Já vím, ty víš, on neví...

3. Část

„Já ho nevidím, Ani, kde je?" otočil se Adam zpátky na Sid. Anna se tím směrem znovu podívala. Albert nikde nebyl. Odtrhla se od Adama a podívala se kousek stranou. Nebyl tam. Sid začala skoro až koktat: „Já...ho tam ale opravdu viděla... Byl tam, vážně..." „Já ti věřím, Ani," prohlásil Adam, „Uklidní tě, když se tam půjdeme podívat?" Sid jen pokývala hlavou. Adam jí tedy vzal za ruku a šli spolu na místo, kde Anna Alberta zahlédla. Chvíli se rozhlíželi, než si všimli, jak vedoucí PR oddělení od nich nenápadně odchází pryč s menším ohlížením. „Záhada vyřešená. Vážně jsi ho viděla a stihl se schovat dřív, než jsem ho měl vidět já," konstatoval Adam. Sid ale dál sledovala odcházejícího Alberta a netvářila se moc nadšeně. Haďák sjel po jejích pažích až k dlaním, chytil je za ruce a zeptal se jí: „V pohodě?" „Asi jo..."

Když se Viky vrátila domů, Sid se dívala do počítače. „Čau, na co koukáš?" zeptala se hned Viky. Sid ani nezvedla oči a rovnou i bez pozdravu odpověděla: „Hledám si čtvrtou práci." „Další práci?!" vyjela Viky na Sid, „Copak ti tři nestačí?" Anna dál z obrazovky nespouštěla oči a už taky pomalu startovala: “Ne, nestačí. Kdyby stačily, nehledám další." Viky chtěla něco namítnout, ale ovládla se. Jenže ne na moc dlouho a to, co měla na srdci, Sid stejně řekla: „Víš, já jenom nechci, abys přecenila svoje síly." „Já to zvládnu," poznamenala trochu jedovatě Sid a dál se věnovala monitoru. Viky radši odešla, aby se ještě nepohádaly.

Po rychlé sprše vylezla ven z koupelny. Sid pořád hleděla do obrazovky notebooku. Viky si šla chystat večeři a občas se nenápadně ohlédla za Sid, měla o ní strach. Sedla si s jídlem vedle ní a do monitoru nahlížela taky. Vyklízení prostor, stavební práce, vybalování zboží v supermarketu, četla Viky v hlavě. „Sid?" zkusila promluvit. Anča jen broukla na znamení, že poslouchá. „Nechci, aby sis myslela, že tě v hledání další práce nějak podporuju, nebo že se mi to líbí, je to přeci jen tvůj život a tvoje zdraví, ale... Mařenka pořád potřebuje pomoc s úklidem baru... A pořád za stejný prachy," sdělila jí Viky. Sid se na ní podívala a zeptala se: „A zavolala bys mu, že bych to vzala?" „Ne," prohlásila Viky, vzala do ruky telefon, „Já ti ho vytočim, ať se vy dva domluvíte napřímo," a s vyzváněním ho předala Sid.

Ráno Anně zvonil budík už ve čtvrt na sedm. Unaveně vstala z postele a plazila se do koupelny, kde ze sebe udělala člověka, převlékla se a udělala si rychlou snídani. Z bytu kompletně připravená odcházela o půl hodiny později. Šla přímo do baru. S Markem podepsala smlouvu a vrhla se do práce. Sundala židle, utřela stoly, vytřela podlahu a umyla toalety, než si všimla, že uběhla další hodina. Marek jí pak vyplatil dohodnutou částku peněz a Sid vyrazila do ZOO.

Do zázemí pavilonu plazů přišla s menším zpožděním. I tak se hned šla převléct a pracovat. Jen Adama automaticky pozdravila. „No konečně," prohlásil Adam, „Už jsem ti chtěl volat, jestli se něco nestalo, bál jsem se. Kdes byla? Býváš tu ještě před začátkem pracovní doby a dneska nic." Sid ale reagovala kapku odtažitě, jakoby věděla, co jí čeká: „Jo, já vím, promiň. Začala jsem dneska zase uklízet v baru." A stalo se, co čekala. Adam nezareagoval moc pozitivně: „Co? To máš jako další práci? Ty tři, co máš tady, jsou málo? Kdy to všechno chceš stíhat?" Sid odpovídala tak nějak zaraženě: „No, ráno od sedmi úklid v baru, na osmou sem, v pět úklid kanceláří a, pokud jsou, tak doma psaní informací." „A dochází ti, že si takhle zaděláváš na zdravotní problémy? Jak dlouho jsi dneska spala?" zeptal se jí s vážností v hlase. Sid ale jen prohodila rameny, že neví. Adam pokračoval dál stejným stylem: „Viděla ses v zrcadle? Seš nevyspalá a neříkej, že ne, je to vidět, navíc ještě nejseš úplně v kondici po tý nemoci. Jak dlouho myslíš, že to vydržíš, ten tlak a to nasazení?" „Co kdybys tohle nechal na mně...?" postavila se Anna Adamovi. Už ale ani jeden neměl možnost cokoliv říct. Z Ančiny vysílačky se ozvala Eliška: „Ančo? Ančo, máš čas?" „Jo," odpověděla Sid a přitom házela na Adama naštvané pohledy, „Co se děje?" Eliška pokračovala: „Potřebuju pomoct. Kluci zase mají nějakej problém a já musím do školy. Nemohla bys za mě připravit krmení, prosím?" „Už běžím," zakončila Anna konverzaci přes vysílačku a s posledním naštvaným pohledem pro Haďáka rychle vystřelila z přípravny.

Kus od pavilonu plazů stál Albert a telefonoval. Všiml si, že Sid vyšla z pavilonu a odcházela. Hovor rychle ukončil a vydal se nenápadně za ní. Zjistil, že šla do pavilonu žiraf. Anna hned přebrala práci Elišky, a ta celá rozčilená odjela. Během krájení zeleniny pro žirafy do zázemí vešel Albert: „Ahoj, Aničko." Sid mu nevěnovala pozornost. Albert se nevzdal: „Nebo snad Sidonie Anno?"