Prefektka roku- DRAMIONE

15. Via ad cor

Týden utekl jako voda a já se vydala na cestu k naší pracovně. Procházela jsem kolem ošetřovny a přemýšlela, jestli nemám nakouknou...aspoň trošku, abych viděla, jak je na tom Malfoy. Dobých par minut jsem stála před vstupem a přemítala o mém hloupém nápadu. Z přemýšlení mě vyrušilo zvonění zvonu. Osm hodin. Měla bych sebou hodit, Zabini na mě už bude určitě čekat, měli jsme totiž sraz přesně v osm.

Postupovala jsem opatrnou rychlou chůzí do schodů, až do posledního patra, když jsem došlápla na poslední z nich uslyšela jsem pod sebou hlasité oddechování. Otočila jsem se a za mnou stal opravdu nečekaně můj nový kolega, který se ke mně pomalu doplazil a položil mi ruku na ramen, jako bychom byli staří dobří přátelé.

,,Jdeš pozdě Zabini!" spustila jsem hodila po něm nenávistný pohled.

,,Cože Grangerová?" zeptal se provokativně. ,,Jdu stejně jako ty, takže jdeme pozdě buď oba nebo jdeme oba včas. Je na tobě, co si vybereš." zazubil se a já se sním nehodlala dále bavit. Něco na tom bylo, ale jestli budeme všechny problémy řešit tímto způsobem, moc daleko se nedostaneme.

Vydala jsem se směrem k pracovně, beze slova jsem prošla temnou uličkou ozářenou pouze světly ze svíček až ke dveřím pracovny. Potichu jsem zašeptala heslo otevřela dveře, a když jsem viděla, že se za mnou Zabini rychlým krokem blíží protáhla jsem se skulinkou dovnitř a dveře rychle přibouchla. Zabini do dveří narazil a já slyšela jenom jeho nemístné zaklení. Pro sebe jsem se jen pousmála a čekala co bude následovat.

,,Sakra." slyšela jsem tlumeně. ,,Pro Merlina, Grangerová otevři mi ty dveře!" zařval vztekle, ale já mu neodpověděla.

,,No tak Grangerová, prosím." zkusil znovu trochu více přijatelněji.

,,A ty neznáš heslo Zabini?" zkusila jsem. Moc dobře jsem věděla že heslo nezná, protože když nám ho ředitelka sdělovala vypadal, že ji vůbec neposlouchá, a taky že neposlouchal.

,,Gragerová..." odmlčel se. ,,Hermiono, prosím..." Hrklo ve mně, když řekl moje jméno. ,, Nezakopeme konečně válečnou sekeru... jsme přece dospělí."

Zhluboka jsem se nadechla a rychle v hlavě zpracovala jeho návrh, potom jsem pomalu otevřela dveře a pustila ho dovnitř.

Vstoupil a natáhl ruku směrem ke mně. ,,Přijímáte můj návrh slečno Grangerová?"

Bez váhání jsem propojila naše ruce a s úsměvem se mu podívala do očí. Oči se mu rozzářily potom, co potřásl mou rukou. ,,Mohu vám tykat slečno?"

,,Hermiona." pronesla jsem a úsměv na tváři mi stále zůstával.

,,Blaise." odvětil a znovu potřásl s mou rukou, kterou jsem se ho ještě stále nepustila.

,,Via ad cor" prohodila jsem směrem k němu a rozpojila naše ruce. Nechápavě se na mě podíval a otevřel pusu, protože chtěl něco říct, ale sám nevěděl co.

,,Cesta k srdci. To je to heslo, je to latinky." řekla jsem a nespouštěla svoje oči z těch jeho. Jenom se usmál, nic neříkal. Asi tušil že mu to řeknu, ale taky si asi myslel že bude složitější ze mě to heslo dostat. 

**********************

Na stole v pracovně ležel pergamen s rozepsanými úkoly. na první hlídku jich nebylo moc, prostě jenom obejít všechna patra, poslat ponocující do postele a odečíst jim určitý počet bodů, aby se noční procházky už víckrát neopakovaly.

,, Jdeme, ať můžeme jít co nejdřív spát." zavelel Zabini... Blaise a otočil se k odchodu. já stála na místě a přemýšlela ani nevím o čem, poslední dobou se toho událo tolik že nevím nad čím mám přemýšlet dříve. 

,,Hermiono? Můžeme?" vytrhl mě z přemýšlení. Otočila jsem se  viděla Blaise čekat u polootevřených dveří s tázavým výrazem v tváři. Beze slova jsem se vydala k němu a když jsme zavřely dveře pracovny vydali jsme se společnou cestou na obchůzku hradu.

Pane bože, věříte tomu? ( jestli tu vůbec jste) Po PŮL roce jsem zpátky s novou kapitolou. Ani nevím proč jsem přestala psát, ale prostě stalo se. Nemám se v plánu vrátit na 100% ale kapitoly budou pomalu přibývat.

Mám vás ráda<3

Izza<3

PS: příběh jsem trochu upravila, aby byl lepe rozdělen do kapitol