Démonní píseň

Část XXI.

Ydina rodina studovala mýty z dob války s démony po dlouhé generace. Nezajímala se ovšem jen o mýty, ale i o výzkumy ruin, starší jazyky, mezi které patřil právě i jazyk akalatů, a vůbec všechno, na co si mohl člověk ve spojení s démony vzpomenout.

Byl to také důvod, proč její otec umíral. Kias o tom něco zběžně zaslechl, než se mu život obrátil naruby. Totiž, že byly v poušti u hranic Isielu objeveny nové ruiny spojené s démony. On se samozřejmě po znalostech tohoto druhu tehdy nepídil, nicméně pro Ydina otce to byla velká věc. Sám byl jedním z mágů, ačkoli nižšího postavení, a dlouhé roky se snažil o to, aby ho přidělili k nějakému z výzkumů. Ydini předkové byli více či méně úspěšnými mágy, ale také někdy jen prostými učenci. Shromažďovali znalosti a nemohli nikdy přestat. Bylo to právě přidělení jejího otce do výzkumu nových ruin, co ho teď zabíjelo. Jedno z ochranných kouzel ho zranilo a zranění se nemálo podobalo tomu, co byl schopný Kias udělat se svým černým vichrem a jeho variacemi. Jen bylo asi desetkrát horší a jak mu Yda řekla, už měsíce se střídavě hojilo a zase nanovo otevíralo.

Její otec ležel na velké posteli v prostorném pokoji. Hodně se tu větralo, protože prokleté zranění nehezky zapáchalo. Kias si ztoho odfrkl, ale Cassé do něj drkla a napomenula ho tím. Významně se na něj podívala a on přikývl.

Místo strážného stála náhle v pokoji zvláštní dívka. Yda se na ni chvíli dívala, ale pak rychle zatřepala hlavou a nechala to být. Kias i Cassé přistoupili k posteli a k Ydinu bezvládnému otci, jehož dech už byl tak mělký, že oba poznali, jak blízko číhá smrt. Byla to otázka dne, přinejlepším pár dní. A jak Yda poznamenala, i dnešní noc to mohla rozhodnout.

Cassé odvázala obvaz na mužově břiše a Kias znechucením zezelenal. Pokusil se to ovšem přestát a sledoval, jak se mágyně naproti němu ani nezachvěla. Zvedla oči od zranění.

,,Tohle znám, " hlesla tiše.

,,Jak to můžeš znát? " Vrhla na něj pohled, který mu jasně prozradil, že to má co dočinění s její minulostí. Kias přikývl, když se zeptala, jestli může zkusit doslova cokoli. Yda přikývla rovněž. Její matku a zbylé sourozence Kias nikde neviděl, nejspíš se jich báli. Na druhou stranu byli poslední nadějí jejich otce a manžela.

Cassé sejmula z poutka na opasku svojí hůl a obrátila ji hlavicí ke Kiasovi. Překvapeně pozvedl obočí.

,,Musíš mi dát trochu magie akalatů, " vysvětlila a Kias se hole dotkl. Nejspíš to byla právě preciznost, kterou používání hole usnadňovalo, co potřebovali k uzdravení Ydiina otce. Cassé na sobě opět nedala nic znát, když opatrně přiložila svoji dlaň na nehezky vypadající zvlněnou kůži tmavě fialové barvy se zelenými žílami svítícimi tak, že se do nich Kias odmítal dívat zpříma. Světlo, které postupně začínalo zahalovat Casséinu ruku mělo mnoho barev a postupně je měnilo. Casséina magie se takhle barvila poměrně často, uvědomil si. A vždy se jednalo o nádherné představení.

Kias tiše ale obdivně hvízdl, když se magické zranění začínalo zmenšovat, ustupovalo a místa, ze kterých zmizelo, vypadala naprosto nedotčeně. Z žil se vytratila zelená barva a kůži se vrátil zdravý opálený lesk.

V podání geniální mágyně to vypadalo lehce, ale když Cassé ruku zvedla, lehce se zakolébala na vlastních nohou. Kias k ní vyrazil a raději ji podepřel. Kývla v poděkování a oba sledovali, jak Yda doslova skočila otci kolem krku. Ten se teď pomalu zvedl do sedu a neschopný říct jediného slova, plný emocí, ji objímal.

Zatímco se rodina vítala se zdravým a jen lehce unaveným otcem, Kias a Cassé seděli ve velké jídelně, kam je prozatím Yda posadila. Slíbila, že se brzy vrátí i s otcem.