Prefektka roku- DRAMIONE

13. Lžeš!

 ,,Co se tak nasmíváš Hermiono? A kde jsi celé odpoledne byla" zeptal se Ron pohotově s plnou pusou. Hned co to zmínil můj úsměv shodila jsem ho z tváře, ale moje rudovlasá kamarádka mě nepřestávala propalovat pohledem. Chtěla jsem se dát do jídla, ale Ginnynin pohled se najednou stočil směrem ke vchodu do Velké síně. Rychle jsem sebou trhla a podívala jsem se stejným směrem jako moje kamarádka.

Do Velké síně vcházel Blaise, který se více než nápadně díval na mě. Dala jsem mu rychlím očním kontaktem najevo ať už neřeší to, co se stalo. Blaise se jen v klidu pousmál a odešel si sednout ke svému stolu.

Hned co jsem se pohledem vrátila zpátky ke stolu jsem zaregistrovala pohled velkých modrých očí, které nevěstili nic dobrého. Ginny si nikdy nenechala nic vysvětlit, ale hrozně ráda se pouštěla do rozebírání věcí, o kterých nic nevěděla.

Ginny se už chystala něco říct zvlášť svému bratrovi a přítel, kteří se zdáli být hrozně zmatení. Rychle jsem Ginny skočila do řeči s odpovědí na otázku Ronovi, kterou opravdu vhodně položil, když jsem se posadila ke stolu.

,,Byla jsem na schůzce prefektů Rone." Řekla jsem klidně a obrátila jsem svůj pohled zase k mé kamarádce. ,,A hádejte kdo bude můj kolega na tento rok... Zabini!"řekla jsem s mírným jásotem a Ginny se na mě dívala tím stylem že si asi dělám legraci. 

***********************

Zbytek večeře, a i večera se nesl v příjemném rodinném duchu. Všichni se vyptávali, co se dělo na schůzce a jak to tedy bude chodit. Ten, kdo při naší debatě chyběj byl Ron, který odešel hned po večeři, nevím kam šel ale když odcházel nevypadal moc nadšeně.

,,A kdy vám tedy začíná služba Mio?" vyptával se pořád Harry a Ginny, která mu seděla na klíně zvědavě poslouchala. Byla jsem až překvapená z toho že nikdo z nich nemá žádný problém s tím, že mám službu s jedním ze Zmijí, ale myslím že ta nekonečná válka Nebelvíru se Zmijozelem konečně skončila.

Po hodině, kdy jsme měli vyřešené všechny novinky ohledně mé nové práce se v nebelvírské společenské místnosti objevil Ron. Nevypadal nějak příliš nadšeně a proto jsem se ho snažila nějak rozptýlit: ,,Kde jsi byl Rone, nebo s kým?" zeptala jsem se ho se zájmem a trochou ironické zvědavosti v hlase.

,,Proč se jako ptáš?" zabručel a ani se na mě nepodíval. Zaskočilo mě to. Proč takto reaguje, nejsem si vědomá toho, že jsem udělala něco za co by za mě měl být naštvaný.

,,Prosím? Nemůžu se snad zeptat co můj kamarád dělal skoro celý večer?" Nechápavě jsem se na něj podívala a nebyla jsem jediná. I Ginny a Harry nechápali co mu zase přeletělo přes nos. Ron si našich pohledů nemohl všimnout, protože měl hlavu skloněnou k zemi a děla že se snaží vyzkoumat, jak je pletený vzor na našem koberci ve společenské místnosti.

I když byla místnost plná studentů, kteří si navzájem vyměňovali otázky a odpovědi, to ticho, které panovalo mezi námi jsem nemohla vydržet. Seděla jsem ve křesle ještě další minutu, potom jsem se zvedla a povrchně nad Ronem zakroutila hlavou, možná jsem to nemusela tak přehánět, ale opravdu mě naštval. Chtěla jsem se odebrat do svého pokoje, vzít kus pergamenu a jít zkontrolovat jednotlivé pokoje, jak chtěla McGonagallová. Měla jsem v plánu se rychle prosmeknou kolem křesla, na kterém seděl Ron a potom zmizet, abych se dále nemusela dívat na jeho šklebící se obličej.

Už jsem na něj ani nekoukala ale když jsem ho měla minou všimla jsem si, jak rychle zvedl hlavu. Rychle mě chytil za ruku a postavil se z křesla na nohy. Neopatrně trhl za mou ruku a já se otočila směrem k němu.

,,Nemůžeš se ptát co jsem dělal celý večer, když mi taky nic neříkáš!" řekl naštvaně, ale potichu aby nevzbudil rozruch ve společenské místnosti.

,,Rone já opravdu nechápu tvoje chování?" odvětila jsem mu nechápavě.

,,Aha nechápeš moje chování! Já nechápu to tvoje!" zavrčel znovu naštvaně.

,,Co prosím?!"

,,Teď najednou děláš že nic, ale neodpovíš mi když se tě zeptám kde jsi byla celé odpoledne, co?!" zařval na celou společenskou místnost a všichni studenti se na nás podívali.

,,Rone, pro Merlina byla jsem na schůzce prefektu, co jsi na tom nepochopil když jsem ti to včera večer říkala?" řekla jsem klidně, aby se uklidnil a pomalinku jsem se snažila dostat mou ruku z jeho sevření, ale nepovedlo se.

,,Lžeš! " zařval znovu tak, že se všichni v místnosti lekli a stisknul mi ruku ještě víc. ,,Schůzka byla dopoledne. A proč si pro tebe sakra přišla ta Zmije Zabini až k našemu stolu, Hermiono!"

Stála jsem tam jako opařená, uprostřed místnosti. Sama proti všem, co se na nás koukali.

Jasně tak o toto mu šlo. O Blaise. ON PROSTĚ A JEDNODUŠE ŽÁRLÍ.

,,Rone to stačí!" zařval Harry když viděl že se naše hádka neukončuje. Ron toho jako mávnutím hůlky nechal, možná si uvědomil, co právě udělal a jak mě vyděsil, protože okamžitě zmizel ze společenské místnosti.

Ginny ke mně hned přiběhla vzala mě za ruku za kterou mě Ron celou dobu držel a odtáhla mě do mého pokoje.

Tak vás zdravím u dnešní kapitoly, tako je kratší, protože úterý mám nejvíc nabité a jsem ráda že jsem zvládla napsat alespoň něco.

Budu ráda za vaši podporu<3

Izzynkaa<333