Asylum

Úzkost

'Listí í venku zbarvovalo svojí barvu do barev podzimu a začalo pomalinku opadávat. Každý den, každá maličká změna v okolí mi připomíná že už tu není. Každá prázdná vteřina mi bez něj připadá  věčná ale přitom když jsme byli spolu mi připadaly tak krátké. Je opravdu neskutečné jak čas utíká a jak se mění, víte? Když vás to na zemi nebaví nebo po někom truchlíte tak se vám každá vteřina vleče  , ale když máte vedle sebe někoho koho milujete  tak čas utíká neskutečně rychle a než se nadějete  tak vám proteče mezi prsty. Neskutečně děsivé na tom je to , že si to uvědomíte až když toho někoho ztratíte.  

každá zbytečná vteřina mého života mi připomíná že jí tu trávím sám....od jeho pohřbu uběhl už měsíc ale mě to furt připadá jako by to bylo včera co jsem viděl jeho krvavé tělo v rohu pokoje , pořád vidím jeho pohaslé oči  ale zároveň v nich vidím obrovskou úlevu ..je onen svět o tolik lepší?  je tam klid??? najdu tě tam jednou??? mám tolik otázek ale tak málo odpovědí. 

sedím u okna a hledím ven. v ruce držím tebe...deník do kterého píši své pocity...kamaráda který  mi rozumí. přemýšlím nad otázkou kterou mi každý den každý pokládá ...'je ti lépe?'. Nikdy nevím jak odpovědět...je to jako hledat jehlu v kupce sena...Milionkrát to přehrabete ale stejnak jí nenajdete a nebo jako jet dlouhým nekončícím tunelem... odešel mi anděl seslaný na zemi aby  mě chránil. Odešla mi radost  která mi každý den vykouzlila úsměv na tváři...odešla mi půlka duše kterou tak nehorázně potřebuji ...není mi lépe..jen se to den co den zhoršuje.

každý den narůstá větší a větší vztek . proč vztek? protože lidi kteří nám tu lásku nepřáli, kteří nemohou překousnout že kluk a kluk nebo žena a žena mohou citit lásku k tomu samému pohlaví. Protože lidé kteří vyrůstali ve stereotypech  nedokazali příjmout pravdu. lidé kterým se od mala kázalo že láska je jenom mezi ženou a mužem za tohle mohou ale nikdo nemluví o tom. 

Je potřeba mluvit o tom že láska může být jakákoliv a každý by to měl podporovat. kdyby lidé nebyli tak zlý tak by nemuselo být tolik sebevražd .. kdyby lidé dokázali respektovat druhé předešlo by se hodně věcem..vraždám, sebevražd, válek ale lidstvo tohle nedokáže pochopit..lidé byli stvořeni k tomu aby jednou svůj druh vyhubili.

zhluboka jsem se nadechl a přehrával si v hlavě poslední měsíc.... jak kolem mě  všichni našlapovali  a nebo když sem přišla jeho  mamka a snažila se semnou mluvit...můj otec a prostě všechno a s výdechem jsem si srovnal myšlenky.... , 

chlapcova ruka začala cosi psát do deníku. psal velmi dlouho a na tváři se mu projevilo spoustu grimas...slzy ...ale poprvé za velmi dlouhou dobu i úsměv, potom se zvedl a šel za sestřičkou jestli by ho nedoprovodila ke stromu v parku kde sedával se svým milovaným a sestřička byla tak nadšena že tam s ním zašla . Chlapec si sedl pod rozrostlý strom do hromádky listí. sestřička ho chvíli pozorovala ale  potom odešla pro teplý čaj jelikož venku byla zima. chlapec této příležitosti   využil a   vytáhl z kapsy střep skla ..sice maličký ale dost ostrý  na to aby si mohl podříznout hrdlo  a to také udělal. chlapec krvácel ale na tváři se mu projevila úleva a úsměv a jeho poslední slova  byla 'už jdu za tebou '