Asylum

žárlivost

'Milí deníčku, obvykle začínám psát po měsíci s pocity  zármutku, strachu a utrpení ale musím říct že dnes tomu tak není.. dneska píšu s pocitem štěstí a spokojenosti. kdo by tomu věřil??? kdo by věřil tomu že se to stane zrovna tady. V tomhle blázinci. I když pořád nemluvím k ostatním  tak mluvím k němu..k Nerovi...vždy si po obědě někam zalezeme a  povídáme si. Je to úžasný pocit mít u sebe člověka co mě má rád a já jeho. Náš vztah není o strachu a zyvšování si respektu. Náš vztah je o důvěře. O tak křehké a zároveň nerozbitné důvěře...vím že by mě nezradil a on ví že já jeho taky ne. 

povídáme si o všem...o tom co máme rádi, o strachu z různých věcí...co budeme všechno dělat až nás odsud pustí..jak spolu někam utečeme. každý den mě ujišťuje že mě mému otci už nevrátí a já mu věřím....snažíme se najít způsob jak bych měl slovy  říct doktorům co mi provedli.. a že sem nepatřím. Vždy ale mě přepadne strach a panický záchvat a nezvládnu to.Panické ataky jsou to největší zlo..i když na venek vypadáte v klidu...uvnitř se nemůžete nadechnout...cítíte se jako když se dusíte a jakobyste měli zemřít na místě. 

Když si představím že podobnými stavy se Nero potýkal dva roky tak ho mohu jen a jen obdivovat . Obdivovat to jak s tím mohl žít tak dlouho a nezabít se. A pak mě vždy přepadne hněv na jeho rodiče... že si nenašli čas a nepomohli mu....nepovídali si s ním a přitom to jsou tak fajn lidé. Ano představil mě rodičům...pravidelně za ním jezdí  a jsou tu vždy dvě hodiny.Občas taky trochu závidím...taky bych chtěl rodinu co by mě podpořila. 

Co dělám teď?? sedím na posteli...usmívám se jako blbeček..zapisuju si sem své pocity a čekám kdy oznámí oběd. Nemohu se dočkat toho až si sedneme co nejdál od ostatních a budeme spolu trávit čas a hele..už nás volají...ozvu se ti , 

zvedl jsem se z postele a schoval svůj deník pod dřevěnou parketu a odpochodoval jsem si to do jídelny. Byl jsem tam kupodivu jako první. vzal jsem si svůj oběd a odešel k našemu stolu kam jsem si sedl a čekal než dorazí. Netrvalo dlouho a nahrnul se do jídelny dav lidí  . Někteří se k jídlu přímo hrnuli a pak tu byla druhá půlka která se spíš plazila . Mezi těmi lidmi jsem ho uviděl. Dneska si své zrzavé vlásky sčesal   do vysoké palmičky která mu slušela a zvýraznila jeho dokonale zrzavé  vlasy.  Naše oči se setkali a mě zahltil pocit bezpečí. Usmál se na mě a já mu po chvíli úsměv oplatil.

Úsměv byl pro nás něco jako Pro Hazel a Augusta Dobře. znamenalo to  že tu pro sebe jsme.... že nikdo nikam nezmizel a že nás nic nerozdělí. Úsměv nás ujišťoval že je vše v pořádku. Nero si vzal svůj oběd a rozešel se ke stolu ale ne k našemu.

bedlivě jsem sledoval kam jeho kroky vedou. Sedl si k partičce kluků a bavil se s nimi. O něčem si povídali a hlasitě se smáli. Nechápal jsem to...proč si nesedl ke mě??? a  nebo proč mi nedal vědět  že si ke mě nesedne. Upřímně mě to zabolelo  a zamrzelo... Pustil jsem se do svého jídla a po očku je sledoval. Má právo se bavit i s někým jiným ... popovídáme si až po obědě. 

po obědě jsem  šel na naše místo pod stromem a čekal než přijde ale nepřicházel....nevěděl jsem co jsem udělal špatně a proč se na mě usmíval když to v pohodě očividně nebylo. Čekal jsem tam hodinu a když nepřicházel rozhodl jsem se jít  do pokoje ..cestou do pokoje jsem ho viděl s ostatními kluky v herně a  viděl jsem jak se smál....byl jsem rád že se baví ale zároveň smutný z toho že se ani nenamáhal o to mi říct že dneska bude s někým jiným. došel jsem do pokoje a lehnul si na postel  a nechal jsem stékat mé slzy po mých tvářích. Já vím že se nic neděje ale mrzí mě to. 

a takhle se to opakovalo den co den....vždy se na mě usmál ...občas si našel čas na to mi něco málo povědět ale pak se zase náramně bavil s ostatními...čekal jsem  vždy pod stromem a když nepřicházel tak jsem vždy odběhl do pokoje. začal jsem na ty kluky žárlit...proč oni s ním mohou trávit čas a já ne????? není to fér pokaždé co kolem mě prošli jsem je probodaval pohledem. cítil jsem k nim určitou nenávist a zároveň jsem začal nenávidět sebe kvůli tomu že jsem naletěl.

dneska taková kratší kapitolka...vydává už teď protože bych později v měsíci už na to neměla čas...tak zas v květnu <3