Tajemná Léčitelka

5.

Kdybych tušila, že ta ženská bude mít pravdu, nikdy bych nesouhlasila s něčím takovým!

Rozbor DNA potvrdil, že pocházím z klanu Uchihů. Problém nastal ve chvíli, kdy se řešili mí rodiče a jak je možný, že jsem přežila masakr před osmi lety. Chtě nechtě jsem převyprávěla Tsunade svůj život od chvil, co jsem si pamatovala. Byla jsem sirotek který vyrůstal v Křišťálové která sídlí na samém okraji Země Ohně. Byla to vesnice s nejrozsáhlejší knihovnou všech dob, proto děti ze sirotčince často v ní vypomáhali a udržovali ji tak v dobrém stavu. Na oplátku měli možnost nahlížet do knih a studovat dle vlastního uvážení. Mistr Hōji objevil můj skrytý talent v rychloučení a dal mi svolení nahlížet i do složitějších a vzácných svitků ze kterých jsem se naučila léčitelství. Ve dvanácti jsem opustila chrám a vydala se aplikovat své znalosti.

„Čtyři roky jsem cestovala po zemích a pomáhala kde bylo potřeba.“ dokončila jsem své vyprávění a napila se šálku čaje. Uhrančivý pohled Hokage však mi dal jasně najevo, že není spokojená s mým povídáním. Proto jsem ji vyzvala, ať se raději začne vyptávat.

„Ne, nikoho z Uchihů jsem nikdy nepotkala.“ odvětila jsem zamyšleně a tápala ve svých vzpomínkách. „Co se vlastně stalo se těma dvouma?“

„Itachi se přidal k organizaci Akatsuki a stal se z něj nukenin. Sasuke,“ žena se na chvíli zarazila a hledala správnou volbu slov, „nejdřív plánoval pomstu a utekl z vesnice. Narutovi se podařilo ho přivést k rozumu a dotáhnout ho zpátky.“ Ženě při těchto slovech změkl pohled. Dívce došlo, že Naruto musí být Hokage někdo hodně blízký.

„Když nad tím tak přemýšlím. Sakura se zmínila o těchto dvou.“ řekla jsem nahlas a přemítala, zda bych se měla podělit s Hokage o trápení dívky.

„Je to dost možný když jsou v jednom týmu.“ mávla nad tím rukou žena jako by se nechumelilo. Z nenadálého průvanu se na zem sesunula jedna z hromad papírů na zem. Nadzvedla jsem nad tím jedno obočí a raději přešla lhostejnost se kterou na hromádku Hokage hleděla. Dělá tuhle práci vůbec dobrovolně?

„Teď však připadá otázka, co s tebou?“ nadhodila otázku Tsunade a opřela se ve své židli.

„Nemůžeme prostě to hodit za hlavu a dělat, že se nic nezjistilo?“ zeptala se s nadějí v hlase a vysloužila si vražednej kukuč.

„Ale zajisté. A jakmile se to provalí, budu mít na krku paličatého Uchihu který se pokusí znova utéct a najít tě. Do toho nevěřím, že by se to nedoneslo k Itachimu takže bych ještě k tomu musela vyhlásit nejvyšší stav ohrožení neboť mladý Uchiha zmizí a pravděpodobně půlka Konoha s ním neboť se všichni rozběhnou za Narutem, aby pomohli svému kamarádičkovi s pomocí na obnovení klanu.“ vydala ze sebe Tsunade na jediný nádech a práskla pěsti do stolu který se okamžitě zbořil k zemi. Po jejím proslovu jsem ztěžka polkla.

„Takže ne, nebudeme dělat že se nic nestalo.“ dokončila svůj proslov nekompromisně a posadila se zpátky na židli.

„Já jen - jestli mohu tedy,“ podívala jsem obezřetně na ženu, která nevypadala, že by byla schopná v tuhle chvíli přijímat jakékoliv námitky, „nemám upřímně v tuhle chvíli... jak to říct... chuť zakládat nový klan?“

„To už si budeš muset vyřídit s mladým Uchihou a ne semnou. Ode dneška zůstáváš v Konoze a ať tě ani nepadne vytáhnout paty z vesnice. Ještě dnes ti přidělíme byt a zítra vyřešíme zbytek.“ řekla Tsunade a zavolala svoji asistentku která měla sebou na rukách prase. Byla jsem natolik překvapená jejím rozkazem, že jsem nedokázala ji argumentovat. Jak jsem ji měla taky argumentovat?

Jako omámená jsem vyšla s klíčky od nového domova z kanceláře doprovázená Shizune a nechápala, jak se můj život otočil během jednoho dne o sto osmdesát stupňů. V hlavě jsem měla totální zmatek a až se za mnou zavřely dveře od bytu, uvědomila jsem si, že jsem v háji. Obnova klanu? Uchiha? Tohle musí být hodně špatný vtip. Moje vize cestovat po světě bez závazků a léčit se rozpadla na prach. Co budu dělat?  Chytla jsem se za hlavu a bědovala. Kdo by čekal, že z dívky se stane poslední žijící dívka Uchiha klanu. Dívka se posadila na zem a složila si hlavu do dlaní. Netušila, co bude teď dělat. O Uchiha klanu toho něco málo věděla, ale nikdy ji nenapadlo, že by z takového klanu pocházela. Najednou měla kam patřit a zároveň se toho děsila.