Bellien

11. Kapitola

Eren

Jel jsem s Arminem ,Jeanem ,Mikasou a Conniem zpět do Německa vlakem.
Zpět domů. Ale nikdo na mě nečekal,byl to jen starý dům. Potřebuje opravit. Mikasa se mezitím dala dohromady s Jeanem . Neměli se tak rádi,ale byl jí oporou když ne já. Odstěhovali se spolu do Berlína. Connie se mnou zůstal a renovovalo jsme můj starý dům, spíše ty zbytky domu . Když bylo hotovo koupili jsme koně. Já si našel práci jako automechanik . Connie byl profesionální boxer . Nebo spíš i učitel ale dělal jaký je profík. Navštěvovali jsme se s Mikasou. To jsem se takhle na konci července procházel Berlínem kolem nádraží. Měl jsem namířeno do jedné kavárny si dát kávu. Bylo to jediné co mě nějak dalo vždy dohromady ,když jsem myslel na Levie. Něčí ruka na mě sáhla. Otočil jsem se a uviděl ty šedivé oči. Upřeně mě pozorovali. "Levi..." Vydechl jsem v úžasu. "Levi jsi to skutečně ty?"
"Erene. Našel jsem tě." Objal mě a já jeho pevněji. Tak moc mi chyběla jeho vůně. Jeho dech. Jeho tlukoucí srdce. Zabořil jsem mu hlavu do ramene a začal brečet. Slzy mě stekaly na jeho sako. Odtrhl jsem se od něj a díval se upřeně na něj. A pak jsem spojil naše rty. To po čem jsem tak toužil. Co mi tak chybělo. Nesnil jsem. Byl to vážně on. Teď a tady stál a líbal mě. Bylo mi úplně jedno ze nás lidé sledovali . Bylo to tak zvláštní. Ještě před několika měsíci by už nás brali vojáci a vedli do komory v Osvětimi a teď. Někdo křičel. Někdo se smál. Někdo nás jen sledoval . Někdo záviděl. Někdo nám to i přál. Mé srdce doteď mrtvé opět ožilo
To on a jen on mě právě vzkřísil z mrtvých." Levi jak moc mi tohle chybělo. Ty jsi mi chyběl... Ale jak ? Jak jsi mě našel?"
Držel jsem ho za lem saka pevně u sebe. Měl jsem pocit , že pokud ho pustím on zmizí.

Levi

Nacházel jsem se v Bellien. Místě kde to začalo. Lidé mě zde vítali . Ale nikdo nevěděl co se stalo s Erenem. Pokud ano řekli mi to samé co ty blbé papíry. Poděkoval jsem a vydal se dál na cestu . Napadlo mě vrátit se do Lyionu . Tam nikdo nic nevěděl. Ale já stale neztratil naději. Když jsem byl blízko belgickým hranicím přišel jsem mu na stopu. Jelikož jsem se dozvěděl,že zde bojovali Francouzi proti Němcům a taky sem přišla armáda a zatýkala Němce. Mezi nimi mohl být i můj Eren. Navštěvoval jsem knihovny a novinářství jen abych zjistil , co se s Němci dělo po konci války.
Byl přece jenom už červen. Dozvěděl jsem se v jedné trafice , že byli odváděni zpět do Německa a souzeni. Někteří co měli prachy ,zaplatili odškodné u soudu a byli volní. Pokud to byli pěšáci. Eren nebyl ale jen pěšák. Modlil jsem se za to že ho nezavřeli. Vydal jsem se proto do Německa. Cesta mi zabrala skoro měsíc než jsem byl v Berlíně. Nebylo to jednoduché chtít jet do Německa po válce. Takhle brzo ještě. Ale podařilo se a jsem na nádraží. Jdu směrem k úřadu. Zde jsem zjistil že nějaký Eren Jaeger tu byl souzen . Ale kde přesně žije už netuší. Psaný je že žije jižně od Berlína ,ale zda tam žije i teď to už nevěděli. Začínal jsem ztrácet naději že ho najdu . Už mi docházeli peníze na cestování. Měl jsem jen tak tak na cestu do Británie a na jídlo, pití a přespání. Musel jsem zpět domů. Odešel jsem směrem nádraží. Mé srdce se rozpadalo žalem. V kontrastu mého cítění byl krásný letní den . Byl už pomalu konec července . Strávil jsem cestou až moc dlouhou dobu. Svítilo slunce . Kolem procházeli veselé tváře. Příjemný letní vítr vál kolem mě. Procházel jsem kolem kluka vyššího než já s hnědými vlasy a jen lehkou bluzou s kraťasy. Byl moc podobný Erenovi. Všiml jsem si zranění na jeho noze . Tedy spíše stopy . Stejnou měl i Eren. Že by náhoda? Nebo že by to byl můj Eren? To by byla ale nepředstavitelná náhoda. Vůbec ta šance? Skoro nulová,ale přece jen to má hlava nebrala. Musel jsem se ujistit, že to on není. Možná už jsem zešílel. Kluk se na mě otočil. Ale já uviděl ty dva smaragdy, co mě propalovaly . Byl to můj Eren . Přímo přede mnou stál on. "Levi..." Vydechl v úžasu. "Levi jsi to skutečně ty?" Promluvil na mě. Jeho hlas v mých uších rezonoval jako kostelní zvon.
"Erene. Našel jsem tě." Zmohl jsem se jen na to . Objal jsem ho. On se ale brzy se slzami v očích odtrhl , a políbil mě. Líbali jsme se . Mé pusté srdce bylo naplněno tou hřeivoz láskou, která mi tak dlouho chyběla. Teď stejně jako v mých snech a malbách, jsme byli jen my dva . Slzy se spouštěli po mé tváři. ." Levi jak moc mi tohle chybělo. Ty jsi mi chyběl... Ale jak ? Jak jsi mě našel?" Ptal se Eren . Když jsme se odtahli od sebe. " Hledal jsem tě všude Erene. Byl jsem v Británii. Můj dům byl úplně zničený a tak jsem byl v bytě. Maloval jsem hlavně tebe a naše vzpominky a mé pocity . Po konci války jsem se rozhodl že zkusit najít. Byl jsem v Paříži. V Bellien . V Belgii. Hledal tě po cestě v Německu a ty se chvíli než to vzdám objevíš přímo přede mnou? Erene můžeme odejít spolu , klidně až nakraj světa, kde budeme opravdu spolu jen my dva ,tak jak jsme o tom snili . Už není válka Erene. " Řekl jsem mu . " Levi s tebou půjdu kamkoliv ,ale hlavně že gam budeš ty. " Políbil mě. " Pojedeme do Británie? Ty a já?"
"Levi ale já tu mám čerstvě zrenovovaný dům a kamarády -"
"Erene já nemám nikoho . Nic mě tam nedrží. "
"Levi . Pojď něco ti ukážu." Vzal mě za ruku a táhl mě někam. Když jsme se zastavili zavřel mi rukou oči. " Už můžeš otevřít. " Otevřel jsem oči a viděl ho před sebou v parku, v tom úžasném slunci zářil jako anděl. " Jsi překrásný. " Pak si ale klekl. " Levi nemám vlastně nic ,ale mám lásku, kterou ti můžu nabídnout. Zůstaneš se mnou ? Navždy? "
"Erene ...Erene ano zůstanu. Nic jiného než tebe nechci . " Usmál jsem se na něj a on na mě. Vstal a políbil mě. " Našel jsem tě Lásko má."

Konec . Doufám že se vám má knížka líbila. I když končí o dost později,ale potřeboval jsem čas. Myslím že takhle to bude dobré. Děkuju za pozornost. <33 jiro