Tajemná Léčitelka

7.

Jak se ukázalo, holčičí den nebyl ani za boha pro mě. Začínala jsem mít podezření, že Sakura měla na snídani energetické bobule nebo co, neboť jsem nechápala její zápal do nakupování. Hlavně se zdálo, že dívka nepotřebovala nakupovat jako takové, ale jednoduše řečeno chtěla, abych byla její oblékací panenka. Když mi strkala další flitrované krátké šatičky, musela jsem se hodně ovládat, abych ji neposlala do patřičných mezí. Nestyděla jsem se za svoji postavu, ale některé kousky byly přesně ušité pro oči Jiraiyi. Ještě štěstí, že není někde blízko.

„Sakuro, tohle už je moc.“ zaúpěla jsem, když mi podávala něco, co vypadalo, že to nemůže na mě ani držet.

„Jsou to šaty bez ramínek, ale noták. Jenom si je zkus. Určitě se ti budou líbit.“ zaprosila dívka a zatáhla závěs. Začínala jsem mít menší podezření. Přesto však jsem byla hodná duše a nasoukala se do upnuté věci kterou nazvala 'šaty'. „Tak máš?“ ozvalo se netrpělivě přes závěs.

„Mám, ale tohle nejsou šaty, ale bandáž na tělo.“ křikla jsem na ni a závěs se v tu chvíli odsunul stranou. Sakura si mě prohlédla od hlavy až k patě a hodnotila svůj výběr.

„Chtělo by to ještě nějaké fajnové botky a vypadala by jsi k nakousnutí.“

„Nebo mi dát cedulku s nápisem 'Tyhle šaty mě vyšli draž než stojí tvůj dům, tak si na ně potřebuju vydělat'.“ zamumlala jsem potichu a přikrčila se pod vražedným pohledem dívky.

„Tobě se taky nic nelíbí. Vezmeme ty první dvoje co sis zkoušela a tohle vrátíme.“ pronesla naštvaně dívka a zatáhla závěs, abych se mohla převléct do svého normálního oblečení.

„Hele, děkuju ti za tvoji ochotu, ale já fakt nepotřebuju šaty do sbírky. Stačí mi legíny a nějaké tričko. Akorát se mi to bude válet ve skříni.“ řekla jsem klidně při průchodu k pokladnám.

„A na rande by jsi šla v čem? Hm?“ Sakura hodila na mě pohled alá jestli to myslím vážně a usmála se na pokladní.

„To bych nejdřív na nějaké musela jít.“ protočila jsem oči nad cenou a vyplázla svoji peněženku.

„Tomu nevěřím. Vždyť jsi pěkná a máš pěknou postavu a ty mi chceš tvrdit, že na rande nechodíš?“ zastavila se šokovaně dívka a nevěřícně mě sjela pohledem.

„Tak nějak.“ utvrdila jsem ji a raději ji odtáhla od dalších obchodů s oblečením.

„Takže v čem je problém?“ zeptala se růžovláska potom, co jsme si koupili ledový čaj a usedli na lavičku. „Nebyli moc hezcí? Nebo to byli idioti?“ Zajímala se dívka a nadzvedla obočí.

„Já ti ani nevím.“ řekla jsem upřímně a zahleděla se na oblohu. „Prostě jsem neměla tu šanci a ani potřebu něco takového dělat. Přišla mi to jako ztráta času.“ pokrčila jsem rameny a sledovala ptáky kteří kroužili na obloze. Během cestování jsem natrefila na pohledné jedince, ale necítila jsem se na to, abych se s nimi sblížila. Hlavně z toho důvodu, že jsem nikde nezůstala déle než na doplnění zásob nebo vyléčení pacienta. Možná bych teď i mohla? Na mysl se mi opět vkradl rozhovor který jsem vedla s Tsunade a zamračila se.

„I kdybych chtěla na to rande s někým zajít, nemělo by to cenu.“ pronesla jsem skepticky a sklonila hlavu.

„Jak to myslíš? Jestli chceš, můžu tě s někým seznámit a můžeme zajít na rande ve čtyřech. Sasukemu to vadit určitě nebude.“ usmála se mile nic netušící dívka a snažila se mě podpořit.

„Ty a Sasuke-?“ zeptala jsem se opatrně a nechala otázku viset ve vzduchu.

„Ne to ne, ale...“ pronesla stydlivě dívka a vytvořil se jí ruměnec na tváři. „on je strašně úžasný, milý, hodný, cool a hlavně sexy..“ Zasnila se dívka a mě došlo, jak velmi bych ji zranila pokud bych se jí zmínila o svém problému.

„No, tak ti budu přát hodně štěstí s tím.“ usmála jsem se a snažila se nevyznít falešně. Pokud Tsunade má pochybnosti o tom, že by Sasuke zdrhnul za mnou jakmile by se vyzradilo, že jsem Uchiha, už teď jsem neměla dobrý pocit z něho. Hlavně ať to není nějaký fanatyk, co by pro obnovu klanu šel i přes mrtvoly.

Sakura si naštěstí ničeho nevšimla a začala vykládat o jejím soupeření s její kamarádkou z dětství Ino. Čím více jsem naslouchala, tím více jsem dostávala potřebu zdrhnout. Ještě se to oficiálně neoznámilo a už jsem měla na krku dvě rivalky. Promluví se mnou potom vůbec Sakura?

Nakonec jsem byla sproštěná dlouhého výkladu a mohla jsem jít konečně domů. Děkovala jsem jejím rodičům za povinnosti které musela splnit a svalila se na postel. Dnešek byl divný a náročný jako nikdy. V hlavě jsem si přehrávala, co se dnes událo. Je pravda, že jsem utratila zbytečně peníze za něco, co si pravděpodobně nikdy neobleču, ale měla jsem divný pocit.

„Byl to vopruz, ale nějakým záhadným způsobem... jsem si to i užila?“ Když jsem si uvědomila, co jsem právě teď řekla, vystřelila jsem do sedu. Já právě zažila normální den jako mají ostatní dívky v mém věku!  Byla to maličkost, ale v hrudi se mi rozlilo podivné teplo a vytvořil mi tím lehký úsměv na rtech. Možná to nebude tak špatný si zvyknout na takový život.
Touto myšlenkou jsem zavřela oči a svalila se zpátky do postele.