Já vím, ty víš, on neví...

8. Část

Sid se ani nepohnula. „Haló! Ančo! Země volá Anču!" zvýšil Adam trochu hlas. Sid jen přetočila hlavu a spala dál. Adamovi docházela trpělivost a začal se Sid třást: „Andulo! Vstávej!" To konečně zabralo, Sid zvedla hlavu a otevřela na Adama jedno oko: „Co je? Jak jako Andulo?" „No je ráno, tak vstáváme. Zvířátka potřebují naší péči, zapomněla jsi?" ignoroval Adam její druhou otázku. Sid si celá rozcuchaná sedla na postel: „Fuj... To je nějak moc zdrobnělin na mě... Ježíš, mě bolí hlava..." „To se nedivím," prohlásil Adam, „Tobě pomůže prášek a kafe. Viky mu prášky přinesla a sdělila: „To kafe hned udělám." „Ne, Viky. Anna si dá kafe v práci, kam nepochybně přijdem pozdě," Anna výrazně protestovala, ale bylo jí to k ničemu, Adam jí podal prášek a pití a neodpustil si otázku: „Cos dělala? Proč ses tak zřídila? Proč jsi nešla spát?" „Já chtěla jít spát," odpověděla mu, „Jenže, kdykoliv zavřu oči, vidím přesně do detailu, co se stalo... Chtěla jsem to zkusit, bylo to poprvý a naposledy, přísahám."

Sid se rychle zmátořila a přes menší nechuť vyrazila s Adamem do práce. Adam jí dovedl do pavilonu, kde už byl pan Hruška a šel, jak slíbil, pro kávu. Na stole v přípravně ležela obálka, na níž bylo Annino jméno. Podívala se dovnitř a vytáhla papír.   Byl na něm vytištěný vzkaz: 'Jestli nechceš, aby tvůj pan Dokonalý znovu skončil ve vězení za ublížení na zdraví, doneseš před obědovou pauzou Lence Hrabalový obálku pro Moniku, ve které bude celej zbytek.' Pan Hruška zpozoroval, že Sid znejistěla: „Špatné zprávy?" „N...ne... Jen se musím kvůli něčemu rychle rozhodnout. A nebude to vůbec jednoduchý... Záleží na tom osud lidí, na kterých mi dost záleží," odpověděla a znovu si vzkaz četla. Pan Hruška přešel blíž k ní a sedl si k ní: „A nemůžete mi říct, i koho jde? Nebo aspoň o co? Možná bych Vám mohl pomoci." Sid uklidila papír zpátky do obálky a vřele se na pana Hrušku usmála: „Jste moc hodnej, ale tohle musím vyřešit sama. Děkuju." „Tady máš to kafe," přišel Adam do přípravny a postavil na stůl jeden kelímek, i přes to, že měl dva. Když se Sid do kelímku podívala zasmála se a zažertovala: „Já chtěla kafe, né zabijáka." „Říkal jsem si, že by tě moje černý kafe mohlo postavit na nohy, ale příště ti jen zaleju instantní, když se ti to nelíbí," pokračoval Adam s žerty a hrál uraženého. Sid ho ale stihla chytit za ruku: „Tak promiň. Já si toho vážím, ale jen..." „Nemáš ráda hořký kafe, já vím. Máš v tom tvým cukr," překvapil jí Adam. Políbil jí hřbet ruky a chtěl zkontrolovat hady, jenže Sid se za ním hned zvedla a znovu ho zastavila. Chytila ho za ruku a bok a čekala, jak zareaguje. Adam položil svojí kávu na stolek a otočil se k ní. „No, tak já vás tu nechám," prohlásil pan Hruška a zvedal se k odchodu, „Vy už si vystačíte sami," až nakonec odešel. Sid skočila Adamovi kolem krku: „Děkuju. Seš prostě úžasnej."

„Ha! Tady jste, líné duše," neodpustila si Alena, když přišla do zázemí se dvěma houskami a dvěma lahvičky s vodou, „Obědová donáška přímo až pod nos. Utřít pusu, nebo nasadit bryndáčky už nepotřebujete?" Sid se jen pousmála, zatímco Adam se zasmál víc: „Ne, dobrý, co za to chceš?" „Pusu," prohlásila Alena, „Ale od tebe jí nechci a Anča mi jí nedá, a kdyby ano, tak ty bys mohl žárlit, Hrušáku, že ti líbám holku, takže to vzdávám a nic nechci. Jo, jen vlastně jsem ti ještě neřekla, že dneska nebudu doma, jo? Tak já mizím, čau." Ani jeden se nestihl vzpamatovat a Alena z přípravny odešla. Sid se zakousla do obložené housky a hvízdnul jí telefon. Přišla jí zpráva: 'Vybrala sis sama.' Bylo jasné, že je od Alberta. Rovnou mu odpověděla: 'Zítra večer dostanu peníze a pozítří je můžeš mít. To je můj konečný termín.' Odpověď se už nedostavila a to zbytek dne Sid leželo v žaludku. Nevěděla, co má čekat.

Po uklízecí šichtě hned zamířila do baru, kde měla domluvenou novou brigádu. V plánu jí měla i následující den a měla za ní dostat většinu dlužné částky. Během večera do baru přišel i Adam. „Co ty tady?" zeptala se automaticky Sid, když si Adam sedl k ní na bar. „Přišel jsem si tě ohlídat," prohlásil Adam, „Dám si vodku s tonikem, prosím." Jeho objednávku Anna rychle vyřídila a pokračovala v roznášení piv mezi chlapy v baru. Toto kolo skončila u Petra Kříže a Břetislava Kabáta a rychle se vrátila za bar. Světla potemněla a Vojta přiběhl k mikrofonu „A teď už přivítejte naší záhadnou Lady X!"