Démonní píseň

Část III.

Strážným se ztratil sotva po několika minutách. Nerad jim dělal naschvály, za které by mohli nehezky zaplatit, na druhou stranu nechtěl, aby viděli, co bude kupovat.

Chtěl totiž Ydu vidět a okamžitě se jí omluvit. Zastavil se proto u jednoho ze stánků s květinami, který měl ještě otevřeno. Pravda, květiny už nebyly tak krásně rozkvetlé, když přišel večer, ale pochyboval, že to bude vadit. A tak koupil ohromnou kytici plnou růží a menších zářivě barevných květin, jejichž jméno neznal. Stačilo mu, že krásně vypadaly a příjemně voněly. Hned potom se odebral do paláce.

Procházel právě rozlehlou chodbou s mnoha okny po levé straně, ze kterých se dalo vyhlížet na prostory paláce a město pod ním. Pro Kiase už to byl známý pohled, přesto musel uznat, že být cizincem, nemohl by se na tu nádheru vynadívat. Nebylo divu, že město vypadalo nádherně téměř za všech okolností, nejen během festivalu. Isiel se těšil velkému bohatství, jednak to jeho králové s penězi vždy uměli, druhak se v nedávné době otevřely další stříbrné doly. Najít tedy ve městě opravdové chudáky a žebráky bylo náročné. Ne, že by neexistovali. To malé množství lidí, kteří jak Kias říkal, neumělo vytěžit z příležitostí to nejlepší, většinou žilo na okrajích města, ale zpravidla se jednalo jen o pár rozpadlých chatrčí u vody. Něco takového městu na kráse nemohlo ublížit, ne vysokým do nebes sahajícím věžím, ne barvami natřeným domům, ne rozlehlým trhům uprostřed města, a tak dále, a tak dále...

Výhled ale Kiase už dávno nezajímal. Místo toho se při svém spěchu po chodbě honosně ozdobené obrazy od všemožných malířů zamýšlel nad tím, co přesně Ydě řekne. Už si v hlavě připravil alespoň průměrnou omluvu, ale ta mu samozřejmě nestačila. Měl by se omluvit upřímnými slovy ze srdce? Ne, zněl by hloupě, nepatřil mezi žádné romantiky... Bylo by lepší zkusit strojenou omluvu jako stvořenou pro královská ústa? Možná by se cítil pohodlněji, ale to také nebylo ono. Zatímco přemýšlel nad slovy, která použije, zastoupil mu kdosi cestu.

,, Tvůj bratr si tě vyžádal, " pronesl hlubokým hlasem vysoký muž s prošedivělými vlasy a vousy, které byly ovšem perfektně upravené a zastřižené. Kias se napřímil, ale přesto nebyl vyšší než Shiraz. Způsob, jakým s ním druhé Křídlo království mluvilo, se mu vůbec nelíbil. Tento muž byl jeden z mála, který k němu nikdy neprojevoval respekt. Hledal ty nejmenší chyby a Kias věděl, že kdyby při něm nestál Anitt, už by Shiraz nějakou chybu dávno využil. Nikoli našel. On byl dostatečně informovaným mužem, nic mu neuniklo, s Anittovou pomocí ale obvykle nemohl žádné své znalosti proti mladému princi použít. Bylo jen přirozené, že ho Shiraz vyhledal, když se dozvěděl o dceři nižšího šlechtice uzdravující se uvnitř paláce.

,, Můj bratr mě bude muset na chvíli oželet, " řekl Kias vážně a snažil se Shirazovi prosmýknout. To se mu nepodařilo. Shiraz s ním v momentě srovnal krok, chytil ho za rameno a strhl k sobě.

,, Doufám, že si uvědomuješ, jakých věcí se dopouštíš. Mladická nerozvážnost tě u mě neomluví. Ne při všem, čím si tvůj otec prochází, " zasyčel temně. Kias mu oplatil nenávistný pohled.

,, Můj otec s tím nemá nic společného. Když dovolíš, " pokusil se Kias znovu uniknout, ale Shiraz mu to ani v nejmenším nechtěl dovolit.

,, Je neskutečné, jak pliveš na odkaz svého otce. Na odkaz otce, který je ještě ke všemu pořád živý. Tohle všechno vybudoval on. To on dal naší zemi řád, to on její potenciál dovedl k dokonalosti. Bez jeho moci za tvými zády by na tebe žádná žena ani nesahla. A víš co? Ani by neměla. " Výrazně si otřel ruku, kterou ho předtím chytil za rameno. Kias věděl, že mu Shiraz přikládá za vinu šílenství krále, který byl kdysi Shirazovým dobrým přítelem. Proč, to nejspíš netušil ani Shiraz sám. Neměl žádný opravdový důvod. To, že se Kias choval jako floutek, ještě neznamenalo, že byl otec bláznem kvůli němu.