Démonní píseň

Část XXII.

Bylo zvláštní se na to místo znovu vrátit. Cassé se tady cítila osaměle, když Kiase zanechala v paláci. Nemohli se sem vydat oba, Kias musel zůstat ve městě jako Anitt a udržet situaci pod kontrolou. Dívka věděla, že ho naučila dost, aby předešel potížím, obzvláště, když se několikrát přesvědčila o síle kouzel, která skutečného Anitta zabezpečovala. Přesto jí něco našeptávalo, aby s průzkumem ruin na hranici Denmiru byla hotová co nejdřív. Každá chvilka byla důležitá.

Vydala se sem společně s Ramellem, potom, co Kiase nějakou dobu přesvědčovala, že je to dobrý nápad. Nakonec se shodli na tom, že jazyk v těchto ruinách bude složitější a Yda by nemusela rozumět všemu, co je zde napsané. Druhé ruiny, které navštívili, překládat nemuseli. Ramell už měl několik listů poznámek o tom, co v nich královští mágové našli a pravděpodobnost, že by cokoli přešli, byla při jejich vědeckém zápalu jen mizivá. Navíc se ukázalo, že papíry plné znalostí o akalatské magii pocházely od něj. Zanechal je tam, když byl spěšně odložen na průzkum nových ruin. Nechtěl omylem prozradit své velké znalosti před Shirazem, který pro něj přišel. Byl velmi potěšený, když mu je Cassé vrátila.

Ramellovi celkově vzato nevadilo se sem vydat. Když mu řekli o ruinách velikosti malého města, oči mu div nevypadly z důlků, jak je vyvalil. Považoval za poctu, že se sem může podívat a pomoct Cassé přeložit informace, které tu akalaté nechali. Cassé se přesto necítila dobře. Pomalu si začínala uvědomovat, že to bylo tím, že nebyla v přítomnosti vysmátého přátelského démona. Místo toho ho zanechala v hlavním městě. Cassé se myšlenkám takového rázu bránila, ale jednou za čas si zkrátka nemohla pomoct.

Době, kterou strávila s Kiasem, se nemohl její dávný život v Naihatu rovnat. Teprve teď si to ale začínala uvědomovat. Dost pochybovala, že následující dny přinesou dobré věci. Viděla Kiasův výraz, když si prohlížel všechny ty věci v Ramellově skrýši. To všechno nasvědčovalo tomu, že pravdivá teorie byla Anittova. Pokud by démoni byli vyvražděni s takovou vervou a rychlostí, o jaké mluvil Fhelis, tolik by toho Ramellova rodina nikdy nedala dohromady. I proto se bála Kiase nechat samotného. Doufala, že se zachová správně – správně podle vlastního úsudku. Věřila, že jeho volba bude nakonec ta správná.

Povzdychla si a pokračovala dál hustým lesem s Ramellem za patami. Dostala je sem rychle, s využitím Kiasových pomocníků. Nikdo si koní nevšímal, obyčejní mágové na nich stopy po magii nevnímali. Neměli nejmenší tušení, že místo koní jsou to jakási záhadná stvoření. Cassé je vyzvedla, došla s nimi i Ramellem za město a odčarovala je. Od doby, kdy zvířata pobývala v Kiasově blízkosti, jim narostla křídla. Vypadalo to skoro jako určené osudem, že je Kias našel.

Psi byli přímo nadšení, že už mají zase pozornost a skoro si nevšimli, že se je Cassé chystá použít k dlouhé přepravě, když na ně upevňovala koňská sedla.

,, Je to bezpečné? " zeptal se jí tehdy Ramell, ona jen pokrčila rameny a nevšímala si jeho obav z podivných magických bytostí. Do půl hodiny se oba nacházeli ve vzduchu a psi letěli, jako kdyby měli křídla stovky let. Podobné to bylo i tehdy i s Kiasem. Magie akalatů v tom nejspíš hrála velkou roli. Přesto ale dalo práci udržet zvířata ve směru, který potřebovali. Když s nimi konečně přistáli na kraji lesa, Cassé je všechny pohladila a skryla úsměv, když se Ramell musel asi pětkrát vyzvracet na zem. Ne, že by nezvracel už ve vzduchu.

Pak se ale oklepal a následoval ji do srdce lesa. O Cassé věděl tolik, že se s místem pojilo její dávné prokletí a že přišla odjinud. Moudře se neptal na nic jiného.

Konečně se objevili na začátku ruin. Ramell blaženě zavýskl, především, když spatřil vysoké zničené budovy uprostřed ruin. Nejvyšší zeď v Cassé ještě pořád vyvolávala obdiv. Společně zamířili právě k ní a cestou si Cassé všimla pozůstatků ohniště, které tu s Kiasem vytvořili. Doufala, že tohle bude mít rychle za sebou. Celé to tu na ní padalo a připomínalo jí to její minulost.