Prefektka roku- DRAMIONE

6. Koukáš, kam až jsem se dostal, že?

,,Slečno Grangerová, to je dost že jdete." Zaslechla jsem hned jak jsem se přiblížila k profesorskému stolu. Ředitelka tam stála společně s dalšími třemi prefekty. ,,Doufám že vám pan Malfoy doručil moji zprávu bez větších problémů." Ujistila je a já k ní kývla na důkaz toho, že vše proběhlo v pořádku. Profesorka dále vážně mluvila, ale já ji vnímala jen jedním uchem, protož jsem se soustředila na to, s kým budu celý ten to k pracovat.

Jako první se ke mně s širokým úsměvem na tváři otočila dívka s modro stříbrnou kravatou kolem krku. PADMA PÁTILOVÁ. Moc jsem se s ní neznala, ale předpokládala jsem, že se musí být zodpovědná, jinak by jí McGonagallová práci prefekta nenabídla.

O zodpovědnosti jsem však pochybovala u vysokého zmijozelské studenta, který postával vedle ředitelky. BLAISE ZABINI, vážně?! Ten nemá zodpovědnosti ani za mák, ale asi se dobře učí, jinak mi nejde do hlavy, proč ho ředitelka vůbec oslovila. Chápu, že byl asi lepší volba než Malfoy, který nemá moc dobrou minulost nebo Parkinsonová, která je úplně mimo. Nechápu proč prefekta Zmijozelských nedělá Nott, je určitě nejchytřejší, protože v hodinách aspoň něco dělá. Když si Zabini všiml že se na něj udiveně dívám hodil po mě typický úšklebek typu: Koukáš, kam až jsem se dostal, že?

Když jsem odvrátila pohled od Zmijozela všimla jsem si poslední členky prefektů. Stála mezi Zabinil a Padmou, byla velice malinká, zrzavé vlasy měla sepnuté spomou, která barvou ladila s její kravatou. SUSAN BONESOVÁ, mrzimorská studentka s výborným prospěchem a chováním, teda aspoň to o ní všichni říkali. Mrzimorské studenty jsem moc neznala, asi proto že jsme s Mrzimorem měli snad nejméně společných hodin, a tak jsem tam neměla ani kamarády.

,,Myslím že se mezi sebou znáte takže vás nejspíš nemusím nějak představovat, soustřeďme se tedy na to co nás dnes a zítra ráno čeká." Spustila najednou vážně, když si všimla že ji skoro nevnímáme, postupně se ale její tón hlasu mírnil, když jsme se jí zase plně věnovali. ,,Dnes večer odvedete nové studenty vaší koleje do společenské místnosti, sdělíte jim hesla, ukážete pokoje a řeknete jim jak se chovat ve své koleji." Když mluvila přejížděla zrakem po každém a my jí stálým kýváním dávali najevo, že přesně víme, co máme dělat.

,,Nezapoměňte, že musíte být prvákům a ostatním žákům k dispozici nejlépe nepřetržitě, takže jim nezapomeňte připomenou kde vás mají hledat. Naveďte je na prefektský pokoj ve vaší koleji, ve kterém už máte vaše věci." Řekla a mezi řečí mávla na Hagrida, který stál poblíž nás. Ten se hned rozešel k prvákům a postupně je začal nahánět do naší blízkosti.

,,Ještě vás upozorním na zítřejší schůzku, která se bude konat zítra v devět hodin ráno u prefektské komnaty." Když dořekla tato poslední slova otočila se směrem k přicházejícím prvákům a hlavou nám dala povel, abychom se k nim také otočili čelem.

Hned jak jsem se k nim otočila čelem viděla jsem spoustu vystrašených tváří netušících, co se bude dít. Přišlo mi celkem úsměvné, že jsem na jejich místech stála také. Pamatuji si až moc živě, jak jsem hleděla na našeho prefekta plná očekávání, ale zároveň strachu s Harrym a Ronem po boku, i když jsem se s nimi v tu chvíli ještě tolik nebavila.

,,Drazí prváci, doufám že večeře pro vás byla dostačující a teď bychom se mohli přesunou do vašich kolejí" McGonlagallová nasadila příjemný výraz a milý tón hlasu. Hned co to dořekla začali si prváci špitat o tom, jak se moc těší na svoje pokoje a s kým na něm vlastně budou. Jejich hlasitý šepot, který v Síni vytvářel obvyklou večerní atmosféro ředitelka přerušila naším uvedením.

,,Ještě než se tak stane chtěla bych vám představit vaše prefekty" ukázala na nás rukou a já se snažila vypadat jako ten nejmilejší člověk na planetě zemi.

,,Pro Merlina Grangerová, netvař se tak povýšeně nejsi tu sama." Ozvalo se za mnou skoro neslyšně. Otočila jsem se a Zabini nasadil vítězný výraz. Chtěla jsem mu na to něco nepěkného říct, ale ředitelka si odkašlala, a tak jsem poznala že naše pohledy vzájemné nenávisti také zahledla. Rychle jsem tedy začali věnovat pozornost jí a prvákům.

,,Chtěla bych vám tedy představit slečnu Susan Bonesovou, prefektku Mrzimoru." Susan dala lehkým pokynutím hlavy najevo potěšení a pozdrav. ,,Slečnu Padmu Pátilovou, prefektku Havraspáru." Padma se na prváky jenom lehce usmála, stejně jako oni na ni. ,, Dále slečnu Hemionu Grangerovou, prefektku Nebelvíru a Blaise Zabiniho, prefekta Zmijozelu." Když to McGonagallová dořekla ozval se ze samého konce Velké síně bouřlivý potlesk tři kouzelníků, který byl mířen na Zabiniho.

,,Pan Nott, Malfoy a slečna Parkinsonová namě počkají u jejich stolu, děkuji." Řekla stroze ředitelka a parta Zmijozelů se už smířila s jistým trestem.

,,Prefekt je někdo, koho budete poslouchat, během doby kdy s vámi nebude žádný profesor, také se na nej můžete obrátit s jakýmkoli problémem. Který se bude týkat ubytování, učení či konfliktu." Obrátila se ředitelka zase k žákům, kteří ji řádně poslouchali. ,,Teď už se tedy můžete vydat s prefekty na svoji kolej." Dořekla a pokynula nám rukou na znamení, že teď už je máme na starost my.

,,Zmijozel, za mnou!" zavelel jako první Zabini a rozešel se k východu z Velké síně, čímž postrčil i nás ostatní.

,,Nebelvír ke mně." Řekla jsem hlasitě a odebrala jsem se do rohu Síně, aby se ke mně mohli všichni seskupit. Když se ostatní koleje odebrali z cesty vyrazila jsem ve ze Síně. Při odchodu mě propaloval pohled Blonďáka, který právě dostával trest. Snažila jsem se jeho pohled nevnímat a rychlostí blesku jsem vyšla z Velké síně.

Tak je tu konečně další kapitola, vím trvalo to déle než normálně, ale myslím že je to tou blížící se školou...

Děkuji moc za hlasy a milé komentáře.

Izzynkaa<3