Love in the Company

.22.

Z pohledu Hoseoka

Hoseok vstal hned po vypnutí budíku. Posledních pár dní se mu vedlo vstávat hned a docházet včas do práce. Konečně pátek. - Pomyslel si, když se oblékl do džínů a bílé košile. V koupelně se umyl a vyčistil si zuby. Popadl svůj batoh a vyšel ven směr práce. Poslední dny toho s Dongmyeongem měli hodně. Tím že Jungkook onemocněl měli ve dvou více práce a nikdo jim práci nesnížil. Zůstávali tam i přes čas jen aby svou práci dodělali. Pomalím krokem se doploužil do kanceláře. Dnes tu byl i dříve aby mohli skončit dřív. Dongmyeong už byl také na svém místě a pilně pracoval.

"Ahoj, už jsi tu?" Pozdravil chlapce.

"Ahoj, jo je toho dost." Ukázal na šanony.

"To si dělají srandu? Vždyť je toho víc než když tu Kook je." Zamračil se.

Jakmile stočil pohled na chlapce který se na něho i přes to usmíval hned se mu zlepšila nálada.

"Roztomilé."

"Co?"

"Ne, nic." Vážně jsem to řekl nahlas?

Okamžitě se pustil do práce. Vážně už toho bylo za celý týden víc než dost.

"Hoseoku? Halo?" Z práce ho vyrušila ruka co mu mávala před obličejem. Otočil hlavu na stranu a střetl se s těma krásnýma hnědýma očima ve kterých jakoby zářili hvězdy. Tvářemi byli jen milimetry od sebe. Párkrát zamrkal očima, jak byl v rozpacích.

"Co? Říkal jsi něco?" Musel nějak rozehnat ty rozpaky.

"Že tu máš snídani." Posunul ji blíž k němu.

"Oh, děkuju." Rozpačitě pokýval hlavou. Když se Hoseok otočil zpět k práci, Dongmyeong se pro sebe usmál. Právě si ujistil to nad čím dlouho přemýšlel. Hoseokovi se líbí to je jasné a on jemu, ale který z nich vlastně hodlá udělat první krok? Měl by to být on? Pokýval nad tím hlavou a opět se vrátil ke své práci. 

"Hobi?" Zmiňovaný trhl hlavou nad přezdívkou kterou ho počastoval mladší chlapec. 

"A-ano?" Otočil se na něho.

"Chceš jít zítra stále ven nebo to chceš nechat na jindy?" Viděl na něm že je po náročném týdnu unavený a i když se sním chce sblížit tak ho nechce do ničeho nutit.

"Myslel jsem, že bych si odpočinul, byl to děsný týden ale slíbil jsem ti, že spolu půjdeme ven a to platí." Hoseok se opřel zády o křeslo a zkoumavě se díval na chlapce. Dongmyeong měl sklopenou hlavu asi čekal že ho odmítne, pak mu to došlo a hlavu zvedl.

"Vážně? Já vím, že plníš svá slova, ale sám to chci odložit až na příští sobotu." Dongmyeong se usmál tím krásným šťastným úsměvem.

"Vážně? Tak dobrá, necháme to na další víkend." Hoseok se usmál na chlapce. Chlapec trochu znervózněl ale hned se zas uklidnil a vrátil se k práci stejně jako Hoseok.

"Kam chceš tu příští sobotu jít?" Zeptal se najednou mladší chlapec.

"Nechám to na tobě." Koukl na něho po jednom očku.