Asylum

Smutek

'milý deníčku...tentokrát nepíšu po měsíci ale dřív. včera byl náročný den a teď bych ti sem chtěl napsat jak to probíhalo. ptáš se co? Nerův pohřeb. konal se včera ve dvanáct dopoledne a já dostal od doktora povolení tam jít. Dokonce tam byl i můj otec se kterým jsem si též promluvil  a měl jsem i na pohřbu řeč. chci ti to sem napsat tak se omlouvám že to bude dneska dlouhé. 

začalo to včera už v jedenáct pro mě .  držel jsem v ruce rozdělanou obálku a mojí sepsanou řeč a seděl jsem na posteli v černém obleku a už po páté četl Nerův dopis. kde stálo 

'Yuto, můj nejmilejší Yuto....omlouvám se že ti to dělám a doufám že po dočtení pochopíš proč jsem to spáchal. snažil jsem se žít z plných plic...chtěl jsem prožít život s tebou a vše vypadalo jako zalité sluncem ale bohužel ne vše je tak růžové jak se zdá. Můj otec  mě pokaždé co jsem jel domů psychicky vydíral a mučil. snažil jsem se ty víkendy přecházet protože jsem věděl že tam mám tebe ale bohužel se to už nedalo...chtěli nás rozdělit..už jsem to nějakou dobu věděl... otec mi zařizoval pobyt v nápravném zařízení ale protože by to do mých osmnáctin nestihl  tak mi začal vyhrožovat že zničí tebe a tenhle poslední víkend to všechno vyvrcholilo a já neviděl jinou cestu jak z toho ven než to ukončit a věděl jsem jak je to odemně sobecké protože tě tu nechám samotného ale já už nemohl...nemohl jsem dál žít...ta touha ukončit to se nedala zastavit...doufám že mi časem odpustíš a že mě pochopíš...mou smrtí to pro tebe nekončí..prožij dlouhý a šťastný život prosím..dostaň se z toho blázince..najdi si skvělého přítele a prožij s ním bláznivou lásku a já na tebe budu dohlížet a budu ti to štěstí přát  a jednou až nadejde tvůj čas tak se tam nahoře setkáme a možná prožijeme tu svojí lásku někde v nebi ....miluju tě Yuto a nezapomeň že to dokážeš a že jsi ten nejsilnější člověk na světě.. a ještě jedna věc..na mém pohřbu prones řeč... řekni všem to co cítíš ..prosím...

miluji tě navěky , Nero , 

pokaždý co jsem přečetl ten dopis jsem musel brečet ...strašně to bolí ..vědět že pro něj to bylo vysvobození z útrap ale pro mě je to nekončící utrpení... nikdo jako on už mi do života nepříjde...jak mám žít dál...proč si mě tu nechal??? potřebuji tě.  po mé tváři sjeli další slzy které jsem utřel a  vstal jsem z té postele. dopis jsem si pečlivě schoval  pod postel a vydal se z pokoje. společně se sestřičkou jsme se vydali na cestu do místního kostela a přesně ve dvanáct hodin začal obřad.  viděl jsem tam spousty lidí ..jeho rodiče kteří oba brečeli pokrytci a mého otce což mě překvapilo a jeho očividně taky.  

sedli jsme si se sestřičkou na místa ve předu v levé uličce a poslouchali faráře a lidi co pronášeli řeč...jeho kamarádi ze školy..známí a jeho rodiče..vždy po jednotlivých jedincích zahrála kapela písníčku . a protože jsem nebyl oficiálně na programu tak samozřejmě semnou nepočítali 

'pokuď nikdo už nic nechce říct tak bychom se mohli přesunout k závěrečné písni a rozloučit se a uctít památku na Nera..syna..kamaráda a hlavně statečného člověka, 

v tom jsem se zvedl s hlubokým nádechem a  přešel k řečnickému pultíku kam jsem položil svůj papír a vydechl jsem.  všichni na mě překvapeně koukali  ale nikdo nic nenamítal..sice se Nerův otec už snažil ale jeho Matka ho zastavila. opřel jsem se o pultík a koukl na velkou fotku Nera  který se na ní usmíval a koukal jako by na mě . Sestřička na mě koukala s nadějí v očích . slzy nešli zadržet a moje ruka se natáhla k fotce.  myslel jsem si že lidi budou otráveni ale vypadalo to že mě chápou...musím to udělat..pro něj . 

"pro ty co mě neznají.. moje jméno je Yuto a jsem pacientem v psychiatrické léčebně neboli v Asylum kde jsme se taky s Nerem seznámili... možná jsem ho neznal tak dlouho jako většina z vás ale troufnu si říct že jsem ho znal  pořádně. Byl jsem v Asylum už nějakou dobu když na dvorku zastavilo luxusní auto a z něj vystoupil Nero . říkal jsem si co bohatý kluk jako je on může mít za problémy..tehdy jsem ještě nemluvil...byl jsem ten divný kluk který mlčí ale Nerovi to nevadilo... skoro hned jsme se zkamarádili  i když já mlčel a on povídal..fungovalo nám to...v tu dobu jsem mohl naslouchat a poznával jsem ho hloubš a hloubš..leželi jsme na zahradě vedle sebe pod stromem a tam jsem mu taky řekl poprvé nějaké slovo a svěřil jsem se mu se svým příběhem  a on mě pochopil... padli jsme si do noty a on byl člověk který mě naplňoval štěstím   a já jeho..nechci vás tu zatěžovat naším příběhem..jen chci říct že po tom co jsme se s Nerem dali dohromady tak to byli ty nejdokonalejší chvíle v našem životě a nechci tu nikoho napadat ale byli tu lidi co neunesli to že se Nero rozhodl chodit s Klukem a snažili se nás rozdělit...a nakonec se jim to povedlo..Nero je pryč a já citím nekonečnou prázdnotu a zoufalství protože to bolelo a bolí.. Nero byl smyslem mého života..byl to na co jsem se po probuzení těšila byl smysl proč jsem se těšila zároveň nenáviděl další den...zastavil bych čas kdybych věděl že nám ho moc nezbývá ..Nero...teď už jsi volný a jsi vysvobozen...ale mě si tu nechal...a bolí to moc...každý den vidím tvé mrtvé tělo a oči v kterých už nejsi... nemohu se toho obrazu zbavit a nedokážu to jen tak přejít...miluju tě...a vím že se někdy tam nahoře setkáme.... ale teď to až moc bolí....,, ukončil jsem projev nekonečným pláčem a pohlazením fotky mého Nera a šel si sednout na místo kde seděla ubulená sestřička  a ta mě hned objala a já jí plakal do ramene.   zahráli poslední písničku a Nero zajel do země.....

samozřejmě nasledovali ještě nějaké věci jako házení květin a hlíny a pak jsme už byli na odchodu když jsem si promluvil s tátou..omluvil se mi za všechno a docela jsme si hezky popovídali...pověděl mi jak vše bylo a proč se choval jako hulvát a že mě má rád a že bude moc happy když si k němu najdu zase cestu. a pak jsme jeli zpět , 

a to je vše...dneska to tu sepisuju ale  furt cítím prázdno a vidím před sebou Nerovi vyhaslé očka a ptám se proč.. a co mám dělat....ale o tom zas jindy...,

Taaak a je tu říjem a před námi poslední dvě kapitoli ...musím říct že mi tenhle příběh bude chybět a stejně tak i postavy Nera a Yuta které jsem si oblíbila.