Tajemná Léčitelka

9.

Když si mladý Uchiha ověřil, že dívka opravdu je právoplatný Uchiha, nevěřil svým očím. Jeho mozek začal pracovat na všechny obrátky. Potřeboval získat dívku a to bez komentáře. Co se týkalo získávání srdce dívek, neměl s tím nikdy problém, ale teď začal pochybovat o svém charisma. Pohledný byl dost a dívky mu padaly k nohám automaticky. Když však se podíval na dívku, neměl z ní pocit, že by ji nějak oslnil.

„Myslím, že jsme nezačali úplně nejlíp. Jsem Sasuke Uchiha." odkašlal si a natáhl ke mě ruku. Podívala jsem se na ni a zpátky na Sasukeho.

„Sora Uchiha." odvětila jsem s nezájmem a odvrátila zrak. Teď máš zájem se kamarádit? Jdi do háje.

„Hele, v rámci zachování čisté linie Uchihů by bylo nejlepší, kdyby jsme společně obnovili klan." pronesl naprosto klidně jako by mi právě oznámil, že obloha je modrá. Založila jsem si ruce na hrudi.

„Kdyby ses choval méně jako idiot, tak možná bych i na to kývla. Ale protože jsi namyšlený zmetek, tak na to zapomeň." řekla jsem a otočila se k odchodu. Tohle bylo o neuvěření. Nejdřív mi řekne, abych táhla a teď se mnou chce obnovit klan? Nikdy v životě. Rozhodně ne s tímhle tupcem.

Dívka nechala Uchihu stát samotného ve svých myšlenkách a odkráčela domů. Jen co se za ní zavřely dveře, složila se na zem. Měla chuť zmizet a to hodně daleko. Cítila se jako kdyby na ni všichni hleděli jenom jako na způsob jak obnovit Uchiha klan a ne na léčitelku. To vážně nikdo ve mě nevidí něco víc? Měla podezření, že i samotná Hokage ji tak viděla. Přitom byla dostatečně vzdělaný medik který by každá vesnice brala všemi deseti. Byla toho svědkem několikrát. Nechápala, že Tsunade s ní takhle zachází. Nepotřebovala speciální zacházení, ale aspoň ji mohla dát práci v nemocnici nebo někde vypomáhat. Dívka se nad touhle myšlenkou pozastavila a přemítala. Napadlo ji řešení. Postavila se a rozhodla se vyrazit ven. Vyskočila na střechy a rozhlédla se. Byla to opravdu velká vesnice. Vyrazila směrem, kde čekala že najde to, co hledá.

Když dohopsala k místu, zjistila, že měla nepříjemnou pravdu. Na svých cestách narazila na vesnice které měli zřízené nemocnici nebo se aspoň našel nějaký člověk co ovládal léčitelství, ale stávalo se, že je lidé nevyhledávali často. Jednalo se o lidi z nižších vrstev kteří si nemohli dovolit léčbu. Přesně tihle lidé právě byli pod dívkou. Byly to slumy. Dívka se rozhodla nejdřív prošetřit dané místo předtím, než tam vtrhne. Sledovala dění pod sebou a zkoumala, jaké strasti by mohli postihovat občany pod ní. Všimla si né jednoho kulhajícího muže, kašlající dítko nebo dokonce i ženu která se rozhodla pro krádež kvůli svému nemocnému miminku. V tu chvíli dívka vycítila příležitost a zastavila rozhněvaného prodavače zeleniny který se rozhodl páchat spravedlnost. Když muž pohlédl na osobu která mu zastavila nataženou ruku na facku, utrhl se i na onu dívku. Dívka si bez sebemenšího zájmu vyslechla nadávky na ni a bez problému zaplatila újmu kterou způsobila zlodějka.

„Máte to tu docela drsný.“ pronesla jsem a hleděla na záda prodavače který odcházel. „Prý máš nemocné dítko.“ konstatovala jsem a pohlédla na ženu která měla podlitiny po celém těle. Nejspíš kradla dost často, dle odřenin a modřin. Žena přikývla a začala prosit o peníze. „Peníze ti nedám, ale můžu ti dát něco lepšího.“ řekla jsem a dřepla si ke klečící ženě. Vzala jsem ji za ruku a vyléčila její naražené zápěstí. Žena šokovaně hleděla na své zápěstí a dávala si jedna a jedna dohromady. Vždy je lepší ukázal nevěřícímu zázrak než ho přesvědčovat. Je to menší ztráta času. Když přišla na to, že před ní je medik, začala z jiného soudku. Slunce už se blížili k obzoru a na vesnici začaly padat stíny. Žena mě vedla temnými uličkami až ke svému prostému domovu z pár kusů dřeva a látky sešité z různých kousků. Byla jsem zvyklá na takové výjevy. Byli to lidé bez domova.

Když žena odkryla látku, všimla jsem si malého uzlíčku schovaného v rohu stanu. Pro jistotu jsem pohlédla na ženu, jestli mám svolení jít dovnitř a přikrčila se. Přiložila jsem ruku dítku na hlavu a zkontrolovala stav. Bylo lehce podchlazené a začínající zápal plic. Odhadovala jsem mu necelý rok. Došlo mi, že žena určitě nemá peníze na léky nebo možnost lepšího způsobu života. Byla velice pohublá a musela velmi střádat kvůli miminku. Cítila jsem narůstající nechuť k Hokage a raději ji zahnala do kouta. Teď na ni není čas, pomyslela jsem si a začala léčit miminko. Vnitřek malého stanu se ozářil slabým červeným světlem. Vyléčila jsem jeho plíce a lehce zvýšila jeho tělesnou teplotu.

„Bude potřebovat dost tekutin a taky dostatek jídla a tepla.“ pronesla jsem k ženě. Žena se vrhla ke svému dírku a sevřela ho v náručí. Přemítala jsem, co s ní mám dělat. Domů jsem si ji dotáhnout nemohla nebo spíše nechtěla. Stačilo, aby se to provalilo a měla bych za dveřma půlku osady kteří hledají přístřešek. Zas tak velký byt jsem opravdu neměla. To opravdu v Konoze nikoho nezajímají tihle lidé? Možná bych mohla něco vytřískat z Tsunade? S touhle myšlenkou jsem zvedla a slíbila ženě, že se za ní brzy zastavím. To, že se rozšíří zvěsti o tom, že ve slumech se objevila léčitelka Sora tušila. Jen netušila, jak moc velký ohlas to bude na druhý den mít.