Démonní píseň

Část XX.

Kias byl zaskočený a emoce se v něm mísily tak moc, že si v jednu chvíli nebyl jistý, kde se vůbec nachází. Kráčel přitom po chodbě, nejspíš do svých starých komnat, jako kdyby ho mohly ochránit proti tomu, co právě slyšel.

Skutečně byl jakýmsi parazitem? Součást dobře promyšleného plánu přesně tak, jak mu říkala Cassé? Co když historka, kterou znal Anitt, byla pravdivá? Mohl ho Fhelis podrazit? Jenže ten pocit... Cítil se doma, alespoň to si říkal, když s ním mluvil. Byl snad tak slepý, že ho Fhelis oklamal? Nebo se mýlil Anitt?

Potřeboval si s Fhelisem okamžitě promluvit!

Přitom začínal chápat Anittovu zášť. Pokud říkal pravdu, mnoho věcí by dávalo smysl... O Kiasovi se říkalo, že se podobá matce, ale v celém paláci nebyl jediný její portrét a nikdo o ní nemluvil. Byla to další lež, kterou tušil od chvíle, kdy mu Cassé řekla, že jeho rodina není jeho. Byla Anittova matka mrtvá? Anitt tvrdil, že ano. Ale jak by to bylo možné... Neukázal svojí podobu...

Ta chvíle s Ydou.

Možná, že když byl tak blízko svým narozeninám, stačilo málo, aby se jeho kouzlo narušilo. Přesto se kouzlo nezrušilo s úderem jeho narozenin. Mohl za to otec, který vyzradil tajemství? Třeba to byla obranná reakce, neukázat pravou tvář, když už nebylo nic, co by mohlo otce a Anitta zadržet... Ta temnota, kterou cítil a nosil uvnitř nejspíš měla svoji vlastní vůli... Ve snaze ho ochránit se neproměnil, ale potom přišli mágové a kouzlo sejmuli...

Jenže co Raxhal? Proč věděl tak málo? Kias si náhle uvědomil, na jak tenkém ledě se pohyboval. Kdyby Raxhal měl třeba jen nejmenší ponětí o tom, co teď řekl Anitt, Kias by se otázkami na svojí vlastní osobu přivedl k záhubě. Co držela Anitta od podání informací Raxhalovi? Proč mu po smrti otce neřekl, jak kouzla fungovala a nutil ho k dalším výzkumům? Mohl považovat otcovu historku za smyšlenou? Možná...

Co by měl ale Kias udělat?

Jednu věc věděl s jistotou, i když si to nechtěl přiznat. Neměl nad svojí rasou žádnou moc. Pokud byla jeho rasa taková, že dokázala udělat tohle všechno, jen aby se dostala zpoza portálu v čele s Fhelisem, pak jim určitě nešlo o spojenectví s Isielem proti neznámé hrozbě. Ne, vůbec nic o své rase nevěděl. Byl bláhový, viděl vše moc růžově... To, co prožil, ho vystrašilo. Upnul se na něco, co pravděpodobně nikdy neexistovalo.

Byl blázen...

A ta hrozba? Co bylo tou hrozbou?

,,Anitte? " ozval se za ním Casséin hlas. Čistě Casséin. Otočil se, i když zprvu na jméno vůbec nereagoval. Stála tam v ženské podobě, kterou v paláci používala.

,,Ano? " opáčil nepřítomně.

,,Rozmysli si to všechno ještě jednou. Víš, kam mířím. "

Přikývl, pak si uvědomil, že stojí před svými starými komnatami. Otočil se a zamířil k těm Anittovým. Cassé se proměnila ve strážce, když zjistila, že je kolem nich čisto, a zmizela.

Seděl u stolu a v mysli měl prázdno. Nevěděl, co si se situací počít .Nemohl se spojit s Fhelisem, věděl, že z Anitta už nic víc nedostane. Kdo byl tou hrozbou? Jak se na ni měli připravit? Chce jeho svět opravdu spojenectví nebo něco zcela jiného? Možná, že ani hrozba neexistuje... Možná, že to celé špatně pochopili... Něco... Něco mu začínalo poblikávat v mysli, ale ještě se to zcela nerozsvítilo.

Uběhla asi hodina. Strážným u dveří řekl, ať za ním nikdo nechodí. Přesto se nakonec ozvalo zaklepání na dveře. Čekal Raxhala a pomyslel si, že tentokrát si musí dávat mnohem větší pozor. Už mohl být prozrazený.