Love in the Company

.4.

To jako vážně? - Jungkook se otráveně koukal na osobu co s ním nastoupila do výtahu. 

"Jaká náhoda. Dva dny jsme se neviděli." Pousmál se ředitel Kim.

"Co na to říct, ty dva dny jsem měl prostě štěstí a to je teď fuč." Podotkl sarkasticky.

"Třeba je to osud." Nedal se odbýt.

"Tak ať si to osud strčí někam." Podotkl kysele což Taehyunga rozesmálo.

"Jste vážně krutý, bolí mě z toho až u srdce." Po těchto slovech se dotkl na zmíněném místě.

"Třeba dostanete infarkt. Mám vám zavolat sanitku nebo vás tu mám nechat ležet?" Pokrčil rameny, pak zkontroloval ve kterém patře se nacházejí, 20. patro. 

Náhle se výtah zastavil a dovnitř nastoupilo o mnoho více lidí než by kdo chtěl. Jungkooka to donutilo odskočit až na druhou stranu výtahu. Nesnášel když se musí mačkat s více lidmi v tak malém prostoru i když jsou tyto výtahy dost velké. Najednou skončil nalepený na nějaké osobě. Ta osoba mu zezadu položil ruce na boky. Ohlídl se za sebe a kdo to byl? Kim Taehyung. Na chvíli úplně zapomněl, že tu byli spolu. Dech se mu zadrhl hned po tom co stisk na jeho bocích ještě zesílil. Sakra, už chci vystoupit. - Výtah se zastavil, dveře se otevřeli a Kook se co nejrychleji prodral ostatními lidmi a bylo mu jedno jestli někoho srazil k zemi. Rychle si vzal svou práci a prchal do bezpečné zóny kanceláře. Zavřel za sebou dveře o které se opřel. Dýchej, jen dýchej.

Měl tak rozklepané ruce, že počítače spustil až na pátý pokus. Okamžitě potřeboval svůj čaj na uklidnění. Myslel si, že mu čaj pomůže, jak naivní. Celý den byl jako by mu uletěly včely, ruce se mu klepaly, vše mu padalo na zem. Jeho zvláštního chování si všimli i jeho dva kolegové a kamarádi v jednom.

"Kooku, děje se něco? Dnes se chováš divně." Jimin si přisunul křeslo ke Kookovi, pokládaje mu dlaň na rameno. Jungkook k němu vzhlédl a potřepal hlavou.

"Nic mi není, jen asi nemám svůj den." Černovlásek zatřepal hlavou.

"Co kdybychom šli na oběd, třeba se ti potom zlepší nálada." Navrhl Hoseok. Oba chlapci přikývli.

Ať se snažil jak se snažil stejně toho u oběda moc nesnědl.

"Kooku, vážně jsi v pořádku? Děláš mi starosti." Jimin sjížděl pohledem z něho na jídlo a zpět.

"Jo, jistě." Jemně pokýval hlavou. Tohle byl prostě Jimin, milý a starostlivý.

"Jsi si jistý? Vůbec nejíš, nejsi nemocný?" Jimin položil hřbet ruky na černovláskovo čelo.

"Vážně mi nic není." Usmál se na chlapce.

"Jestli to už nebudeš?" Houkl Hoseok což zapříčinilo, že ho blondýn sjel rozzlobeným výrazem.

"Jo, dojez to." Jungkook mu přistrčil svůj talíř na kterém byli lahodně vypadající lasagne.

Hoseok si vzal chlapcovu porci jídla což donutilo samotného Jungkooka přemýšlet nad tím, kam to jídlo vlastně dává.  

 Po obědě se vrátili zpět do kanceláře aby mohli dodělat svou práci. Jungkook skončil o něco dříve. Sbalil si věci, čekajíc až svou práci dodělají i Jimin s Hoseokem. Položil se na stůl, svou tvář si opřel o desku stolu. Zavřel oči, okamžitě se mu vybavil výjev toho co se odehrálo dnes ráno. Praštil rukou do stolu.

"Jungkooku, vážně se nic neděje?" Teď už i Hoseok naléhal aby jim řekl co se děje.

"Nic, chci jít domů." Snažil se aby zněl co nejvíc unaveně.

"Už to máme. Můžeme jít domů." Jungkook přikývl.

Konečně stáli na chodbě a čekali na přivolaný výtah. Jungkookovi připadalo, že mu to trvá snad 100 let. 

"Práce hotová?" Optal se ředitel Kim, který taktéž přišel k výtahu. 

Hoseok a Jimin se uklonili a přikývli, Jungkook ho úspěšně ignoroval. Přivolaný výtah konečně zastavil na jejich patře, dveře se otevřeli a v nich stál ledový více ředitel Min Yoongi. Všichni nastoupily. Jimin a Hoseok se dívali do telefonu a nad něčím diskutovali. Jimin se najednou něčemu zachichotal což jak si Jungkook všiml, udělalo dojem i na Yoongiho, který zvedl svůj znuděný výraz od země a zahleděl se na blond chlapce. Při pohledu na to usmívající a roztomilé stvoření se i on lehce usmál což během chvilky opět přemaskoval ledovou tváří, ale Kook ten pohled viděl. 

Nebyl to jediný pohled kterého si všiml. Koutkem oka si všiml, že si ho ředitel Kim měří pohledem. Vážně v tuto chvíli nechtěl nic jiného než být doma a odpočívat. Chce celý dnešek smazat.

Výtah se zastavil, Jungkook bez jediného slova vystoupil ani nečekal na své přátele. Jimin a Hoseok ho doběhli až venku. V tichosti se s nimi rozloučil než se rychlím krokem rozešel k sobě domů. Hned jak se dostal ke svému bytu, odemkl dveře které za sebou hned zamkl. Zul si boty které složil do botníku pak zamířil do kuchyně. Podíval se do lednice, nakonec si řekl, že by se trochu najíst měl. Vytáhl si suroviny pro přípravu nudlí. Uvařil si vega nudle. Po večeři se šel osprchovat. Nechal na sebe téct horkou vodu, dokud se jeho svaly nezačali uvolňovat.

Po sprše se oblékl do věcí na spaní, spáchal hygienu, ale protože bylo ještě málo hodin, rozhodl se pustit si nějaký film. V obýváku si lehl na pohovku, zapnul televizi a prohlížel jeden program za druhým. Zastavil se až u nějaké komedie. Chvíli se díval než usnul.

Ani ne za hodinu se vzbudil, sedl si a televizi vypnul. Chvíli přemýšlel čeho byl dnes svědkem. Jimin se určitě líbí tomu ledovému princi. Počkat. Jimin a Yoongi - Yoongi a Jimin? 

Při této myšlence zatřepal hlavou. No co i když se tváří jako by mu zamrzl obličej a všechny lidské emoce nemůže být horší než velectěný Kim Taehyung. Ze začátku si myslel, že to nebude tak hrozný, že ho začne mít rád ale nestalo se tak.  Neustále ho musí něčím vytáčet. Je to mnou? Je pravda co říká Hoseok? Líbím se mu? Škádlí mě? - Neustále musel přemýšlet nad tím zda ten kdo neustále vyvolává hádky je on sám. Něco po deváté hodině se odebral do své postele, netrvalo dlouho a upadl do říše snů.