Asylum

vztek

'Milý deníčku, co se vše stalo za měsíc květen? hodně moc, já vím že to vždy začíná negativně ale tentokrát ne.  květen byl  prostě úžasný, přesně takový jak to stojí v jedné české básni o které mi pověděl Nero . byl pozdní večer , první máj . večerní máj  , byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas , kde borový zaváněl háj.  sice ta báseň nekončí zrovna dobře.. ten začátek je hezký. Každý den jsme s Nerem trávili spolu.. tajně se k sobě plížili  na pokoje . Nero je můj smysl života. důvod proč se každý den probouzím s úsměvem na rtech.  důvod proč zase začínám důvěřovat lidem  a důvod proč jsem začal doktoru odpovídat na otázky ano ne vrtěním hlavou.  pochopil jsem že Nero odsud jednou odejde...a já pokuď nezačnu spolupracovat  tak tu zkejsnu na furt  a oddělí nás to od sebe a proto se postupně odhodlávám zase začít mluvit. Jde to pomalu ale Nero  je na mojí straně a je mojí oporou.  domluvil se s Doktory že bude na mých terapiích a ti to dovolili protože vědí že to je jediný člověk s kterým mluvím.  s Nerem jsme se taky domluvili že až nám oboum bude 18 , tak že spolu odjedeme a začneme někde znova...třeba v tom česku. domluvíme převoz pozůstatků mojí maminky a budeme žít štastně . ,

odložil jsem tužku a zakoukal se ven z okna .venku zrovna pršelo takže  se dneska ven nepůjde a to mě štve. poctivě jsem to okmažitě zapsal. já chápu že to je jen počasí ale prostě miluju když s Nerem spolu ležíme pod naším stromem.  otevřeli se dveře a já se ihned otočil kdo to je a deník schoval za záda. "nemusíš to schovávat, jsi roztomilý,, došel ke mě Nero  a dal mu dlouhou pusu. 

"jen nechci aby o něm věděli doktoři ...je to moje soukromí,, pusu jsem mu oplatil a  deník schoval pod to prkno. Nero mě objal a já se mohl přitulit. "venku prší,, fňukl jsem . "nojooo tak se budeme flákat tady.....ale musím ti něco říct. ,, zvážněl a tak jsem to začal brát seriozně. sedl jsem si na tu tvrdou postel na kterou jsem si již zvykl a poklepal na místo vedle sebe.  Nero si sedl vedle mě a ruce spojil dohromady, zadíval se někam do zdi a povzdychl si.  začal jsem pociťovat strach ....tohle bude mega vážný. "copak tě trápí????,, pohladil jsem ho ve vláskách a čekal jsem co z něj asi vypadne. 

"Yuto...chci ti říct že se mezi námi nic nemění ano????? ale ten náš útěk bude složitější....o našem vztahu se dozvěděl táta...a nelíbí se mu to z několika důvodů....zaprvé nechce abych chodil s někým kdo má taky  psychické problémy  a za druhé se mu nelíbí že jsi kluk a tak jsem mu řekl že se tě nevzdám..no a on mě odstřihl od všech peněz a všech prostředků a v osmnácti mě prej vydědí...buzerantského syna prej nebude podporovat .,, bylo slyšet jak spolkl všechny slzy a pokusil se o úsměv. 

byl jsem strašně zaskočen a nezmohl se ani na slovo. automaticky jsem ho objal ale uvnitř mě se něco tvořilo..zatím jsem nedokázal identifikovat co to je... smutek???ne ten takhle nezačíná.  před očima se mi podstupně rozlehla černota a ruce se mi zatínali v pěst. už vím co je to za pocit. je to ten samej pocit jako když na mě otec křičel bez důvodně...ten pocit když se semnou někdo hádal i když jsem měl pravdu...a je to ten pocit jako když se semnou Nero nebavil ...je to vztek....jsem vzteklej na jeho tátu. mám takovej vztek že to ani nejde vyjádřit ....jak si tohle k němu může dovolit...doufal jsem že on má aspoň trochu nějak dobrý vztah s rodiči ale očividně ne.  měl jsem strašný vztek na rodiče celkově.  proč si ty děti nedají když jim nedokážou dát tu potřebnou lásku. 

takhle to prostě nenechám...spolu to překonáme. "lásko...já vím jaké to je...když se tě rodiče straní...a určitě to bolí ale jsem tu pro tebe ano???spolu to zvládnem a než utečem tak si na cestu vyděláme....mojí mamku převezeme v budoucnu až budeme mít peníze ..hlavní je že budeme spolu ne??,, zvedl jsem mu bradu abysme si koukali do očí a on kývl. 

"....ano..bolí to...ale tak moc mě štve to že mě nedokáže přijmout takového jaký jsem..a že nechce přijmout tebe...když psychicky jsi na tom o dost lépe jak já....to je tak těžké vydejchat to že jsme gayové??je to nespravedlnost,,  položil si čelo na moje rameno a já ho líbal do vlásků. 

"spolu zvládneme všechno,, a takhle jsme tam seděli pořádně dlouho. 

taaak červen je tady a tím emoce vztek...je neuvěřitelné že jsme v půlce...doufám že tenhle příběh bude ještě růst a moc se těším na podzim...tak zase příští měsíc.