Prefektka roku- DRAMIONE

17. Konečně svoboda!

DRACO

Konečně svoboda! Dva týdny  na ošetřovně mě víc psychicky zdeptaly než dva dny ve škole z jejího  plného provozu. Když mi madam Pofreyová oznámila ze mohu opustit svoje vyležené místečko ve staré a rozvrzané posteli, malém jsem vyletěl štěstím z kůže. Rychle jste si sbalil svých pár světské co jsem měl kolem sebe a s nově obvázaným obvazem a připomenutí to že nemám zatěžovat svoje tělo jakýmkoli pohybem jsem se vydal tou nejrychlejší cestou ke zmijozelské společenské místnosti.

Ještě po cestě tam jsem potkal  Blaise s Pansy jak uhánějí, aby jestli stihli večeři.

,,Heeeej!" Zamával Blaise směrem ke mně. ,,Už jsme mysleli ze jsi umřel, párkrát jsme za tebou bili, ale Pomfreyová nás vyhodila, kvůli tomu ze na ošetřovně nosiče bakterie nebo co."

,,Už jsi byl na večeři Draco?" Prohodit Pansy, která stala jinak tiše vedle Blaise a držela ho jemně dvěma prsty za rukáv jeho hábitu. Chvíli jsem nechápal situaci, ale co, to mě d večeře neodradí.

,,Ne ještě ne, chystám se tam. Mužů se přidat?"

Bez váhání se mi dostalo klané odpovědi a tak jsme se vydali do velké síně, ve které ale sakra nikdo nebyl. Na stolci bylo stále plno jídla, ale nikde ani noha.

,,Jak dlouho je ještě večeře?"zeptal jsem se zmateně Hrozné se mi motýla hlava z toho rychlého přesunu a no východ všemu ze me nenapadlo se podívat na hodiny.

,,Před pěti minutami skončila. Musíme rychle něco nabrat!" Řekl Blaise a vydal se ke zmijozelskému stolu. Chtěl jsem rychle vykročit za nim, ale hlava se mi zamotala a složil jsem se na nejbližší lavici.

,,Draco! Sakra!" slyšel jsem Pansy.

,,Dobrý, jsem v pohodě. Jen se mi trochu zamotala hlava nic víc." Uklidnil jsem ji, ale ona se ke mně už  stačila rozběhnout a snažila se mi poskytnou první pomoc.

,,Klid bude v pohodě. Nechápu proč se tady prochází s tím obvazem na hlavě." Pronesl klidně Blaise a dal se věnoval večeři.

,,Haha, ale jo, budu v pohodě." Pomalu sem se zvedl a zamířil si to rovnou ke stolu kde seděl Blaise. Pansy se za námi po chvilce přidala a společně jsme si v klidu vychutnali večeři, která už dávno skončila.

,,A kdy zajděte za Grangerovou?" Zeptala se Pansy s pnou pusou.

,,Pravda, mel bych ji připomenou, aby se mi omluvila."

,,Proč by se měla omlouvat?" Vyklubal oči Pansy a Blaise, který seděl z druhé strany stolu se na me podíval se stejným údivem.

,,Co? Teď nechápu." Bylo toho na me nějak moc.

,,Hermiona tě dostala na ošetřovnu Draco."

,,Teď to už vůbec nechápu Blaisi, od kdy jeho Hermiona?"

Odpovědi se Itálie nedostalo, protože se ve dveřích objevila školníkova kočka a za i i on. ,,Co tady u Merlina ještě děláte, večeře už dávno skončila. Vypadněte!"

Sebral jsem svůj hábit, který jsem měl položený vedle sebe a vyběhli jsme z jídelny směrem ke společenské místnosti.