Asylum

Závist

'Sedím tady na posteli, koukám z okna a slzy se snaží najít aspoň kousek suchého místa na mém obličeji které by mohli  zmokřit. Tisknu i k obličeji jeho mikinu ve snaze ho co nejvíc cítit a zároveň ve snaže ztišit můj pláč. Je to jako špatný sen..jako když se vám zdá sen ve snu a ještě v tom snu další sen a vy se snažíte vzbudit ale překonáváte jen jeden sen za druhým. Stalo se to včera...věci se začali dávat do pořádku. Nerovi rodiče se dlouho neozvali a ani jednomu nám to nevadilo..byla to šance k rozvoji. Doktoři si všimli jak se doplňujeme a  tak nám dávali společné terapie. mluvil jsem...Mluvil! byl jsem otevřený a všichni mi  věřili. Věci se začali dávat do pohybu a můj otec byl odsouzen za tyranii a lži ... bylo to jako by spravedlnost otočila svůj meč v můj prospěch...byli jsme puštěni ven.. do města...strávili jsme nadherný den..kdy jsme měli šanci opět vidět běžný ruch života. 

mohli jsme si zajít do obchodu...do kina..a nebo jen tak si sednout do parku , samozřejmě jsme byli pod dohledem ale to vůbec nevadilo...nikdo nám do ničeho nezasahoval a my byli spokojení..štěstí se na nás usmívalo. Seděli jsme pod rozkvětlou třešní..měli jsme spojené ruce a v tu chvíli Nero vytáhnul dva prstýnky...jeden mi nasadil a chtěl abych já nasadil druhý jemu a tak jsem tak učinil. "a teď jsme svoji.... navždy spojení,, a já se musel prostě usmívat..měl jsem muže...nadherného a tak citlivého který mi dával vše po čem jsem toužil . Lásku. 

Leželi jsme pod tou třešní hodiny a hodiny...a koukali na jiné páry  a jediné co jsme jim záviděli byla ta svoboda...to že mohli kam chtěli...klidně i na konec světa a nikdo po nich nic nechtěl. 

A o víkendu si pro Nera přijeli rodiče... oba jsme z toho měli blbý pocit... jediné co jsme mohli bylo si dát letmý polibek a přečkat ten ohavný víkend.  nevím co se dělo tam ale vím že já jsem furt hlídal okno ve snaze  zahlídnout jejich auto jak mi ho vrací ale bohužel se tak nestalo....přijel až v neděli..pozdě v noci ..už jsem spal..ale cítil jsem polibek na spánek a bylo mi příjemně ....byl to pocit bezpečí  ale to co jsem viděl po probuzení mi nikdy nezmizí z hlavy. 

vzbudil jsem se  s nějakým divným pocitem... bylo mi divně.. měl jsem knedlík v krku a bylo mi lehce nevolno...přisuzoval jsem to z natěšení na Nera...sedl jsem si a rozkoukal se....na posteli mi ležela bílá obálka na které nebylo nic napsané... chtěl jsem si jí rozbalit ale v tom jsem viděl krvavé stopy  směrující do tmavého rohu do kterého ještě nesvítilo tolik světla..pohleděl jsem tam a zděšením  jsem vykřikl ... byl tam on..Nero...seděl opřený o roh...s hlavou zakloněnou a na rtech mu panoval úsměv. Byla by to hezká představa ale bohužel ne....jeho ruce byli celé od krve a v očích bylo prázdno .

běžel jsem okamžitě k němu a propadal jsem neovladatelnému pláči . objal jsem jeho bezvládné tělo a křičel z plných plic jsem křičel ve snaze ho vzbudit...Nemohla to být pravda... nemohl být pryč ...pořád jsem doufal že je to sranda...že to je umělá krev a že když ho políbím tak se 'vzbudí' a oba se tomu zasmějeme.  spěšně jsem ho políbil ale jeho rty byli namodralé a studené jako jeho tělo..nevím ani jak mě od něj odtrhli ale co si z toho pamatuju byl chaos...a pak jak jeho tělo dávají do černého pytle a odnáší ho lidi v černých oblecích....ten den jsem byl nadopován prášky abych to  zvládnul ustát a brečel jsem..jako brečím teď... 

pociťuji..prázdno , vztek a beznaděj a hlavou se mi honí  jen dvě otázky.

proč mě tu nechal samotného a proč ostatní mohou být štastný..taky bych chtěl být někde daleko  s Nerem ...proč oni jo a my ne? není to fér...