Bellien

5. Kapitola

Levi

    Eren se mě zeptal na vážně zvláštní věc. "Jaký je tvůj životní cíl?" Nevím kam tím míří,ale řekl jsem mu popravdě, že si chci otevřít čajovnu. Jen jsme tak tiše seděli a popíjeli. Byl večer,venku skoro tma . Jen my dva a alkohol . Úplná idilka , škoda jen , že venku zuří válka. " Jsi až moc hezký na nácka." Pošeptal jsem díky alkoholu v krvi. Normálně bych to neřekl. Ale vidím mu až do duše. Vím, že to s ním něco dělá. Jeho krásné zelené oči mi vše prozradí. Možná že se mi díky němu podaří v klidu přežít. " A ty jsi až moc hezký aby jsi byl ten brit."
Kéž bychom se potkali ve spravnou chvili.
Prolétlo mi hlavou. " Chtěl bych někdy zkusit řídit ten traktor ,co má Jean . Je to hroznej debil."
" Neznám ho ,ale myslím že by si skončil dřív v příkopě než bys dojel na cestu. " Zasmál jsem se . Taky se smál."To mi nevěříš, že umím řídit traktor? Nejsem voják celý život ,náhodou jsem řídil i Auto! " Tvrdil mi.'' Jo leda tak na 5 metrů než ti to chcíplo." Smál jsem se dál. " A viděl jsi mě řídit? Neviděl. Jen počkej víš co ? Vstávej jdeme za Jeanem ať nám půjčí traktor!" Zavelil a i když trochu nerad jsem vstal a následoval ho.

   Díval jsem se na noční oblohu a přemýšlel , která s těch hvězd teď patří Hange a Erwinovi. Došly jsme k Jeanově stodole . " Hej Jeane hele půjč nám traktor vsadil jsem se tady s Rivaillem , že neskončím v příkopě!" Řval opilý Eren skoro na celou vesnici. Tak aspoň se pobavím na jeho účet a můžu ho využít,jako spojku do Británie! " No nazdar Eren co tu tak vyvádíš je 6 večer! Traktor ti půjčím zítra nazdar!" Zakřičel na něj Jean. Je zvláštní jak si týkají." Hej ty Jeane ty znáš Erena?" Zařval jsem na něj tiše,aby mě Eren neslyšel. On si mezitím odkráčel k poli a sledoval hvězdy." Jo znám toho debila ze školy." Teď už to dává smysl.
Chtěl jsem jít za Erenem , že už si půjdu lehnout ,ale v tom jsem ucítil nějaký kamen ,co mi přistál na zádech. Otočil jsem se směrem,odkud myslím, že kamen přiletěl a říkám vám, já asi viděl ducha.

   Stálá tam Hange s malou lucernou. " Hange..?" Zašeptal se . Rozhlédl jsem se zda neblouznim ,ale byla to Hange. " Levi. " Řekla a proklouzla kolem keře ke mně a objala mě." Levi konečně jsem tě našla! ''
'' Hange ale jakto , že žiješ? Vždyť jsem viděl jak vás sestřelil vermacht !"
" Byla jsem zraněná,ale přežila jsem! Podařilo se mi z místa utíkat a schovat se v lese a  co tu děláš ty Levi?"
" Teď není dobrý čas na mluvení, támhle v poli je Eren teda voják počkej chvíli."
Vydal jsem se rychlým krokem k Erenovi." Eren já si jdu lehnout díky za večer!" Odešel jsem. "Ahoj Rivaille a děkuju ti." Odpověděl mi nazpět Eren." Hange schovávám se tu před Němci u jednoho statkáře. Nikdo nesmí znát naše jméno. Říkám si tu Rivaille chápeš? Ten německej kluk má podezření, že ten voják jsem já,ale může nám pomoct se dostat bezpečně do Británie."
" Jasně,ale nemusíš tu být, našla jsem část vysílačky a spojila se s nimi už postoupily . "
" Vážně? Ale musíme si dávat pozor ,bude lepší než riskovat a zůstat tady ne? "
" Musíme pryč Levi . Oni znají náš obličej a jméno." Tím mě úplně odrovnala. Tak rychle přišli na to kdo jsme? Ale jak? Že by Eren? " Pojď Hange dnes se ukryjeme tady a zítra vymyslíme co dál. "
Vzal jsem hange za ruku a odvedl ji skrz okno k Rallovi.

Eren

  Sebral jsem se s Rivaillem k Jeanovi ,ale ten mi neúprosně nakázal, že traktor mi půjčí až zítra. To nemá cenu s tím debilem smlouvat . Tak jsem šel aspoň na pole a sledoval klidnou noční oblohu. Krásné hvězdy a tma. Vzpomínám si , když jsem byl v zákopu pod palbou Britů a modlil se , ať je smrt rychlá. Teď jsem tady v klidné vesnici , kde jakoby válka nebyla. Můžu si dát nějaké jídlo a teplou koupel. Vyspat se v příjemné posteli namísto od bahna v zákopu. Ale pořád to slyším,ten křik a vybuchy bomb. To jak jsem těsně shodil Armina s Mikasou na stranu a málem jsme tam všichni umřeli. " Prosím Bože dej ať jsou v pořádku. Dej ať tahle hrůza skončí. "  Chtěl jsem se otočit na Rivailla ,ale ten zvolal , že jde spát a zmizel v tmě.  Na patě jsem se otočil a vydal se zpět do mého teď bytu. Tak sám tady sedím se sklenkou vína. S Rivaillem je větší zábava.  Popíjel jsem až do němoty.

    Probudil jsem se znovu s kocovinou. 
Oblékl si uniformu a zapsal do deníku, události včerejšího dne, co jsem si pamatoval. Dnes jsem zase řešil papíry a výpovědi lidí, které vyzpovídal Armin. Židy prý skrývá jistý Rall. To bude ten muž u kterého žije Rivaille. Takže mi přece jenom něco tají. Zavolal jsem kapitánu Frankovi , že mám stopu a on za mnou hned poslal gestapo. Vstal jsem od papírů , došel ke známému domu , kde bydlí Rivaille. " Dobrý den slečno,je zde Rivaille?" Zeptal jsem se dívky dojící krávu v otevřené stodole. "Dobrý den pane ,pan Rivaille tu je počkejte zavolám ho." Zvedla se dívka, zakřičela jeho jméno a na to se tu objevil Rivaille." Dobrý ráno potřebuješ něco?" Zeptal se mě. " Jen se chci zeptat jak se dnes máš?"
" No po včerejší noci unaveně a ty?"
" Já se mám dobře díky včerejšku." A opět jsem odešel zpět k papírům. Musel jsem to místo obhlédnout zda na něco nepřijdu,ale nic neobvyklého jsem neviděl. Sedl jsem si a něco mě stále vrtalo hlavou ,co když je Rivaille ten voják? Co když se tu skrývá a já ho tak poslal na jistou smrt. Ne. Smrt pro něho nechci. Dostal se mi za ty 3 dny pod kůži. Jak nemožný musím být? Mám být hrdý neporazitelný Němec. Místo toho jsem malý ustrašený kluk , kterého vyvede z kolejí někdo jako je on.  Čekal jsem a čekal,kdy dorazí gestapo. Bývá rychlé. A nemusel jsem čekat dlouho ,ubylo jen půl hodiny a gestapo mi klepalo na dveře.