Prefektka roku- DRAMIONE

11. Úsměv z vděčnosti

Konečně jsme doběhli na chodbu, která vedla do ošetřovny a já jsem skoro nemohla popadnout dech. Když jsme popošli na místo odkud už šlo vidět k vchodu do ošetřovny tak jsem zahlédla Pansy Parkinsonovou – zmijozelskou princeznu, která by pro raněného zmijozelského prince udělala cokoli na světě. Když ji Blaise spatřil okamžitě pustil moji ruku, za kterou mě pořád držel. Nechápavě jsem se na něj podívala a on mi lehkým pokynutím hlavy naznačil ať to teď nechám být a popošel trochu více přede mě.

Pansy si nás ale nevšimla, protože měla skloněnou hlavu k zemi a bez známky jakékoli emoce se řítila směrem z ošetřovny. Když už jsme byli jenom pár kroků od ní zvedla hlavu a usmála se. Nikdy jsem ji neviděla smát se, ale musím uznat, že jí úsměv moc slušel, to nejlepší na něm ale bylo to, že pařil mé maličkosti. Byl to úsměv z vděčnosti.

Cítila jsem se úžasně, konečně jsem někomu po dlouhé době vykouzlila úsměv na tváři. Blaise se ale už tak úžasně netvářil, jednak byl naštvaný že úsměv zmijozelské princezny nepatřil jemu a druhak uviděl ředitelku, která stála u vchodu do ošetřovny a po jejím boku se zrovna zjevila ošetřovatelka s kusem pergamenu v rukou.

Když si nás ředitelka McGonagallová všimla hned se rozešla naším směrem. Mávala na nás rukou, čímž nám chtěla naznačit ať přidáme do kroku.

,,Slečno Gragerová," začala ředitelka sotva když jsme byli na doslech ,,konečně vás pan Zabini našel, hledali jsme vás po celém hradu." Řekla s úsměvem a vzala mě za ruku, svoji druhou ruku mi přiložila na hřbet mojí ruky, kterou svírala ve své studené ruce.

,,Slečno Grangerová, chtěla jsem vám velice poděkovat a také pochválit za vaše pohotové uvažování při tom raním incidentu s panem Malfoyem, a proto jsem za vaše činy rozhod Nebelvíru udělit 80 bodů." Dořekla mile ředitelka, která stále držela moji ruku v pevném sevření.

,,Jsem vám velice vděčná za vaše ocenění mé koleje paní ředitelko, ale nevím jestli jste byla obeznámená s tím že jsem za ten raní incident mohla vlastně já, a také že jsme Malfoyovi nepomáhala sama." Řekla jsem s rozklepaným hlase, protože jsem se bála, co se tím přiznáním, které jsem si nemohla odpustit změní.

,,Ach slečno Grangerová, samozřejmě že vím že jste, ač nechtěně pana Malfoye srazila ze schodů vy, a také vím že se zde pan Zabini účastnil pomoci." Pomalu mi začala pokládat ruku zpátky podél těla a svůj pohled stočila k Blaisovi.

,,Konec konců to pan Zabini mi o vaší nehodě běžel pohotově říct, a také za to byl odměněn."

Hodila jsem na Blaise, který stál vedle mě děkovný pohled a potom se s ním podívala i na řediteku.

,,Nyní bych se s vámi dvěma ráda přesunula do prefektské pracovny a probraly bych to, co jsme ráno probrala s děvčaty." Pokynula rukou ke schodišti a rozešla se směre k němu. S Blaisem jsme si rychle vyměnily pohledy a vyrazili za ní.

Moc děkuji za vaše skvělé ohlasy<3

Izzynkaa<3333