Love in the Company

.19.

Neděle, pohled Hoseoka

Bolest hlavy, to bylo to první co cítil když se začal probouzet. Bolestně zaskuhral chytajíc se za hlavu a ještě se zavřenýma očima se na posteli posadil. Pomalu otevřel oči. Několikrát zamrkal než si uvědomil, že není ve své posteli natož ve svém pokoji. Kde to jsem? - Pomyslel si. Začal otáčet hlavou všude možně jen aby zjistil kde a u koho se právě nachází. Doufám, že to není nějaký psychopat, který využil situace když jsem byl opilí. Už nikdy nebudu pít. - Zanadával si. Pohled se mu zastavil na nočním stolku kde byla připravená sklenice s vodou a prášek na bolest hlavy.  Fajn, psychopat to asi nebude. Vzal si prášek a zapil ho vodou. Pomalu vylezl z postele a všiml si, že je jen ve spodním prádle a v triku, které ani není jeho. Vedle na židli viděl svoje úhledně složené věci, které čapl a rychle se do nich nasoukal. Z ložnice přešel do koupelny, kde byl připravený lístek. Můžeš použít tenhle kartáček. Ač byl vyjevený kartáček si vzal a vyčistil si zuby, opláchl se. Prošel chodbou a už chtěl utéct když zaslechl známé broukání. Vzdal útěk a šel do kuchyně.

"Oh, už jsi vzhůru?" Otočil se k němu s úsměvem na tváři Dongmyeong. Hoseok na něho zíral s otevřenou pusou. Šokovaně jen kývl hlavou.

"Nabídl bych ti snídani ale už je čas oběda, tak dáš si nudle, které jsem udělal?" Úsměv mu neopouštěl tvář ani když se určitě trochu styděl.

"Nechci tě obtěžovat." Řekl nakonec Hoseok.

"Neobtěžuješ mě." Zakroutil hlavou černovlásek.

"Jen mám pocit, že už jsi udělal dost." Zatvářil se provinile.

"Oh, no měl jsem tě tam nechat? To by nebylo správné. byl jsi opilý a nevím kde bydlíš tak bylo lepší tě vzít ke mě." Chlapec se stále usmíval i když mluvil a u toho nabíral nudle s kuřecím masem na talíře. 

"Nedělal jsem večer žádné hlouposti, že ne?" Optal se Hoseok.

"Ne, proč?" Podivil se chlapec.

"Jen mě to tak napadlo." Pokrčil rameny.

"Tak se posaď a najez se." Chytl Hoseoka za ruku a zatáhl ho ke stolu, zatlačil mu za rameno aby se posadil. Hoseok tak učinil, ještě trochu zaskočený z toho že ho chlapec sám popadl za ruku.  Dongmyeong se posadil naproti němu. Hoseok byl přeci jen trochu nervózní.

"Jez, jez." Pobídl ho chlapec. Hoseok kývl hlavou, vzal vidličku a pustil se do chutně vypadajících nudlí. 

"Wow, je to vynikající." Pochválil chlapce.

"Vážně? Děkuji." Usmál se chlapec.

"Vážně, já moc vařit neumím, spálil jsem i vajíčka. Je jen pár jídel co dokážu uvařit a nespálit je." Společně se tomu zasmáli. Když dojedli, Dongmyeong odnesl talíře.

"Chceš kávu? Přijde mi, že jsi se ještě úplně neprobral." Houkl na něho z poza rohu.

"Jo, děkuju." Pousmál se.

"Vážně jsem večer neudělal nějakou pitomost?" Zeptal se znovu Hoseok.

"Ne." Avšak mladší během přípravy kávy na krátko zavzpomínal na včerejší večer.