Love in the Company

.6.

Druhý den se Kookovi nechtělo vstávat a tak se stalo, že krapet zaspal. Rychle na sebe nasoukal nějaké věci aniž by kontroloval, co si vlastně bere. Spáchal ranní hygienu, obul se, popadl svoje věci a se zabouchnutí dveří běžel do práce. Běžel celou cestu i tak se dostal do budovy o 5 minut později. Paráda - pomyslel si.

Jen co se mu povedlo dostat na svoje patro, spěšně si vzal svou dnešní práci a rychlím krokem mířil do kanceláře, kde jeho kolegové jistě už dávno pracují.

"Dobré ráno." Pozdravil Jungkook oba chlapce.

"Dobré." Dostalo se k chlapci unisono.

"Většinou se nestává, že zaspíš." Podotkl Hoseok.

"Co se stalo?" Prohlédl si Jungkooka ustaraně Jimin.

"Nemohl jsem usnout, pak se mi spalo špatně, náhle jsem odpadl a nevzbudil mě ani budík." Černovlásek si během konverzace sedal na své místo a připravoval si věci k práci. 

"Jedl jsi něco?" Optal se Jimin.

"Nestíhal jsem." Pokrčil černovlásek rameny.

Jimin vstal, přešel k lince kde dal vařit vodu na čaj, který připravil a poté i zalil. Hotový čaj položil před tmavovlasého chlapce společně s jeho oblíbeným šátečkem plněným nugátem.

"Děkuji." Jungkook se na blondýna vděčně usmál. Jimin jen s úsměvem přikývl než se vrátil zpět ke své práci.

Jungkook nebyl v práci ani hodinu a už jim někdo klepal na dveře, které se vzápětí otevřeli.

"Jeon Jungkook?" Ve dveřích stála asistentka ředitele Kima.

"Ano." Zvedl se Jungkook ze židle.

"Máte se dostavit do kanceláře pana Kima." Předala mu tuto otřesnou zprávu, otočila se na podpatku a ani na něho nepočkala.

"Chce mě sprdnout za to , že jsem přišel pozdě?" Opřel se černovlásek do židle.

"Proč? Jiné dny jsi tu o mnoho dřív než bys měl."  Nechápal Hoseok.

"Jo ale nesnášíme se." Povzdechl si černovlásek.

"Oprava. Ty si tu ten kdo někoho nesnáší. Je jasné, že on s tebou dost viditelně flirtuje." Pronesl Hoseok jako by nic.

"Pffff." Jungkook vstal ze svého místa, opustil místnost a rovnou si to zamířil ke dveřím jejich ředitele, před kterými se zastavil, zhluboka se nadechl a hlasitě zaklepal na dveře.

"Dále." Ozvalo se z druhé strany.

Chlapec potichu vstoupil a přešel rovnou ke stolu. Taehyung zvedl pohled k mladšímu chlapci.

"Pane Jeone." Z jeho tónu nebylo poznat jestli se zlobí.

"Než něco řeknete, tak se opravdu omlouvám, že jsem dnes přišel pozdě do práce ale už se to nikdy nestane." Skočil Kook staršímu do řeči, pak si uvědomil, že i toto bylo dost nezdvořilé. 

"Ještě jsem nic neřekl." Podotkl Taehyung. Najednou nastalo trapné ticho. Nikdo nic neřekl. To bylo poprvé co Jungkook měl sklopenou hlavu k zemi a neodporoval.

 "Posaďte se." Ukázal na místo před svým stolem. Jungkook tak učinil. Dnes ne, nehádej se, nemrač se. Nedělej si to ještě horší. 

"Takže, necítíte se dobře?" Taehyung zvedl svůj zrak k chlapci.

"Nic mi není." Zpanikařil Jungkook.

"Takže?" Vyznat se v chlapci bylo něco nemožného.

"Zaspal sem, omlouvám se." Nervózně si prohrábl vlasy.