odpověděl. Vydával více miminkovských zvuků, když jsem uslyšel, jak se otevřely dveře s „ahoj, kámo!"

„Čau, Lou," zavolal jsem a otočil jsem stránku v knížce, abych se vrhl na další příklad.

„Ahoj, prcku!" pozdravil Louis Ashera, vzal ho do náruče a lehce ho vyhodil do vzduchu, než ho chytil. Otočil jsem se na židli a viděl jsem Asherův lehce růžový obličej od smíchu na Louise, který se na něj různě tvářil, když ho vyhazoval a chytal. Upustil dudlík z pusy na Louisův obličej a ten se zatvářil šokovaně.