Den jako každý jiný, už mě to přestává bavit. Říkám si jestli můj život vůbec k něčemu je.
Musím se probudit, asi si udělám šálek kávy. Sedla jsem si na židli do jídelny a přemýšlí jaké by to asi bylo, kdybych tu kávu teď mohla pít na náměstí v Paříži a když už né v Paříži, tak aspoň někde jinde. Moje rodina nikdy nikam necestovala, už jen kvůli tomu, že žiji sama se svojí starší sestrou, která je momentálně v Anglii se svým přítelem a kdo ví, možná se už neuvidíme hodlá tam zůstat. Moji rodiče umřeli při autonehodě, když mi byli 2 roky.
Prý když byli mladí tak do Paříže jezdili, ani se nedivím je to krásné město, musím se tam podívat.
Moje hezké představy vyrušil zvonek, říkám si kdo by to asi mohl být, nikoho nečekám.
Šla jsem otevřít a za dveřmi stojí moje nevlastní matka. „Promiň, zapomněla jsem klíče.": Odsekla.
Zabouchla jsem za ní dveře a šla do svého pokoje kde jsem strávila celý den tvorby nové písně (miluju hudbu a sem tam něco složím).
Nakonec jsme se probudila na stole na papírech s texty.
Musím stihnout autobus! Rychle jsem se najedla a běžela na zastávku.
Přijela jsem do školy a vše bylo pořád při starém, věci se opakují dokola a dokola je to unavující.
Přišla jsem domů a zabouchla za sebou dveře svého pokoje s tím, že z něho do rána nevyjdu. Jen si tak ležím na posteli, když v tom uslyším zvonek jdu se kouknout k oknu, protože z něho vidím rovnou ke vchodu. Před vchodem stojí 2 muži v černém saku a úpěnlivě zvoní na zvonek. Co asi chtějí?
ČTEŠ
DÉŠŤ NAŠÍ VÁŠNĚ
RomantizmJedno dne se u dveří mladé dívky objeví nečekaná návštěva. Netušící Anna ani neví, že je to začátek útěku a skrývání za pomoci syna dlouholetého přítele jejího otce.
