Love in the Company

.16.

Druhý den se Jungkook dozvěděl, že dívka z recepce dostala padáka za nevhodné chování a vydírání se slovy že může být ráda, že ji společnost nenahlásí na policii. Hned měl lepší náladu. Co se týkalo jejich nového pracovního přírůstku, Dongmyeong se vážně činil. Samozřejmě, že když si nebyl jistý tak se čas od času na něco zeptal ale bylo to zbytečné, vždy to měl správně. 

"Dongmyongu co jsi studoval na škole?" Optal se najednou Jungkook. Zmíněný chlapec trhl hlavou jako kdyby ho učitel přistihl při něčem co nemá dělat. Kook se tomu zachichotal. 

"No-no já studoval ekonomiku." Lehce se chlapec zakoktal.

"A tohle je tedy taky tvoje první práce?" Začal se vyptávat černovlásek.

"Ano, nastoupil jsem sem hned po maturitě." Odpověděl.

"Tak to jo." Pokýval Kook hlavou. Pravdou bylo, že Kook už měl svou práci skoro celou hotovou a to bylo teprve 15:30.

"Máš nějaké koníčky? Já rád maluju a tancuju." Dodal Jungkook.

"Já hraju na klávesy a zpívám. Ve škole jsme si založili kapelu. Každou sobotu vystupujeme v jednom baru. Jestli chcete, tak no, nechtěli byste v sobotu přijít?" Rozpovídal se chlapec. Hoseok vše jen poslouchal ze svého místa. 

"Já bych šel." Odpověděl mu Jungkook.

"Taky souhlasím a mohli bychom říct i Jimonovi." Navrhl Hoseok.

"Dobrá, tak dáte mi svoje telefonní číslo abych vám mohl poslat adresu?" Požádal je Dongmyeong.

"Jasně." Přitakali v souhlas.

Jungkookie, mohl by ses na chvíli zastavit?

Jungkook si přečetl zprávu od Taeho, zvedl se ze židle a vykročil pryč z místnosti. "Hned jsem zpět." Houkl ještě na chlapce.

Šel směrem k Taeho kanceláři. Zaklepal na dveře. "Dále." Jungkook vešel dovnitř a dveře za sebou zavřel.

"Kookie." Jakmile Taehyung zvedl svůj zrak k chlapci, usmál se na něho. Jungkook přešel až k němu.

"Udělal jsem něco špatně?" Optal se.

"Kdepak, ale dnes tě nemohu odvést domů. Musím tu zůstat déle a dodělat svou práci. Blíží se uzávěrka." Zatvářil se provinile. Kook se na něho usmál.

"To nevadí, ale dávej na sebe pozor, nepřepracuj se." Zatvářil se starostlivě.

"Napíšu ti hned jak dorazím domů, snad tu nebudu déle než do osmi. Slibuju." Tae zvedl tři prsty do symbolu přísahy.

"Fajn." Uchechtl se mladší chlapec.

"Vlastně jsem chtěl ještě něco." Začal znovu Tae.

"Hmmm." 

"Co děláš v sobotu? Nechtěl bys víkend strávit u mě?" Tuhle větu si dnes nacvičoval snad milionkrát.

"V sobotu? Rád bych ale už něco mám." Řekl se smutným, provinilým výrazem.

"Vážně?" Taemu se ve tváři zračilo zklamaní, ale neměl mu to za zlé, je jasné, že chce trávit i chvíle se svými přáteli.

"No, Dongmyeong nás pozval do baru kde v sobotu hraje s kapelou." Vysvětlil černovlásek.

"To nevadí, tak někdy jindy." Usmál se na chlapce.

"Mám lepší nápad. Co kdybych jel k tobě už v pátek večer hned po práci a v sobotu do toho baru můžeme jít oba." Navrhl chlapec. Taemu se rozzářili oči.