Love in the Company

.2.

Jungkook se probudil pozdě, ale ruku na srdce, vám se nikdy nestalo, že jste típli všechny budíky a spaly dál?

Rychle na sebe hodil černé džíny, bílé triko, svou oblíbenou koženou bundu, rychle spáchal ranní hygienu, nasoukal se do tenisek, popadl svůj batoh, zabouchl za sebou dveře a rychle spěchal do práce. Byl rád, že to nemá daleko. Před vstupem do budovy si všiml, že černé Audi už je zaparkované na svém místě a on moc dobře věděl, že jeho nadřízený už je v práci. 

"Dobré ráno." Pozdravil dívku na recepci a rychle spěchal k výtahu aniž by čekal až mu dívka odpoví.

Přivolal si výtah a nedočkavě čekal až výtah dorazí. Když výtah dorazil, chlapec nastoupil, stiskl tlačítko jeho patra z kapsy si vytáhl telefon a brouzdal po sociálních sítích aby nějak zahnal čas. Výtah se zastavil, ale ještě stále nebyl ve svém patře, proto pohled od telefonu nezvedl.

"Taky přeji dobré ráno." Infarkt a zástava srdce se dostavili když slyšel ten hlas. Zvedl svůj zrak a hned se začal mračil.

"Co ten obličej? Špatně jste se vyspal? Možná proto, že sám?" Uchechtl se hnědovlásek.

Jungkook měl připravený protiútok, ale výtah se zastavil a dveře se otevřeli. Ředitel Kim beze slova vystoupil a zamířil si to rovnou k sobě do kanceláře. Jungkook vystoupil jen tak tak když se dveře výtahu začínali zavírat. Zamířil pro svou práci až se pod tou tíhou prohýbal. S námahou rozrazil dveře do kanceláře.

"Prosím, zachraň mě." Zvolal při svém vpádu dovnitř, přičemž mu skoro všechno spadlo na zem. Jimin k němu rychle přiběhl a pomohl mu vše odnést na jeho stůl.

"Moc ti děkuji, zachránil si mě." Úlevně a mile se usmál na svého kamaráda.

"Nemáš zač. Máš hlad? Koupil jsem snídani a máš hotový i čaj." Ukázal prstem ke stolu.

"Děkuji a kde je Hoseok?" Koukl na jeho místo.

"Šel na toalety." Pokrčil rameny. Černovlásek pokýval hlavou.

Jungkook se nasnídal a poté se zhrouceně podíval na tu kopu práce. Hobi a Jimin čas od času něco řekli, ale černovlásek urputně pracoval. S takovou tu bude nejméně do šesti. 

"Kooku, nemáš toho dnes nějak moc?" Optal se znepokojeně Jimin.

"Určitě za to může velectěný Kim Taehyung." Odfrkl si černovlásek, ale zrak od práce neodtrhl.

"Má k tomu nějaký důvod?" Optal se znovu blondýn.

"Pořád má zapotřebí mi dělat naschvály." Zamračil se černovlásek.

"Wow, no mě přijde, že s tebou flirtuje." Řekl Hobi se smíchem. Když po něm chlapec hodil naštvaný výraz spojený se zaskočeným, Hoseok se začal smát tak moc a tak nahlas, že po něm mladší chlapec chtěl něco hodit, ale nic po ruce neměl a sešívačkou by to moc bolelo.

"No něco na tom bude," Podotkl Jimin.

"Vážně, ty taky?" Podotkl Jungkook.

"Tak proč ne? Dobírá si tě a určitě jsem si všiml jak tě několikrát svlékal pohledem." Prohlásil teď už vážným tonem Hoseok.

"Nemožný." Zakroutil Kook hlavou a opět se vrátil ke své práci.

Se svým zápalem dokázal do obědové pauzy udělat 50% své práce i když se cítil už teď strašně unavený. U jídla si uvolněně povídali, až k nim zničehonic přiběhla jedna z dívek co pracují na marketingovém oddělení.

"Už jste to slyšeli?" Sklonila se blíže k nim aby nebyla tolik slyšet.

"A co?" Zeptal se udivený a zároveň zvědavý Hoseok.

"Ředitel Kim a ředitel Min zítra odjíždějí na nějakou služební cestu, snad do Japonska a celý týden tu nebudou." Promluvila tiše.

Jungkookovi se náhle zvedla nálada z 20% na 110%. Vážně může mít takové štěstí? Celý rozzářený se vracel zpět do kanceláře a sliboval si, že dnes si už náladu nenechá zkazit. S takovou se vrátil zpět ke své práci, ale stejně jí bylo ještě hodně. 

"Chceš pomoct?" Optal se Jimin, když chtěl vypnout svůj počítač.

"Ne, klidně jděte domu. Chybí mi už jen jeden šanon." Pousmál se na chlapce.

"Jsi si jistý?" Optal se Hobi.

"Jsem, dobrou noc." Popřál jim chlapec s úsměvem.

"Dobrou." Popřáli oba chlapci než opustili místnost.

Hodiny ukazovaly přesných šest hodin, když Jungkook dodělal poslední papír. Vše srovnal, odložil na vozík a odvezl na chodbu. Vrátil se zpět aby vypl počítač, umyl po sobě hrnek, popadl své věci, zhasl světla a zamířil k výtahu. Zmáčkl tlačítko a čekal až výtah dorazí. 

"Nejdete dnes domů nějak pozdě?" Černovlásek leknutím nadskočil. Hnědovlásek se pobaveně uchechtl.

"Měl jsem hodně práce." Řekl unaveně černovlásek.

Na hádky byl unavený. Výtah se zastavil v jejich patře. Společně nastoupili a natáhli se po čudlíku k přízemí. Dotkly se prsty. Jungkook okamžitě stáhl svou ruku zpět, tlačítko tedy zmáčkl Taehyung. Jungkook se po očku podíval na svého nadřízeného.

"Slyšel jsem, že odjíždíte pryč." Prolomil ticho Jungkook.

"Ano, bude se vám stýskat?" Stočil svůj pohled k chlapci.

"Právě na opak." Odsekl černovlásek.

"To od vás ale není pěkné." Pronesl rádoby ublíženě.

Jungkook jen pokrčil rameny. Koutkem oka zkontroloval v jakém se nacházejí patře. Tiše si povzdychl. Dnes byl vážně unavený, prsty si promnul spánky. Výtah jel vážně pomalu a on byl tak unavený, že mu oči samy začínali vypovídat službu. Udělal krok vzad, málem by narazil do zdi, ale něčí ruce ho před nárazem zachytili.

"Jste v pořádku?"Jungkook zatřepal hlavou aby zahnal spánek, rychle se narovnal a vymanil se ze sevření svého šéfa. 

Výtah se zastavil a jen co se otevřeli dveře, Jungkook bez jakéhokoliv slova vyběhl ven, běžel až dokud se neobjevil před budovou, kde se nacházel jeho byt. Vyběhl schody, vletěl do svého bytu tak rychle, že málem zlomil klíč v zámku. Posadil se na zem opírajíc se o dveře. Podíval se na svou ruku, ještě stále ho pálili prsty z toho jednoho nepatrného dotyku.

Přestaň, nesnášíš ho! - Okřikl se chlapec.

Pomalu se sebral ze země, bundu pověsil a boty hodil do botníku. Znaveně se doploužil až do koupelny, sundal ze sebe věci a zaplul do sprchy. Pustil na sebe studenou vodu aby se probral, až postupně baterii natáčel tak aby se teplota vody ohřívala. Po mírném uklidnění se konečně umyl, vylezl ven, osušil se a převlékl do věcí na spaní. Vyčistil si zuby a zaplul do postele. Hlad ani neměl. Myslel si že usne? Jak naivní. Neustále se převaloval ze strany na stranu. Myšlenkami se stále ubíral k tomu pouhému dotyku prstu a nepatrnému sevření okolo jeho paží. Zatřepal hlavou. Usilovně se přesvědčoval až se ujistil sám sebe, jak je rád, že ho týden neuvidí. Úlevně si oddychl až ho únava konečně dohnala ke spánku.