Asylum

strach

 'milí deníčku , od našeho večera neuběhlo moc času ale i tak se  věci změnili. Nero byl od té doby dvakrát doma a bohužel když se vrátil tak byl úplně zničený.  jeho otce nezajímá že spolu jsme jako dva dílky puzzlí co do sebe perfektně zapadnou , nezajímá ho že se milujeme a ani ho nezajímá jak moc si psychicky  pomáháme.  Když včera přijel tak proplakal celou noc.  říkal že až se vyléčí  tak si ho rodiče odvezou a donutí se oženit s nějakou holkou.  že už to je domluvený a že je to konec světa.  byl to divný večer,  ta zpráva byla tak těžká příjmout  že  se mi chtělo brečet.  chtěl jsem křičet o život ale nemohl jsem.  stačilo že byl na dně Nero  a že   si málem ublížil . Nemohli jsme být v háji oba dva a tak jsme jen leželi a objímali jsme se a teď? zapisuju tady  tenhle zápis  zatímco vedle mě spí, spokojeně přitulený . Mou hlavou se probíjí jedna myšlenka za druhou a nevím jak je utišit.  přemýšlím nad tím jak bych jeho otci nejraději rozbil hubu a  vykřičel bych si na něj své plíce .

taky přemýšlím nad tím jak ho miluju a že ho nedokážu ztratit...ztratit jeho a nebo společný chvíle. Nero mi přišel do života v nejhorším období mého života. Přišel když jsem byl ztracený, na dně a nemohl jsem nikomu důvěřovat.   ukázal mi že mohu mít v životě kousek štěstí. Že důvěru si můžeme k sobě vypěstovat . Ukázal mi co je to skutečně milovat . chtěl bych od tuď vypadnout  ale to nemůžeme .  utekli bychom...sehnali peníze a vyjeli do světa. každý den si představuji naší budoucnost.  Vidím malý domeček na pláži  kde žijeme skromným životem, adoptujeme si miminko a  byli bychom spokojený.  koukali bychom na západy a východy slunce.  možná bychom se i vzali ale to moc předbíhám. 

První musíme  přesvědčit doktory že jsme připraveni vyjít ven a postarat se o sebe jenomže aby se toto stalo tak musím překonat ten blok v sobě a musím začít mluvit .já vím že jsem psal že s nikým komu na 100% nedůvěřuji nebudu mluvit ale strach tě  donutí hodně věcí přehodnotit. Jaký strach??? Strach tak velký že se před ním nedá schovat, takový že i když jsi spokojený a usmíváš je v tvý hlavě a nutí tě na něj myslet. můj strach je jednoduchý ...bojím se o Nera .  Bojím se že se zvládne vyléčit rychleji než já a jeho rodiče nás rozdělí, strach že nedokážu  bojovat za něj a že nebudu schopen sním utéct,  strach že Nero zažije týrání od člověka ke kterému máš blízko...od člověka co tě má ochraňovat a ne trápit.  a mám strach že jakmile nebudu schopen se sebou něco dělat..nedokážu ho podržet a on si ublíží tak že  už ho nedokážou zachránit. Nero je nejdůležitejší člověk v mém životě, ukázal mi spravný směr a ja ho nemohu ztratit a proto ti tu přísahám že udělám vše pro to abych opět začal mluvit a až to dokážeme tak spolu odjedeme ale před odjezdem zajdu za svým tátou a zeptám se ho proč mě nikdy neměl rád..proč mě trýznil když on byl v dětství můj vzor. už se nehodlám bát! jestli tohle zvládneme tak budu silnější..už nenechám nikoho aby ublížil  mě a nebo Nerovi. , 

položil jsem deník na noční stolek a pohladil Nera po tváři. ten se ze spaní usmál a víc se přitulil. Je jako méďa. Řekněte mi ..jak ho nemilovat, když je to takový zlatíčko ...no nic...uvidíme se  zase příště, držte nám palce . 

hoooj! tak je tu Srpnová kapitola strach! do konce nám zbývají už jenom 4 kapitoly ...doufál že se vám moje povídka zatím líbí.