Love in the Company

.21.

Další ráno Jungkook zaspal a to jako hodně. Do práce běžel a do kanceláře se přiřítil jako velká voda. Oba chlapci, kteří už pracovali, nadskočili jak se lekli. Jungkook sotva popadal dech. 

"Neříkej mi, že jsi zaspal? To se nestává, myslel jsem si, že máš volno?" Obeznámil Hoseok jakmile se vzpamatoval.

"Jo." Kuňkl znaveně Kook, jen co popadl dech.

"Je ti dobře?" Podotkl s obavami Dongmyeong. 

"Myslím že ano, budu v pohodě. Děkuju." Usmál se vděčně na chlapce. "Jdu si pro práci." Jungkook vyšel ven z kanceláře, popadl šanony, vraceje se zpět.

"Jungkooku." Zmiňovaný se otočil k tomu který ho oslovil. Byl to Taehyung, stál u své kanceláře.

"J-já h-hned přijdu." Ukázal na šanony co měl v rukou. Taehyung přikývl a zalezl zpět do své kanceláře. Jungkook si povzdechl a vrátil se zpět za chlapci. Šanony položil na stůl a opět si povzdechl.

"Co je?" Zvedl k němu pohled Hoseok.

"Asi mám průšvih." Opřel se dlaněmi o stůl.

"Proč?" Hoseok zvědavě pozvedl obočí.

"Taehyung mě k sobě volá." Povzdychl si.

"A ty si jako myslíš, že budeš mít problém? Prober se. Určitě se o tebe bojí." Vysvětlil mu hnědovlásek.

"Taky si to myslím." Přitakal Dongmyeong.

"Hmmmm." Zamručel Jungkook. Narovnal se a rozešel se směr Taeho kancelář. Zaklepal na dveře a vyčkával.

"Pojď dál." Jungkookovi se tam nechtělo, ale i přes to vešel dovnitř. Se sklopenou hlavou přešel až k Taemu. Pálili ho oči, cítil slzy v očích.

"Omlouvám se." Pípl černovlásek.

"Cože?" Tae nechápavě zvedl zrak k chlapci.

"Omlouvám se." Řekl již nahlas ale hlas se mu zlomil a on se zalkl. Taehyung vstal ze svého křesla, přešel až před Jungkooka který měl hlavu stále sklopenou k zemi. Tae prsty uchopil chlapce za bradu aby zvedl hlavu a podíval se na něho. Slzy mu již tekli po tvářích.

"Proč se na mě nedíváš?" Palci mu setřel slzy z tváří.

"Zlobíš se já vím, ale slibuji, že už nezaspím. Svou práci budu mít hotovou. Nezlob se." Zalkl se.

"Kooki, ty si vážně myslíš, že se na tebe zlobím?" Jungkook přikývl.

"Lásko, měl jsem o tebe strach. Nezvedal jsi mi telefon." Taehyung černovláska silně objal. Hladil ho po zádech aby ho uklidnil. Jungkook se k němu více natiskl. 

"Slibuji, že svou práci stihnu." Teď už neplakal.

"Nepřepínej se." Políbil ho na čelo. Jungkook přikývl.

Jungkook se vrátil zpět do kanceláře, usedl za počítač a hned se pustil do své práce. Nešel na oběd a ni na chvíli si neoddychl. Cítil se unavený a hladový, ale i tak se rozhodl pokračovat. 

"Jungkooku koukej se na chvíli zastavit." Řekl vážným hlasem Hoseok.

"Ne." Odsekl mu černovlásek.

"Já ti říkám, že jo." Hoseok vstal od stolu a přešel ke Kookovi aby ho zastavil v další práci.

"Hobi já to chci jen dodělat." Pohlédl ublíženě na hnědovláska, který se opřel o jeho stůl.  

"Já vím, ale mi ti přece můžeme pomoct." Poplácal ho po rameni.

"Rád ti pomůžu." Nabídl se Dongmyeong.