Já vím, ty víš, on neví...

6. Část

Do kanceláře vběhl jako velká voda Adam, což Alberta rozhodilo. Vlastně ani nestihl nějak zareagovat, Adam ho jednoduše od Anny odtrhl a vrazil mu pěstí, až se Albert natáhl na stůl. Hned se chtěl zvednout a ránu mu nedarovat. Rozmáchl se proti němu a chtěl mu ránu oplatit, Adam se jeho útoku ale ubránil a najednou mu lámal ruku za zády. Stačil by jediný špatný pohyb a Albert by zažil neskutečnou bolest. Jak mu tak Adam držel tu ruku a Albert byl tím pádem zády k němu, přišel na myšlenku, jak to celé ukončit. Strčil do Alberta. Ten zase narazil na stůl a ztratil rovnováhu. Adam mu ruku pustil, čímž způsobil to, že Albert na stůl spadl tentokrát obličejem dolů. „Pamatuj si, že příště bys mohl dopadnout mnohem hůř!" řekl dost vytočeně Adam. Jenže Albert se nehodlal s takovým způsobem konce smířit. Rychle se zmátořil, a jakmile chtěl Adam se Sid odejít, prudce ho za ruku natočil k sobě a pěstí mu vrátil. To Adam nestihl zastavit a ránu dostal. Druhou mu už uhnutím zarazil a kopnutím shodil Alberta na zem: „Ubožáku..." Pocítil pod nosem tekutinu a rukou si jí setřel. Nepodivil se, když na ní spatřil krev. Ruku od krve si držel pod nosem, tou druhou chytil Anču a vydali se ven z kanceláře: „Díky, Adélko," dodal nakonec a odešli.

Sid celou cestu do pavilonu nepromluvila jediné slovo, to samé Adam. Jen se drželi za ruce. Adam sledoval napůl cestu, napůl zem, jen Anička se dívala jen na něj a jeho zakrvácený obličej. Jakmile se za nimi zavřely dveře, konečně Haďák promluvil: „Jsi v pohodě? Neudělal ti nic?" Sid ale byla myšlenkami někde úplně jinde. Hledala v lékárničce nějaké tamponky, desinfekci a připravila si i kapesníky. Aby mu začala věnovat pozornost, chytil jí oběma rukama, bylo mu fuk, že jednu měl od krve, a zatřásl s ní: „Ani..." „Co? Promiň... Nějak jsem..." „Já ho zabiju..." zašeptal si slyšitelně pro sebe Adam, pak na Anču promluvil normálně, „Ani... Už je to v pohodě... Pojď, sbalíme se a půjdeme ke mně domů... Zamkneme se... Nikoho nepustíme... Ty si odpočineš... Vyspíš..." „Zakloň hlavu," poručila mu najednou Sid, vytrhla ruce z těch jeho a vzala tamponek, kterým zastavila další gejzíry krve.

Místo cesty domů se Sid znovu chopila hadru a veškerá skla v teráriu umyla znova. Adam jí nebránil, domyslel si, že to všechno musí přebít prací, i když byl proti navalování další práce. Krev pomalinku přestávala téct, jenže napětí naopak rostlo. Do zázemí totiž přišel pan Polák starší. „Dobrý den, pane Hruško," pronesl pan Polák sebevědomým hlasem, „Jindřich Polák, advokátní kancelář Polák a Polák. Jsem tu kvůli opakovanému napadení mého syna Alberta Poláka, kterého jste se dopustil vy, pane Hruško. Máte osmačtyřicet hodin na to, abyste mi do datové schránky napsal návrh, jak byste se s mým synem vyrovnal mimosoudně." Adam byl celkem zaskočený, ale pokusil se to nedat najevo: „Napadení... Aha... Vidíte tohle, pane Poláku?" ukázal na svůj nos, „To je důsledek napadení. Já se jen zastal Anny, když Váš syn klesl tak hluboko. To Váš syn pak napadl mě, protože jsem mu překazil plány." Pan Polák se jen uchechl: „Pokud tak do osmačtyřiceti hodin neučiníte, podá na Vás můj syn trestní oznámení, bude to řešit soud a vy skončíte ve vězení za ublížení na zdraví, které doopravdy prokážeme, narozdíl od Vaší historky. Tampón v nose opravdu důkaz není. Tady je moje vizitka," podal mu kousek papíru, Adam si ho odmítl vzít, proto ho pan Polák položil na stůl, „Já se loučím. Nashledanou. A nezapomeňte. Čtyřicet osm hodin," a opustil přípravnu. „To byl fofr..." poznamenala Sid. Adam jí doplnil: „Bertík se vylepšuje." „Co budeme dělat?" vyptávala se Sid, „Vždyť to takhle nemůžeme nechat..." Adam jí už nekontrolovaně opravil: „Ty nebudeš dělat nic." Anča pochopila, kam tím Adam míří, tudíž se opravila podruhé: „Tak... Co budeš dělat? Vždyť to takhle nemůžeš nechat." „Nic... Budu proti tomu bojovat." „Nemůže tě doopravdy dostat do vězení?" vyjádřila Sid svoje obavy, „Já... Nevím, co bych dělala, kdyby..." Adam jí naposledy zastavil: „Nic se nestane! Nic na mě nemá. Celej dnešní incident je sice na kamerách, ale Bert svýmu tatíkovi ukáže jen část, ze který může něco vytěžit.  Jenže já ukážu celou pravdu a bude to Bert, komu bude hrozit vězení za obtěžování."